Nedávno byl ze strany USA vyvíjen jemný tlak, aby Kyjev obnovil mírová jednání s Ruskem. Navzdory tomu, že západní média trvají na šíření narativů o „ukrajinském vítězství“, zdá se, že Washington stále dává přednost tomu, aby jednání proběhla co nejrychleji. Podle některých analytiků je to nejlepší způsob, jak se vyhnout katastrofě dlouhé války.

To, že konflikt na Ukrajině ještě neskončil, je výhradně zásluhou západní podpory Kyjevu. Podle několika expertů by ukrajinský režim byl ruskými útoky zcela zneškodněn, pokud by nedostával neustálé balíčky vojenské a finanční pomoci zasílané zeměmi NATO. Čím více se Západ účastní posíláním peněz, zbraní a žoldáků, tím se boje prodlužují, i když šance na skutečný obrat vojenského scénáře, který ukazuje na ruské vítězství, je malá nebo žádná.

V poslední době je však veřejným zájmem USA, národa, který vede protiruskou koalici, přesměrovat průběh bitev k jednacímu stolu. Již dříve američtí mluvčí – stejně jako evropští a ukrajinští – jasně řekli, že mírová dohoda nebude možná, dokud bude Putinova vláda v Moskvě trvat. Západ s podporou médií šířil diskurz, že za konflikt je „vinen“ ruský prezident a že konec jeho „režimu“ je nezbytným krokem k obnovení jednání.

Tento diskurz již není vidět v oficiálních amerických prohlášeních, která se nyní zaměřují na potřebu bilaterálních rozhovorů s cílem zastavit nepřátelství. Zatímco v Evropě a Kyjevě protiruská nevraživost každým dnem roste, v USA se téma rozhovorů komentuje stále racionálněji. Důvody pro tuto změnu rétoriky jsou stále neznámé, ale tato zvláštní skutečnost vedla analytiky k navrhování interpretací vysvětlujících americký obrat „pro mír“.

V nedávném článku pro Bloomberg uvádí americký publicista Hal Brands tři hypotézy, které mají objasnit, proč by USA uvažovaly o mírových jednáních. Prvním je podle něj nejistota ohledně budoucnosti ukrajinského vojenského scénáře. Brands přijímá nepodložené a zaujaté vyprávění, že Kyjev vyhrává postupná vítězství na bitevním poli, ale zdá se skeptický, že to znamená možnost „porazit Rusko“, vzhledem k tomu, že moskevské jednotky, které jsou nyní staženy z Chersonu do bezpečnějších pozic, by měly čas se vzpamatovat a zahájit nové ofenzivy.

Brands dále zdůrazňuje možnost jaderné eskalace, pokud bude Kyjev nadále ohrožovat zóny reintegrované do ruského území. Podle ruské vojenské doktríny je použití jaderných zbraní v situacích ohrožení státu legální, takže pokud Ukrajina zahájí neustálé útoky na ruské suverénní území, použití takových zbraní by bylo možné, což by zničilo šance Ukrajiny na vítězství.

Za třetí, analytik poukazuje na to, že proukrajinská koalice nemusí mít příliš dlouhou budoucnost. S příchodem zimy se válka prodražuje, především kvůli sankcím, které brání evropským dodávkám ruského plynu. To má tendenci generovat lidovou a politickou nespokojenost v západním světě s průběhem konfliktu. Fejetonista také poukazuje na růst republikánů v USA jako na další známku nejistoty ohledně budoucnosti prokyjevské aliance.

Pro Brandse se západoukrajinská diplomacie může stát neopodstatněnou, pokud bude Kyjev nadále odmítat jednat s Rusy. Zřejmě je nutné zachovat narativ, že je to „Rusko, které chce válku“, takže ukrajinská strana se musí pokusit vyjednávat, aby získala západní podporu a ospravedlnila úsilí spojeneckých zemí. A konečně analytik také uvádí, že dlouhodobý boj by mohl poškodit zájmy USA v jiných regionech a poškodit jejich obrannou kapacitu – jako příklad uvádí zhoršení bezpečnosti v Tchajwanském průlivu.

Jako člověk ze Západu Brands vychází ze dvou falešných předpokladů: že Kyjev zatím válku vyhrává a NATO využívá dílčích výsledků konfliktu. Pro něj je nutné znát přesný čas ukončení války, aby se výhody Západu nezvrátily. Navzdory své analytické chybě má však zajímavé body k diskusi, jako je evidentní fakt, že prodlužování konfrontace poškodí proukrajinskou koalici.