Potvrdil to tajemník sdružení Ladislav Bergmann.

"Nemoc probíhala opravdu velmi rychle, Stránský zemřel po dvoudenním pobytu v nemocnici," dodal.

Stránský se narodil 28. března roku 1922 v Devínské Nové Vsi, což je dnes městská část Bratislavy. Po válce působil v armádě. Rotný Stránský chtěl studovat na akademii, ale nelíbila se mu politizace Československé armády, kterou prosazovali zejména komunisté. Svůj názor si nenechával pro sebe, protestoval a byl propuštěn z armády již v roce 1946.

Pracoval jako řidič na ministerstvu zdravotnictví ve skupině zdravotníků, která zajišťovala očkování proti dětské úmrtnosti, později v rámci UNESCO ve skupině dánského Mezinárodního červeného kříže, která se zabývala očkováním proti tuberkulóze. Po únorovém puči v roce 1948 působení zahraničních lékařů ukončil brněnský krajský tajemník KSČ Otto Šling.

Po návratu do Prahy na ministerstvo byl Stanislav Stránský krátce zatčen v březnu 1948. Po propuštění byl přemístěn na práci do západních Čech, kde přešel hranici do Německa. Odtud byl jako kurýr poslán zpět do republiky. Když chtěl navštívit rodiče v Mariánských Lázních, byl 5. dubna 1950 zatčen, obviněn ze špionáže a vlastizrady. V Praze na Pankráci byl odsouzen na čtrnáct let a určen k výkonu trestu v Jáchymově na táboře Rovnost. Prošel i dalšími vězeňskými lágry, kde snášel útrapy vězně komunismu, ale potkal zde i řadu vzácných osobností mezi spoluvězni.

Amnestie po ustavení Antonína Novotného prezidentem v roce 1960 znamenala pro Stanislava Stránského propuštění na svobodu, ale ještě na dalších deset let byl zbaven občanských práv a svobod. Na jaře 1968 se podílel na založení klubu K-231, chodil s kýblem vápna a psal nápisy "Havel na hrad!”. Po srpnové okupaci Československa se vedoucí činitelé klubu uchýlili do exilu a činnost organizace bývalých 'muklů' zanikla.

K obnovení došlo až po listopadu 1989, kdy byla založena Konfederace politických vězňů (KPV). Stanislav Stránský byl zvolen předsedou největší pobočky KPV v Praze, která měla více než pět tisíc členů. Věnoval všechny své síly památce zemřelých a popravených politických vězňů. S několika kamarády se pustil do pietní úpravy zpustlého hromadného pohřebiště na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 2000 byl Stanislav Stránský vyznamenán Medailí za zásluhy.

(abb, mfx; foto: arch.)