Svátek má: Zbyšek

Politika

Velikost textu:

Společnost, kde se nerespektují volby, se zákonitě posouvá k totalitě

Společnost, kde se nerespektují volby, se zákonitě posouvá k totalitě

Barevné revoluce představují velmi sofistikovanou metodu hybridních válek, jak se o tom ke své škodě přesvědčily mnohé státy v průběhu Arabského jara před osmi lety, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
9. prosince 2018 - 03:20

Libye a Sýrie se z jejich důsledků nevzpamatovaly dodnes, totéž se dá říci o Ukrajině, která si svoji druhou barevnou revolucí prošla před pěti lety. Trochu se zapomíná, že tyto krvavé události byly až druhou vlnou úspěšných pokusů korigování „nevhodných“ výsledků voleb.
   
Jejich první uhlazená verze byla původně vytvořena pro postsovětský prostor v letech 2003 – 5. Začala to Růžová revoluce v Gruzii (2003), navázala na ni Oranžová revoluce na Ukrajině (2004/5) a Tulipánová revoluce v Kyrgystánu (2005). Ta, na rozdíl od předchozích dvou, již byla dosti násilná a krvavá. Tvořila tak přechod k další fázi spíše neúspěšných revolucí jako byla Zelená revoluce v Iránu, někdy také nazývaná Twitterová a Facebooková (2009) a ve stejném roce proběhla Twitterová revoluce v Moldávii. Konečné universálně použitelné podoby tak dosáhla až Jasmínová revoluce v Tunisku na přelomu let 2010/11, která odstartovala arabské jaro a rozvrat severní Afriky a Blízkého Východu.
   
Všechny tyto svérázné korekce právě proběhlých legitimních voleb měly vedle květinových či barevných názvů společné další prvky. Ten první nejnápadnější představovala účast studentských organizací v jejich počáteční fázi. Druhou konstantou pak byla finanční, logistická a personální podpora revolucí organizacemi náležícími do portfolia amerického finančníka George Sorose. (Téma i s odkazy lze nalézt na Wikipedii)
   
Podíváme-li se na opakované neúspěšné pokusy o vyvolání barevné revoluce v Praze po přímé volbě prezidenta Miloše Zemana, musíme si již od 17. 11. 2014 povšimnout, že scénář, hlavní aktéři a sponzoři jsou celých pět let stejní. Jenom některé způsoby protestů vyvíjené v Praze byly natolik atraktivní, že je importovali do USA, aby vylepšili demonstrace proti zvolení Donalda Trumpa – červené karty. Ostatně, protesty proti výsledku prezidentských voleb ve Spojených státech představovaly první náznak toho, že technologie korekce demokratických voleb pouličními demonstracemi se nemusí omezit jen na periferii západní civilizace (včetně Prahy).
   

Akce „Žlutých vest“ ve Francii pak přinesly barevnou revoluci přímo do srdce Evropské unie. Hnutí se vyznačuje několika inovacemi, které se objevily v době Arabského jara: nemá hierarchickou strukturu, organizuje se pomocí sociálních sítí, má legitimní, zdánlivě nepolitické požadavky a jednoduchý snadno srozumitelný barevný symbol. A začalo být infiltrováno násilnickými elementy nejasné příslušnosti, kteří hodně připomínají nájemné demonstranty na Kyjevském Majdanu.
   
Zdá se mi proto, že jsme svědky prastarého jevu, kdy nová technologie, která měla svým objevitelům zajistit převahu a úspěch v boji s konkurenty, se pak může stát noční můrou pro ně samé. Společnost, v níž se nerespektují výsledky voleb, se zcela zákonitě posouvá směrem k totalitě. Inu, kdo seje vánek, sklidí bouři, dobře věděli naši předkové.

 (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)