Svátek má: Simona

Zprávy

Velikost textu:

NI: USA mohou dosáhnout mír na Ukrajině, když zastaví expanzi NATO!

NI: USA mohou dosáhnout mír na Ukrajině, když zastaví expanzi NATO!

Rusko nepředstavuje skutečnou hrozbu pro Spojené státy a jeho tvrdá politika vůči Ukrajině je zaměřena téměř výhradně na to, aby se země nemohla připojit k NATO, napsal politolog Doug Bandow na stránkách National Interest.

Ilustrační foto
18.listopad 2017 - 07:00

Podle analytika, aby se urovnal ukrajinský konflikt, musí USA poskytnout Rusku záruky, že Ukrajina zůstane neutrální zemí - a takový "kompromis" bude prospěch všem, včetně samotného Kyjeva.

Podle tiskové zprávy, administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa plánuje nabídnout rozmístění mírových sil na Ukrajině, napsal ve svém článku pro The National Interest politolog a někdejší poradce prezidenta USA Ronalda Reagana Dag Bandow. Přičemž podle analytika bude tato iniciativa mít větší šanci na úspěch, pokud Washington nabídne „komplexní dohodu", podle níž Ukrajina zůstane neutrální zemí a slibí, že zastaví další expanzi NATO.

Washingtonští politici, podle všeho si jednoduše „nedokážou si představit život bez nepřítele," zoufá si Bandow. Zároveň je „takzvaná ruská hrozba" ve skutečnosti prázdným zvukem, je přesvědčen. „Vladimir Putin je nepříjemný autoritářský vůdce, ale jeho carství je svobodnější, než v zemích amerických spojenců, jako je Egypt, Saúdská Arábie a Turecka, přičemž Washington ty posledním jmenovaným věnuje velkorysou pozornost, peníze a zbraně,“ poukazuje Bandow. „Vměšování Moskvy do voleb, které, zdá se, byl dokonce i při nejvelkorysejším posouzení mělo pouze malý vliv, byla ošklivá věc, ale aby si tomto případě Washington moc stěžoval se jaksi nehodí: podle některých odhadů Spojené státy v minulosti zasahovaly do voleb v 81 zemích a Clintonova vláda  učinila v roce 1996 vše, aby zajistila znovuzvolení Borise Jelcina, což se ironicky nakonec změnilo v Putinovo prezidentství."

Jak Bandow zdůrazňuje, moderní Rusko nemůže být nazýváno „ideologickým soupeřem“ USA, nebo „putinismus se nelíbí skoro nikomu jinému, než samotnému Vladimiru Putinovi a jeho kumpánů“, a ruský vůdce, i když „příliš brzy předvedl své autoritářské tendence“, nikdy nebyl „komunistickým ideologem", a byl jen nespokojen s postojem Západu a USA vůči Rusku. Ve skutečnosti, s jednou výjimkou, nemá Putin žádné nároky vůči USA a „připomíná typického krále - požaduje úctu vůči Rusku a věnuje zvláštní pozornost své bezpečnosti", tvrdí odborník.


To, podle Bandowa, vysvětluje zahraniční politiku Kremlu, a zejména jeho postoj k Sýrii, kde brání svůj vliv, stejně jako na Ukrajině a Gruzii, kde je odhodlán nevpustit je do NATO. „Skutečnost, že Moskva je proti rozšíření historicky nepřátelské aliance na své hranice, a obsazení aliancí jejich území aliancí, které byly nedílnou součástí svého bývalého předchůdce -  Sovětského svazu a Ruské říše - by nemělo nikoho překvapit,“ konstatuje autor. „Není to dobré ani pro Gruzii a Ukrajinu, ale Washingtonu jen málokdy dovoluje, aby mu jakákoliv „spravedlnost“ bránila v prosazování svých vojenských zájmů."
 
Navzdory „křiku a skřípání zubů v Evropě" v souvislosti s chováním Moskvy se také nenalézají známky toho, že by Putin „zamýšlel útok", pokračuje Bandow. Jak analytik uvedl, i když by Rusko nebylo v hypotetickém válce se Západem odsouzeno k neúspěchu, Kreml by v žádném případě  nemohl mít prospěch z takového konfliktu - a to je důvod, proč si Putin „dokonale osvojil umění narušovat klid zemí, které chtějí vpřenést více obranných povinností na Spojené státy. "
 
„Pouze taková Evropa, která je beznadějně závislá na Americe, se může zdát zranitelná vůči oslabující síle Ruska," vysvětluje expert. „Společenství evropských zemí je v celkové hodnotě 12krát silnější než Rusko, má třikrát více obyvatel a vynakládá dvakrát tolik na armádu; Rusko před čtvrtstoletím ztratilo status supervelmoci a dnes je to vážná regionální vojenská mocnost se slabým ekonomickým a nestabilním politickým základem." Samozřejmě, že země má jaderné zbraně, což dává Putinovi „významnou váhu na mezinárodní scéně", ale takových zbraní mají dost i Spojené státy a dokonce i v samotné Evropě, poznamenává autor.

Washington a jeho spojenci i nadále vyvíjejí tlak na Rusko sankcemi, ale praktický smysl nemají: Moskva se „neodtrhne od Krymu“ bez boje, a neklidná situace na východní Ukrajině zabraňuje vstupu Ukrajiny do NATO, zdůrazňuje se v článku. Kromě toho, i když si v Kongresu myslí, že USA mohou mít vliv na stav světa prostřednictvím své ekonomické síly, „nacionalistická vláda“ ve skutečnosti jen zřídka přestane sledovat zájmy, které považuje za životně důležité, jen kvůli sankcím - a Američané to sami musí dobře pochopit, protože „sotva by ustoupili Rusku nebo komukoliv jinému, kdyby si vyměnili role, tvrdí autor.
 
Podle Bandowa by hlavní prioritou zahraniční politiky USA mělo být bezodkladné zlepšení vztahů s Moskvou. Západní politici čekají na Putinův odchod, ale je to jen zástupce širších domácích politických sil, a je nepravděpodobné, že „liberál, v tom smyslu, ve kterém je chápán na západě“ i „vůdce opozice“ Alexej Navalnyj, podle lidí, kteří ho znají, se může stát stejně „autoritářským vládcem a nacionalistou" jako současný prezident, varuje analytik.

 
Přičemž konec konfliktu v Donbasu a rozptýlení imaginární hrozby Evropě by byl prospěšný všem - tím spíš, že Rusko může poskytnout Spojeným státům a Západu obecně neocenitelnou pomoc při řešení dalších otázek mezinárodní politiky, říká autor. A i když se zlepší vztahy mezi USA a Ruskem, Rusko bude i nadále usilovat o své vlastní cíle, ale přinejmenším bude ochotnější vzít v úvahu zájmy západních zemí, předpokládá.
 
Moskva pravděpodobně schválí plány USA nasadit mírové jednotky v Donbasu, pokud Washington bude věnovat pozornost širším otázkám, které se týkají Kremlu, tvrdí Bandow. Podle politologa by Spojené státy a její spojenci měli dát Rusku jasný signál, že nebudou dále rozšiřovat NATO a usilovat o vstup Ukrajiny a Gruzie do aliance. Pokud se tento problém odstraní z diskuse, nebude mít Moskva stimulant k podpoře ukrajinského konfliktu, a když zavládne klid na Ukrajině, již nebude „paradoxně vojenskou hrozbou“ Rusku. V důsledku se bude moci Ukrajina rozvíjet, jak uzná za vhodné, Rusko se zbaví „nákladného konfliktu, který spaluje zdroje a život bez zvláštního důvodu“, a Západ bude mít důvod ke zrušení protiruských sankcí, a podporovat hospodářskou integraci v Evropě, vyčísluje odborník. „Takový přístup bude kompromisem, ale je možné, že je to nejlepší řešení pro všechny strany," uzavírá.

(kou, prvnizpravy.cz, nationalinterest.org, foto: arch.)