Svátek má: Nina

Zprávy

Velikost textu:

Moskva těží ze sporu Ankary se Spojenými státy

Moskva těží ze sporu Ankary se Spojenými státy

Dnes se v Ankaře setkají prezidenti Turecka, Ruska a Íránu, aby diskutovali o situaci v Sýrii a to by Evropa měla pozorně sledovat, píše se v článku německého Stuttgarter Nachrichten.

Hasan Ruhani, Vladimir Putin, Recep Erdogan
16. září 2019 - 07:20

Boje na severozápadě syrské povstalecké pevnosti Idlib jsou hlavním tématem pátého summitu tří zemí. Bitvy v Idlibu by mohly „poslat“ až jeden milion uprchlíků do sousedního Turecka - a možná vyvolat novou uprchlickou krizi v Evropě. Je nepravděpodobné, že by summit našel trvalé řešení pro Idlib, protože tři státy u jednacího stolu sledují své zájmy.

Recep Tayyip Erdogan, Vladimir Putin a Hasan Ruhani se poprvé posadili ke stolu před dvěma lety. V „astanském procesu“  se Turecko, Rusko a Írán snaží najít způsoby, jak ukončit syrskou válku. Jádrem iniciativy je plánované vytvoření syrské ústavní komise, která má vypracovat nový ústavní zákoník pro poválečný řád

Turecko se bojí další vlny uprchlíků

Nejsilnějším účastníkem summitu je bezpochyby ruský prezident Putin, který zachránil syrského prezidenta Bašara al-Asada před jeho blížící se porážkou proti povstalcům v roce 2015 vstupem do války. Stejně jako Rusko podporuje i  Írán syrský režim , zatímco Turecko pomáhá různým povstaleckým skupinám, včetně Idlibu.

Nedávno Erdogan zdůraznil, že jeho země už nemůže mít více uprchlíků po příchodu 3,6 milionu Syřanů . Turecký prezident požaduje od Evropy větší podporu, a proto i postrašil Evropu  „otevřením brány“ a nechat Sýřany cestovat do Evropy.


Rostoucí počet uprchlíků v Řecku činí Evropany nervózní. V srpnu napočítala uprchlická agentura OSN v Řecku kolem 9 300 nových příchozích, kteří přijížděli přes Turecko. To bylo nejvyšší číslo od vstupu v platnost evropsko-turecké dohody o uprchlících v březnu 2016.

Erdoganovy poznámky částečně odrážejí domácí politické problémy tureckého prezidenta. V Turecku roste nelibost nad mnoha uprchlíky. Zčásti se Ankara také snaží navázat na dohodu s EU: přibližně 5,6 miliardy z celkových šesti miliard euro v rámci pomoci EU mezitím proudilo do projektů v Turecku.



Skutečnost, že Vladimir Putin učiní hmatatelné ústupky kvůli budoucnosti Idlibu, je nepravděpodobná. Ruskou prioritou je vojenské vítězství Asada v syrské válce, a nikoli turecké citlivosti, řekl expert na Blízký východ Simon Waldman. Erdogan přijal slib od Putina mnohokrát, vzpomíná Waldman, který pracuje v britském think tanku Henry Jackson Society na King's College v Londýně.

Rozhodující je ale vždy to, co se děje na bitevním poli v Sýrii a Putin vítězí.  Dlouhodobý úspěch jeho ochránce Asada Putina má také na mysli vývoj v severovýchodní Sýrii. Tato oblast je pod kontrolou americké a washingtonské spojené kurdské milice YPG a její strany PYD. Erdogan chce zřídit vojensky zabezpečené „ochranné pásmo“, aby PYD / YPG, považovaný za teroristickou skupinu, držel mimo turecké hranice a byl schopen vracet syrské uprchlíky do Sýrie.

Na rozdíl od Turecka považují USA kurdskou milici za cenného partnera, který může být v budoucnu potřebný k boji proti návratu do islámského státu. Washington proto chce chránit YPG „bezpečnostní zónou“ před Turky.

Moskva těží ze sporu Ankary se Spojenými státy

Přestože se Erdogan oficiálně dohodl s USA na společném přístupu v oblasti YPG. Turecký prezident má však podezření, že Američané se zdráhají jej implementovat, aby zabránili Turecku v útoku na YPG. Ankara proto stanovila do konce měsíce Washingtonu termín:  Pokud „bezpečnostní zóna“ ještě nebude  zřízena podle tureckých přání, chce Erdogan poslat své jednotky do sousední země bez konzultace se Spojenými státy.

Rusko a Írán požadují, aby jejich partner z Astany Turecko zřídilo „bezpečnostní zónu“ s Asadem, nikoli s USA. Chtějí nejen posílit syrského prezidenta, ale také chtějí vytlačit Američany ze Sýrie. Chtějí také řídit klín mezi Tureckem a USA.

Putin nemusí spěchat, říká expert na Blízkém východě Simon Waldman. Šéf Kremlu velmi dobře ví, že Turecko nedůvěřuje Spojeným státům, řekl. Napětí mezi dvěma partnery NATO, jejichž vztahy jsou rovněž zatíženy akvizicí ruského systému protivzdušné obrany Tureckem, by se mohlo ještě zvýšit.

Kreml by měl pravdu, analyzuje Waldman. "Rusko se může posadit a sledovat zhoršení turecko-amerických vztahů a poté to využít."

(rp,prvnizpravy.cz,stuttgarternachrichten,foto:arch.)