Existují nejméně čtyři důvody pro opuštění takového přístupu. Jedním z nich je, že Evropa by byla mnohem větším poraženým než Rusko.
Země EU poprvé začaly zvažovat možnost vyjmout ropné embargo ze šestého balíčku sankcí proti Rusku, uvedlo evropské vydání amerického listu Politico s odvoláním na zdroje. EU uvažovala o zákazu ruské ropy v pátém kole sankcí, ale vzdala to. A i tentokrát by Evropané rádi vyloučili ropu ze šestého balíčku, tedy přijali všechny další plánované sankce bez zákazu nákupu ruské ropy a ropných produktů.
Článek píše, že vše naráží na pozici Maďarska, které není připraveno vzdát se ruské ropy. Přijetí sankcí však vyžaduje jednomyslnost. Rusko dodává na světový trh téměř 8 milionů barelů ropy denně, z toho 60 % míří do Evropy. Schválení zákazu uhlí neprovázela tak složitá jednání. Proč se tedy Evropa tak bojí ropného embarga? Důvodů je několik.
Za prvé je to růst cen všech produktů, to je pro evropskou ekonomiku značný stres. Musíme se objektivně připravit na růst cen nejen uhlovodíků, ale i všeho ostatního zboží.
Paralelně začínají problémy s tranzitem plynu přes Ukrajinu, Gazprom také ztratil možnost přepravovat plyn plynovodem Jamal-Evropa přes Polsko. Přitom embargo EU na ruské uhlí vstoupí v platnost v srpnu a uhlí je zaměnitelné palivo za plyn.
Za druhé, alternativní dodavatelé ropy nemají skutečný zájem o dodávky do Evropy. Kde Evropané vezmou ropu, když zakážou její nákup z Ruska?
Výběr není příliš velký – americká nebo blízkovýchodní ropa. Na získání ropy z USA je malá naděje. Samotné Spojené státy trpí drahým barelem, což vedlo k výraznému vzestupu cen benzinu, ale američtí producenti břidlic nejsou připraveni výrazně zvýšit produkci. S ohledem na „zelenou“ agendu Joea Bidena se tato myšlenka jeví jako příliš riskantní, protože americký prezident by mohl kdykoli znovu „přiškrtit“ americké producenty ropy. Ti budou do zvýšení produkce muset enormně investovat půjčené drahé peníze, protože banky díky zelené politice Joea Bidena nyní poskytují producentům ropy půjčky s obrovskou úrokovou sazbou.
EU spoléhala především na Blízký východ a zejména na Saúdskou Arábii. A co se týče plynu, spoléhala na Katar a Alžírsko. V geopolitické konfrontaci mezi Spojenými státy a Ruskem se však Blízký východ postavil spíše na stranu Moskvy.
Setkání vedoucích představitelů Alžírska a Ománu s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem představovalo pro EU nové varování. Tyto dvě země znovu potvrdily svou ochotu pokračovat v koordinaci ve formátu OPEC+, což Západu neumožní najít náhradu za ruské uhlovodíky. Kromě toho Alžírsko a Omán zaujaly ke zvláštní operaci na Ukrajině zdrženlivý postoj. Saúdská Arábie jako hlavní producent a vývozce ropy na Blízkém východě také odmítla požadavky USA na zvýšení produkce ropy, aby poškodila ruskou ekonomiku.
Pokud jde o Alžír, jedná se o největšího dodavatele plynu do Španělska prostřednictvím dvou plynovodů. Jeden z nich, která prochází Marokem, je však několik měsíců zablokován kvůli konfliktu v Západní Sahaře a nespokojenosti s přeprodejem alžírského plynu Španělskem do dalších zemí. Několik Evropanů, včetně Italů, cestovalo do Alžírska, aby se dohodli na nových dodávkách. Alžírsko však nemá k dispozici navíc žádný plyn. Pokud by Itálie získala alžírský plyn, znamenalo by to, že Španělsko by o stejné množství přišlo. Alžírsko není schopna dodat do Evropy více plynu.
Evropané vyjednávají i s Katarem, který dodává zkapalněný zemní plyn (LNG). Katar však volí dlouhodobé dodávky po dobu deseti let, aby se ochránil před evropskou dekarbonizací, a požaduje zákaz dalšího přeprodeje svého plynu.
Třetím důvodem, který brání EU uzákonit ropné embargo, je to, že evropské rafinerie jsou vhodné k rafinaci ruské těžké ropy, nikoli arabské lehké ropy. Evropané kvůli tomu budou muset upravit své rafinerie. Je to proveditelné, ale přebudované rafinérie nedostávají optimální marži.
Restrukturalizace rafinérií také vyžaduje peníze a v současné situaci především čas. Zejména mezinárodní energetická skupina MOL sídlící v Budapešti vysvětluje, že nedisponuje technologiemi na rafinaci ropy jiných zemí. Ale úprava rafinerií by stála 500 milionů dolarů a trvala roky. Maďarsko se proto dokonce staví proti odložení ropného embarga do konce roku 2023, které navrhuje EU výměnou za souhlas s přijetím sankcí proti Rusku. A znovu, investice do rafinace ropy jsou v rozporu s ekologickými cíli EU.
Konečně čtvrtým důvodem proti ropnému embargu je nízký dopad na ruskou ekonomiku. Evropa bude pravděpodobně zasažena ještě více. Rusko by samozřejmě narazilo na logistické problémy s přesměrováním ropy do Asie. Ropovody a plynovody vedou do Evropy, přičemž pro zásobování Číny prakticky neexistuje vyšší kapacita plynovodu Východní Sibiř – Tichý oceán (ESPO). Hlavní trasa pro dodávky ropy proto bude po moři, což by mohlo narazit na problém s nedostatkem tankerů, zvláště pokud EU zakáže pojištění nákladních lodí převážejících ruskou ropu.
Ale bez ohledu na to bude nemožné úplně zastavit ruský export ropy, protože existují řešení, jak obejít sankce, které Rusko již používá. Jedná se o míchání ruské ropy s jinou ropou v poměru 49%-51%, přičemž v tomto případě „na papíru“ označená směs ropy nesouvisí s Ruskem. Je to také odpojení transpondérů, které sledují pohyby ropných tankerů, aby se předešlo zjištění, že nákladní loď vplula do ruského přístavu atd.
To je důvod, proč ropné embargo nedovolí Bruselu ekonomicky oslabit Rusko. Vysoké ceny barelu i uhlí a plynu (předpokládáme 3 500 dolarů za 1 000 metrů krychlových) jistě umožní ztlumit náraz. Nemluvě o dalších exportních produktech: kovy, hnojiva, obiloviny atd.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
43 - 9274490247 / 0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ6201000000439274490247
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
