Mussoliniho bývalí blízcí spolupracovníci po válce založili stranu s názvem Italské sociální hnutí (Movimento Sociale Italiano - MSI).
To se obracelo ik novějším ideologům, zejména Juliusu Evolovi, v kritice moderní společnosti. Celkově ale dost zápasilo s vnitřními rozpory - ohledně toho, zda mají mít aristokratický étos nebo jít naopak k lidovým kořenům fašismu, zda podpořit vstup Itálie do NATO nebo být proti či být za projekt jednotné Evropy (po válce byl krátce mezi neofašistickými hnutími velmi populární , viz Europe a Nation na Wikipedii).
MSI se vnitřně všelijak štěpilo a části sympatizantů pak skončily až už pravicových teroristických skupin, zejména u Movimento Politico Ordine Nuovo.
Ze stejného prostředí se verbovali lidé pro Operaci Gladio.
Strana patřila k menším (v roce 1972 měli ve volbách 9 procent, jejich nejlepší výsledek). A to až do 90.let, kdy ji Gianfranco Fini přejmenoval na Národní alianci, komunikačně potlačil veřejné vyjadřování sympatií k Mussolinimu a vytvořením koalic s Berlusconim ji přivedl k moci.
Od strany se před pár lety odštěpila část lidí, aby se zbavili korupční nálepky Berlusconiho éry a založili Bratry Itálie. A teď vyhráli volby.
Je to "nová éra" pro Itálii? Asi ne. Nová premiérka Giorgia Meloni je asi jen další v řadě "spasitelů".
Před pár lety to byl komik Beppe Grillo a jeho Hnutí pěti hvězd – moderní, digitální, radikálně demokratické a „proti politickým stranám“.
To se po čase voličem přejedlo a novou hvězdou se včas stal Matteo Salvini, který vzešel z Ligy severu. Totální politický chameleon, s typicky "facebookovými" voliči, kteří nadšeně sdílejí jeho videa a je jim srdečně jedno, že ten jim akorát vždy slibuje něco líbivého a není za tím žádný konzistentní program.
Jelikož ale voliči nakonec viděli to, jak on obratně těží vždy z nové koalice, obrátili se k novému spasiteli, přesněji spasitelce.
A díky té se k moci ve společné koalici znovu dostane starý matador, megaoligarcha Berlusconi, i Salvini.
Je to takový typicky šílený příběh jednoho sice reálného problému (imigranti) ale jinak čisté, obratné demagogie a zmatených, snadno manipulovatelných voličů.
Zbytek už bude příběhem typického manévrování a obchodování parlamentních klik, v tom jsou italští politici velmi dobří. A voliči si za pár let zvolí zase někoho dalšího jako spasitele.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
