Svátek má: Albína

Politika

Velikost textu:

To vláda rozpočtové odpovědnosti rozdala církvím desítky miliard korun

To vláda rozpočtové odpovědnosti rozdala církvím desítky miliard korun

"Premiér Andrej Babiš se odkázal  ve věci ocenění církevních restitucí na můj projev v PSP v roce 2012," pochvaloval si bývalý poslanec Michal Hašek a jen tak pro všechny zájemce jej znovu na svém facebookovém profilu uvedl.

Bůh je láska
22. září 2018 - 04:45

"Je to kompletní text a i dnes podepisuji každé slovo a děkuji tehdejšímu týmu stínového ministra
zemědělství a venkova za dobrou práci," dodal ještě k úvodu Michal Hašek.



"Snahy všech vlád v novodobé historii České republiky poskytnout církvím a náboženským organizacím určité vyrovnání za majetkové křivdy měly historicky podporu sociální demokracie. A připomínám, že také vlády, ve kterých jsme byli zastoupeni, předložily v tomto směru řadu zajímavých návrhů. Chtěl bych připomenout, že pravděpodobně rejrealističtějším návrhem byl návrh zpracovaný v době, kdy Ministerstvo kultury České republiky spravoval Pavel Dostál.

Jednání Sněmovny není o tom, jestli se vyrovnat, nebo nevyrovnat s církvemi. Debata je o tom, jak se s církvemi vyrovnat. Debata je o tom, zda vládou předložený návrh je tím nejlepším řešením pro stát, pro občany a také pro církve a náboženské společnosti. A tady se, vážení kolegové a kolegyně z opozičních i vládních lavic, s vládním návrhem velmi ostře rozcházíme a máme k němu celou řadu připomínek.

Problémem je, že v normálním státě, za normální politické situace a za normálního fungování vztahu vlády a opozice by základním předpokladem pro přijetí takového zákona měla být obecná politická a také společenská shoda. Musím říct, že bohužel nad tímto sněmovním tiskem, který nyní začínáme projednávat, žádná taková shoda mezi vládou a opozicí a žádná taková shoda napříč českou společností neexistuje.

My jako opozice máme velmi vážné a opodstatněné výhrady k předloženému návrhu a způsobu vyrovnání záležitostí mezi státem a církví a já vás s nimi chci seznámit. Považuji to za důležitou poznámku na začátek, protože bohužel už se stalo tradicí současné vlády, že ji připomínky a návrhy opozice příliš nezajímají. A naopak dokonce i v textu koaliční smlouvy přímo zakazujete, aby byly podpořeny rozumné návrhy, které podají zákonodárci opozice. V jiné zemi, možná v jiné sněmovně, by se moudrá vláda snažila získat pro návrh, který zatěžuje zemi a veřejné rozpočty náklady ve výši desítek miliard korun na desítky let dopředu, širokou společenskou dohodu a podporu. Tomu tak není.

Jak jsem řekl, k základnímu principu, jestli tady má dojít k alespoň částečnému vyrovnání majetkových křivd mezi státem a církvemi, se sociální demokracie opakovaně vyjadřovala a sdělila že ano. Ale ze zcela konkrétních důvodů nemůžeme souhlasit se způsobem a návrhem tohoto vyrovnání tak, jak je dnes projednáváno.

Vláda dosud jasně a průkazně nevysvětlila, jakým způsobem a na základě jakých údajů bylo dosaženo výsledné částky, která je, jak budu následně ilustrovat, sama o sobě velmi zvláštní.

Je tady celá řada otázek, na které vláda buď dluží odpověď, nebo na které představitelé této nebo jedné z minulých vlád, neboť tento návrh je velmi podobný návrhu Topolánkovy vlády, nedokázali uspokojivě odpovědět. Například jsme nezaznamenali žádné přesvědčivé vysvětlení ze strany vlády, jaký konkrétní soupis církevního majetku byl využit pro nastavení parametrů vyrovnání s církvemi.

Já si v této souvislosti vybavuji rozhovor bývalého náměstka kultury jedné z bývalých vlád, konkrétně pana Talíře, který na způsob, jakým k ocenění majetku došlo, do písmene řekl: "Od samého začátku bylo jasné, že nemůže jít o výčtový zákon, ale že to bude ocenění politickou dohodou." Já jsem nezaznamenal, že by někdo z politiků současné vládní koalice tento způsob určení výše zásadním způsobem zpochybnil. Mimochodem, ten samý pan náměstek, tehdejší náměstek na Ministerstvu kultury, v dobré víře dodal, že hlavní slovo při vytváření tohoto soupisu pro politickou dohodu neměli představitelé státních institucí nebo například pozemkového fondu, ale zástupci a ekonomové jednotlivých církví.

Zároveň není zcela jasné, jak bylo prokázáno, že majetek, který má být nyní církvím navracen, byl skutečně církevní, a nikoliv veřejný. Existuje celá řada právních analýz, které říkají, že církevní majetek, jehož vyrovnání dnes řešíme, nebyl v pravém slova smyslu církevní, a jediným argumentem je tvrzení církví, že to není pravda. Velmi relevantní právní názory například tvrdí, že uvažovaný majetek na vrácení byl již v dobách rakousko-uherské monarchie považován za majetek veřejný. Sice vlastněný a užívaný církví, ale nakládání s ním, jeho zcizení nebo zatížení bylo vždy ze strany státu přísně kontrolováno a regulováno. Tuto právní úpravu z rakousko-uherského práva recipovala v nezměněné podobě i Československá republika. Majetek obhospodařovaný církví a výnosy z něj mohly být užity jenom v zákonem specifikovaných způsobech - k zajištění úkolů bohoslužebných, pastoračních, dobročinných, školských a administrativních. Tolik krátká historická reminiscence. Teď už zpět ke konkrétnímu návrhu, o kterém jednáme.

Tento zákon bohužel je napsán jako zákon nespravedlivý a vybočující zcela z dosavadní filozofie restituční legislativy, která byla přijata v Československu a posléze v České republice po roce 1989. Premisou dosavadní restituční legislativy byla totiž vždy částečná - a já znovu zdůrazňuji, částečná - náprava křivd a jejich odškodnění za dobu od 25. února 1948, do 17. listopadu 1989. Navržený zákon fakticky restituční období významně zpochybňuje a prolamuje restituční lhůty před 25. únorem 1948, protože předmětem navracení a náhrad je majetek, který přešel na československý stát na základě Masarykovy pozemkové reformy z roku 1919 a její revize, která byla provedena ještě před komunistickým převratem v roce 1947.

Zdůraznil jsem slovo částečná, protože návrh vyrovnání se s církvemi v předloženém pojetí předpokládá a při výpočtu náhrad vychází z toho, že se vyrovnává téměř 100 % tzv. odebraného církevního majetku. To je velmi významný průlom v dosavadní filozofii restituční legislativy v České republice jako celku. Navíc, církve a řády by tak byly jedinou nefyzickou osobou, které bylo možno restituovat, protože dosavadní pojetí umožnilo restituci toliko fyzickým osobám. Restituční proces vůči fyzickým osobám předpokládal odstranění a zmírnění některých majetkových křivd. Téměř plné vyrovnání majetku církví by tak mohlo být precedentem pro domáhání se rovného postavení i dalších fyzických restituentů a otevření celé řady nových soudních sporů týkajících se jinak dosud odmítaných restitucí nefyzickým osobám.

Zákon vnáší do českého právního řádu významnou nerovnost před zákonem mezi restitucí církví a náboženských společností v porovnání s restitucí fyzických osob. Fyzickým osobám byly navráceny pouze některé majetky a bylo poskytnuto pouze částečné odškodnění na základě konkrétně prokázaných skutečností. Odškodnění, které zákon navrhuje, je nejenom za hranicí obvyklou u dosud prováděných restitucí, ale církvím přiznává majetek mnohem vyšší.

A teď prosím poslouchejte, v čem tkví tento argument. Zákon přiznává církvím náhradu za zhruba 72 tis. hektarů zemědělské půdy a 181 tis. hektarů lesní půdy. Podle historických pramenů samotné církve přihlásily do pozemkové reformy v roce 1919 58 tis. hektarů zemědělské půdy a 178 tis. hektarů půdy lesní. S trochou nadsázky se tak dá říct, že se nyní nebudou napravovat pouze křivdy za Klementa Gottwalda, ale s vysokou pravděpodobností i za Tomáše Masaryka. Přičemž v tomto případě by se mohlo jednat i o možné prolomení Benešových dekretů.

Připomenu, že dokonce v původním návrhu, který byl předmětem legislativního posuzování, existoval explicitní paragraf, který měl řešit dosud živou, neuzavřenou soudní kauzu týkající se restituce jednoho z náboženských řádů. Upozorňuji, že se jedná o poměrně rozsáhlé majetky, které by mohly prolomit i hranici 25. února 1948. Jenom pro ilustraci: například u řádu německých rytířů se jedná o rozsáhlý majetek na severní Moravě zahrnující 28 tis. hektarů lesů, 6 000 hektarů zemědělské půdy, hrady Sovinec, Bouzov, Lázně Karlova Studánka a o to vše se neúspěšně domáhá řád soudně už od roku 1996.

Kde spatřuji další velkou nespravedlnost tohoto návrhu, je rozpor mezi dosavadním přístupem k ostatním restituentům a přístupem k církvím v oblasti ocenění. Zatímco fyzickým osobám byl a je dodnes restituční nárok a nárok na odškodnění stanoven podle konkrétního oceňovacího předpisu z roku 1990, kdy se za výchozí stav se bere skutečnost ke dni odnětí majetku, církvím a náboženským společnostem se majetek i nárok na náhradu počítá podle současných tržních cen. Při stanovení hodnoty majetku církví byly účelově použity ceny zemědělské půdy a lesů, které neodpovídají ani současné tržní realitě, a církve jsou tak z neznámých a neobjasněných důvodů z veřejných peněz fakticky přepláceny. Metr čtvereční zemědělské půdy je v návrhu oceněn na 44 korun 48 haléřů. Reálná průměrná cena zemědělské půdy se pohybuje v České republice podle bonity od 6 do 13 korun. Myslím, že pokud by stát navrhl výkup zemědělských pozemků za tyto ceny, nejen český sedlák a farmář by své řemeslo pověsil na hřebík, své pozemky za tyto ceny prodal státu a odjel si užívat získané prostředky někam do teplých krajin. Stejně tak lesní pozemky byly oceněny cenou 27 korun 74 haléřů, zatímco podle studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky se jejich průměrná cena v České republice pohybuje kolem 11 korun 26 haléřů.

Aby bylo jasno, o jak velké rozdíly jde, tak základní čísla: Celková kompenzace předpokládaná podle vládního ocenění 134 mld. korun, finanční kompenzace 59 mld. Pokud bychom nezpochybňovali rozsah majetku, který uvádí vládní materiál, za použití tržních reálných cen je nárok 81 mld. korun a finanční kompenzace vychází na nějakých 47 mld. korun. Ono platí v těch celkových číslech, že suma sumárum nám tam falíruje nějakých 53 mld. korun v neprospěch státu, tedy v neprospěch daňových poplatníků, v neprospěch občanů České republiky.

Pokud bychom přistoupili k hodnocení majetku metodou, která byla uplatněna a je dodnes uplatňována u fyzických osob, a použili pro církev nejvýhodnější variantu, tak potom by celková kalkulace náhrady byla 65 mld. korun, finanční kompenzace 32. Při variantě reálných restitučních cen klesá celková kompenzace na 30 mld. a finanční kompenzace na 17 mld. korun.

Pokud tedy současná vláda navrhuje, že stát církvím vrátí 56 % zabavených budov, pozemků a lesů a 59 mld. korun jim bude splácet 30 let, tak pak, dámy a pánové, tady existuje vážná obava, že toto vyrovnání je celkově nadhodnoceno, a to o desítky miliard korun, které se prostě vláda rozhodla církvím věnovat.

Navíc z doprovodné zprávy k zákonu nelze dohledat, zda tam uvedený původní církevní majetek, nemovitosti, čirou náhodou znovu nezahrnuje i majetek, který byl církvím vydán na základě dřívějších výčtových zákonů a vládních vyhlášek. Je více než zvláštní, že vláda, která sama sebe nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti a neváhá pro několik milionů korun rušit slevy na jízdném pro seniory nebo pro 1,5 mld. brutálně osekat dávky zdravotně postiženým, pak blahosklonně rozdává desítky miliard korun bez jakéhokoliv podložení.

S tím úzce souvisí další problém, který mě, a předpokládám i mé kolegy ze sociální demokracie, tíží, a to je načasování celého takového kroku. Už jsem tady zmínil škrty v sociální oblasti, zmínil jsem škrty, které se týkají například seniorů, ale vedle toho tady máme desítky miliard korun, které mají zatížit veřejné finance na několik desítek let dopředu. Možná bych dokázal pochopit filozofii takového kroku, kdyby státní pokladna přetékala penězi z evropských fondů, které by nám umožnily snižovat výši našich vlastních nákladů na investice, ale bohužel, pokud se vláda chová i v této oblasti tak, jak nám předvádí například Ministerstvo školství, tak platí, a opět musím zopakovat původní tezi, že takový krok, jakým je finanční odškodnění v neprokázané výši a způsob realizace, považujeme za naprosto nepřiměřený.

Sociální demokracie historicky podporovala vyrovnání s církvemi - už jsem tady hovořil o práci našeho ministra kultury Pavla Dostála. Ale jde nám také o to, aby součástí řešení samozřejmě bylo odblokování majetku měst a obcí. My víme samozřejmě o problému desítek a stovek moravských a českých měst a obcí, jejichž rozvoj je brzděn takzvaným blokačním paragrafem, který je vázán na dořešení majetkových vztahů mezi státem a církvemi. Jsme připraveni k řadě kompromisů, ale očekávali jsme, že budeme přizváni k jednacímu stolu v době, kdy vznikaly parametry celého takového řešení, nikoliv teď v Poslanecké sněmovně, kde, jak se zdá, ať tu řekneme, co tu řekneme, vládní koalice si většinou svých hlasů pohodlně odhlasuje průchod tohoto zákona do dalšího čtení a na vážné argumenty, které tady budou zaznívat z úst opozičních poslanců, se možná nedočkáme reakce. Ona totiž v některých případech asi ani není možná, protože to není možné logicky zargumentovat.

Dámy a pánové, bohužel stojíme před reálnou a vážnou hrozbou, že pro napravení jedné křivdy bude spáchána křivda nová na České republice, na jejích občanech a také na deseti tisících předchozích restituentů. Zároveň navržený zákon přináší nebezpečí prolomení dosavadní restituční hranice, dokonce hranice Benešových dekretů, a vlny mnoha soudních žalob, které pak mohou České republice způsobit škody ve výši stovek milionů korun, je možné že i miliard korun. To považujeme v situaci, kdy lze oprávněný nárok církví řešit řadou jiných a levnějších způsobů, za příliš vážný problém a riziko.

Odmítáme Českou republiku takovému riziku vystavit, a proto takovýto návrh zákona nemůžeme jako sociální demokraté podpořit. Vyzývám paní ministryni a vládu, aby návrh zákona vzala zpátky a znovu se vrátila k jednacímu stolu tak, aby se pokusila najít širší politickou, ale i společenskou dohodu nad parametry majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi, aby byl nalezen takový kompromis, který bude přijatelný pro většinu české společnosti a který bude vážně a seriózně prodiskutován také s parlamentní opozicí."

Jak víte, nestalo se tak. Přesně 8. listopadu 2012 v 0.38 hodiny v noci se za podivného šachování s přestávkami a s převahou jednoho jediného hlasu poslance ODS, v té době nepravomocně a později pravomocně odsouzeného za korupci, došlo k podvodu na občanech Česka.   Vzápětí předseda vlády Petr Nečas (ODS)  narychlo podepsal  smlouvy s jednotlivými církvemi, aby se rozjelo největší přerozdělování majetku na území současného Česka.

Jak jednotliví poslanci v roce 2012  hlasovali?  ... zde.

Šest let starý Haškův projev se  líbil čtenářům, kteří autora pochválili za jeho oprášení. 

(ps, facebookový profil Michala Haška, Prvnizpravy.cz, foto: ps)