Svátek má: Viola

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Slova, gesta, symboly...

Zdeněk Zbořil: Slova, gesta, symboly...

Neobjevujeme Ameriku, když si ještě jednou připomeneme setkání ministra školství Roberta Plagy a ředitele BIS Michala Koudelky, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil
26. ledna 2019 - 03:20

Oba pánové nejenom znevážili své IQ, ale vydali také v posměch oba své úřady. Stačila k tomu jedna poznámka pod čarou a schůzka, která to měla, doufejme jen že mimo jiné, vysvětlit. Dostalo se jí pozornosti a nebylo to proto, že jak o panu Plagovi napsali jeho kolegové, že také studoval historii, nebo že se o jmenování pana Koudelky do čela BIS zasadilo rozhodnutí dnes už neexistující vlády Bohuslava Sobotky. Vzdělání prvního z nich je rozsáhlé a zřejmě spíše širší než hlubší (alespoň podle titulů a počtu škol, které uvádí ve svém CV). Ten druhý prošel tolika speciálními kurzy a stážemi v zahraničí (opět podle veřejně publikovaného CV), že je na místě ptát se, na kterou ústavu vlastně přísahal, a zda,  jak je v našich krajích zvykem, těch ústav nebylo hned několik.

Průnik obou pánů do obsahu, metod studia a vyučování dějin a dějepisectví byl primitivní a drzý, že se oba boudou muset dlouho dobu zbavovat podezření, že jednají, podobně jako mnozí jejich předchůdci před rokem 1989, na příkaz a za peníze odjinud.

Nejde nám ale o to, oba pány kaceřovat, ale ptáme se, zda si uvědomují, že také reprezentují stát a vládu „dovnitř a navenek“, a že každé jejich slovo a gesto je symbolem současné politiky. Ale vlastně ani to nás tolik nezajímá, jako to, zda si tuto situaci uvědomují jejich podřízení a metodickými předpisy svázaní učitelé anebo dokonce celá akademická obec, která přísahala  na to, že se nezpronevěří svobodě učení, učení se a svobodomyslného bádání. A bohužel, ti, kteří si myslí, že nepřevzatí titulu vysokoškolský profesor na Hradě  z rukou prezidenta je tak neústavní, podezřele mlčí. Ticho je to takové, o kterém se v literatuře píše, že řve. A všichni víme, co symbolizuje.

Kdyby se jednalo o slova nebo gesta prezidenta republiky či předsedy vlády, jistě by se zasedalo několik dní v Poslanecké sněmovně a Senátu  a šampioni parlamentní vřavy by oběma nic neodpustili. Dokonce by se je snažili buď dostat na psychiatrii, stěžovat si na ně někde v Evropské unii a „prostí katolíci“ by psali až do Říma. Ale protože jde o jiné perzóny, dámy a pánové s tituly před i za jmény zarytě mlčí.


Ti, které nenechávají podobné události v klidu, si vybírají jiné terče své obsedantní nenávisti. Jeden profesor UK považuje amerického prezidenta Trumpa za „blbečka", Trumpovi se nedostalo zastání ani od svého zástupce v Praze, amerického velvyslance. Také on mohl učinit alespoň gesto, které by se stalo symbolem toho, že velvyslanec svého prezidenta nejen zastupuje, ale neobává se hájit jej před splašky z Univerzity Karlovy. Když se americký prezident rozhodl vyměnit prezidenta Madura ve Venezuele,  způsobem nebezpečně podobným jako se jiný americký prezident rozloučil se Salvatorem Allendem v Chile v roce 1968, udělal to proto, že je blbeček, jak si myslí profesor UK, nebo ochránce a distributor demokracie a spravedlnosti, jak si o něm myslí jeho čeští obdivovatelé?

Možná, že se o tom americký prezident v dnešním světě rychlostí světla se šířících informací ještě nedozvěděl, anebo jak říkal klasik, už to ví, dříve než mu to řeknou. Ale je pravda, že právě on není tak háklivý. Tak, proboha, proč mu to musí někdo hlásit zrovna z Prahy?

Zatímco nás „obepnuly černé mraky“, ve kterých se skrývají už nejen ruští, ale také čínští vyzvědači,  BIS se obává, aby kromě „sovětského vyučování historie“ nedošlo snad, nedej bůh,  k vyučování podle čínského mustru. A tak se v Praze klidně prodává významné dílo současné české sinologie, pro jistotu nakladatelem označené jako populárně naučná příručka, třídílná práce Michaely Pejčochové a Lukáše Zádrapy (Čínské písmo, 2009). Přejme  autorům této vynikající práce, aby se o něm nedozvěděli na BIS, MŠMT ČR a jejich náhončí mezi studenty a zájemci o čínskou historii a kulturu. Mohlo by skončit, snad ne už na hranici, ale na nějakém seznamu libri prohibiti současných Koniášů a hofrátů.

Trochu jiné starosti měli v rozbíhajícím se licitování kdo do Evropského parlamentu a proč zrovna z České republiky, nejen příslušníci českých Intelligent Services, ale i tenké vrstvy pravověrné nomenklaturní „inteligentsie“. Koho podporovat a volit nebude snadné, jak vidíme z hektických až hysterických nominaci na těch několik bezvýznamných míst v EP. Zřejmě jde zas jen o ten evropský krmelec a o místa, kde je u něj nejblíže a nejtepleji. Na jeden týden toho bylo dost a symbolika těchto událostí je také zase trochu monotónní.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)