Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Ona se vlastně tisíc let zneužívá nebo využívá ta tak zvaná „Svatováclavská tradice“ nebo chcete-li „Svatováclavská legenda“. Nevyhnuli se tomu ani první česká knížata a církevní hodnostáři. Využíval nebo pracoval s tímto mýtem a s interpretací toho mýtu, kdejaký historik a kronikář, samozřejmě i Karel IV. a další..
Už v 19.století byl sv. Václav a jeho lebka uložena původně v rotundě sv. Víta na Pražském hradě. A tak se neustále tento symbol využíval, a vyvrcholilo to postavením sochy sv. Václava na Václavském náměstí. Na Václavském náměstí, kde se dodnes scházejí demonstranti, jedni, kteří křičí pověstné „hanba, hanba“ a ti druzí, kteří volají „sláva, sláva,“," říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnízpravy.cz.
Slavnosti ve Staré Boleslavi a Svatováclavská orlice…
„Ale kromě církevních slavností, které byly obnoveny vlastně v dnešní době až po roce 2000, myslím mši a transport palladia do Staré Boleslavi, který, pokud se nemýlím, se poprvé organizoval v roce 2002 nebo 2003 a letos to už mělo docela důstojnou oslavu. Ale máme ještě jednu dnes nepřipomínanou interpretaci „Svatováclavské legendy“, a to je tzv. „Svatováclavská orlice“. To je zajímavá věc, která vzbudila za Protektorátu jistou diskusi a odpor, nebo naopak zase výzvu k jakési bratrské spolupráci Čechů a Němců po roce 1943, po neúspěchu německé armády na východní frontě.
Zajímavé je, že Reinhard Heydrich byl proti obnově „svatováclavského mýtu“ v tom smyslu, že by se udělovaly Čechům nějaká vyznamenání a že si to vlastně vynutil až K. H. Frank. Tak se stalo, že „Svatováclavskou orlici“, jediné vyznamenání, které se udílelo Čechům v době německého Protektorátu Čechy a Morava, dostalo asi tisíc českých umělců, vědců, hudebníků. Nejenom Václav Talich, Max Švabinský, František Kožík a Jan Drda. Ne všichni, ale mnozí, kterým to bylo po 2.sv.válce odpuštěno, tuto medaili dostali. Snad je na tom ještě zajímavé to, že K. H. Frank, který v roce 1942 žádal Hitlera, aby byl v rámci nacistické ideologie zlikvidován „historismus Čechů“. Tak přímo pojmenoval českou minulost, a tak se vlastně při udělování „Svatováclavské orlice“ něco připomínalo a něco zavrhlo.
To vyznamenání se po válce považovalo nejdřív za hřích a pak, protože se to týkalo mnoha lidí, tak se to promíjelo, nebo amnestovalo, protože konec konců nebylo proti převzetí tohoto metálu z rukou protektorátního režimu obrany.
Je tam ještě jedna záležitost, která se „Svatováclavským mýtem“ a „Svatováclavskou orlicí“ souvisí, a to je její rituál udílení, při kterém vyznamenaní museli hajlovat. Ačkoliv se promíjelo po 2.sv.válce těm, kteří dostali, že jí byli vyznamenáni, tak se nechtělo promíjet to „Sieg heil“ - „Vítězství sláva“ nebo „Heil Hitler“. Ale i na to potom došlo, když se někteří vyznamenaní stali po roce 1946 a 1948 mnohdy až divokými komunisty. Ale když bylo třeba, tak se to některým, a to je nejen případ Františka Kožíka, také občas připomnělo a oni potom byli hodnější a s novým režimem více spolupracovali,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
