Svátek má: Vratislav

Zprávy

Velikost textu:

Roček: Íránské téma se vymknulo ČT ze scénáře

Roček: Íránské téma se vymknulo ČT ze scénáře

V komentářích (90 minut) dne 22. 7. 2019 se na ČT24 statečně obuli pozvaní hosté do výbušné situace v Hormuzském průlivu. Podle moderátora měli ukázat jak je Írán hnusný, ale rozhovor dopadl jinak. Diskutující se shodli, že potentáni z Íránu, USA i Velké Británie jsou podobná svoloč.

František Roček
25. července 2019 - 07:20

Diskutující si povídali o jedné politické legrácce: Britové Íráncům ukradli tanker u španělského Gibraltaru, Íránci Britům ukradli tanker v Hormuzském průlivu. Diskutující nás měli poučit, o co se jedná, upozorňuje František Roček v rekapitulaci rozhovoru na ČT 24.

Předtančení

V pátek se dostalo cti tankeru Stena Impero, že byl i s britskou vlajkou a rezavou kotvou, obsazen íránským vrtulníkovým komandem. Péči o tanker projevily íránské revoluční gardy v Hormuzském průlivu. Podle Londýna jde o nelegální jednání, což ovšem Írán odmítá. Zadržení lodi podle Íránu bylo nezbytné k zajištění regionální bezpečnosti.

Uběhlo více než 1 200 slov, než skončili kecy v režii ČT 24 a dostal se ke slovu první člověk z čeledi informačně pomazaných: Irena Kalhousová, ředitelka z Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.

V rozhovoru poukázala na to, že zadržení tankeru Stena Impero byl reakcí íránských orgánů na zadržení íránského tankeru britskými silami u Gibraltaru 4. července. Loď Grace 1 byla údajně podezřelá z porušení sankcí EU vůči Sýrii. V rámci vyšetřování případu britští šmoulové zadrželi kapitána, staršího pomocníka tankeru a dva další členy posádky. Soud prodloužil jejich zadržení do 15. srpna.

„…sledujeme hru nervů, dalo by se říct, protože samozřejmě to, co se odehrává v Hormuzském průlivu, je pouze odrazem napjatých vztahů mezi Íránem a mezinárodním společenstvím, především tedy Spojenými státy, takže myslím si, že jde o to, kdo mrkne první. Írán se snaží jaksi posílit svoji pozici vůči Spojeným státům a ukázat, že nejsou to pouze Spojené státy, které mohou zasáhnout a oslabit Írán, například pomocí sankcí, ale že i Írán má různé karty v rukávu, které může použít, aby posílil svoji pozici pro vyjednávání.“
Pohled Kalhousové je ryze pragmatický, až na nic neříkající formulaci týkající se napjatých vztahů mezi Íránem a „mezinárodním společenstvím“. Co to je mezinárodní společenství? To je Čína, Peru, Andorra,

Argentina a Severní Korea, či co?

Mezinárodní společenství neexistuje. Vždy se jedná o nějakou bandu států, která za nějakým účelem momentálně drží basu. Použití slov „mezinárodním společenstvím“ je jenom automatická úlitba místní politické mravopočestnosti, aby se zvýšila důstojnost nějakého společenství, čili skupiny států.

Sluha to odnesl

Vůči USA trpí Velká Británie od 20. let 30. století chronickým a stále sílícím vlezdoprdelismem. Amerika byla kdysi kolonií Velké Británie, dnes je Velkobritánsko kolonii Amerikánců z USA. Mocenská karta se obrátila. Proto není třeba geniální úvahy k tomu, aby zadržení tankeru u španělského Gibraltaru britskými vojenskými osobami byl malý dárek Amíkům. Proč by si jinak všímali tankeru, který mohl plout kamkoliv?

Íránci si ve sporu s USA vybrali k nakopnutí Brity, když je k tomu Britové sami vyzvali. Kalhousová řekla: „…myslím si, že prostě Írán moc dobře ví, že jaksi dotknout se přímo zájmů Spojených států amerických, že možná by to bylo přeci jenom velké sousto, takže se rozhodl vybrat si za cíl Velkou Británii, samozřejmě ta záminka zajaté lodi v Gibraltaru se výborně hodila…“

Moderátor přečetl otázku od diváka: "Quod licet iovi, non licet bovi! Aneb není nyní od Britů vrcholně pokrytecké se odvolávat na porušení mezinárodního práva v Hormuzském průlivu, když ho sami předtím porušili zadržením íránského tankeru ve španělských vodách v Gibraltarském průlivu?"

Kalhousová odpověděla poctivě, že sama neví, o jakou ptákovinu se jednalo: „Británie tvrdí, že prostě zajala loď, o které měla jaksi pochybnosti, nebo myslela si, že převáží ropu do Sýrie, a na to je samozřejmě uvalené embargo, a tudíž postupovala z britského pohledu podle, podle mezinárodního práva.“
Divák samozřejmě zbystřil. Použít v rozhovoru slova, že nějaká Británie „měla jaksi pochybnosti, nebo myslela“, odkazuje na staré rčení, že myslet znamená hovno vědět.

Británie je dnes jenom trpajzlíkem

Celým rozhovorem se kulantně neslo konstatování, že Velké Británie na to nemá: Nemá dostatek lodí, aby někomu mohla pomáhat, natož ho chránit. Ale Kalhousová poukázala i na prostý logistickým problém:
„…Jde o to, že ani Spojené státy nemají dostatek lodí, aby byly schopny doprovázet každou z lodí, to znamená lodě by se musely houfovat do konvojů, čekat, až se dají dohromady, a pak by pluly pod mezinárodní ochranou, a tím samozřejmě může dojít k různým nehodám, k různým, k různým naprosto neplánovaným akcím, které mohou zkomplikovat provoz v Hormuzském průlivu, takže určitě je to, je to jedna z variant, do jaké míry by to ohrozilo Írán. Částečně ano, protože by to zkomplikovalo Íránu možnost diverzních akcí proti  mezinárodním lodím, a současně, a to si myslím, že o tom budou Spojené státy hodně uvažovat, jestli do toho půjdou, současně říkám, že to zvedá riziko nehod. A ono už se to stalo, prostě Spojené státy s touto politikou přišly v roce 1987, během války Íránu a Iráku, chránily kuvajtské lodi, a k těm nehodám docházelo. A samozřejmě pak je strašně obtížné i z pohledu mezinárodního práva, ale prostě z pohledu vojenského říci, kdo vlastně může zaútočit první…“

Jako červená nit se táhl rozhovorem fakt, že Britové nemají dost lodí, chtějí proto koalici ochotných kámošů z Francie, Německa, přidají se symbolicky asi i jiné země, aby se neřeklo a výsledek? O tom se mlčí.

Klamání bombou a klamání americkými rameny

Kalhousová ve své argumentační poctivosti řekla o íránském radioaktivním nátlaku: „…Írán měl možnost podle dohody obohacovat (uran) lehce nad tři procenta, teď se rozhodl jaksi porušit dohodu a obohacuje lehce nad 4 procenta, myslím si, že dokud se nepřiblíží k 20 procentům, což je jeden z milníků, je to ještě forma nátlaku. Ale na druhou stranu je pravda, že o pár centimetrů, nebo o pár dnů, je Írán výrobě jaderné zbraně blíže, i když Írán vlastně nikdy nepotvrdil, že o jadernou zbraň stojí. Takže, to je potřeba také, také brát v potaz, takže je to další z nástrojů, které má Írán k dispozici, aby ukázal "Berte nás vážně."…“

Čili nikdo neví, zda jenom Írán radioaktivně hrozí, ale jisté je, že USA posilují íránské radikály. Írán podepsal dohodu o jaderném programu „…měla pomoci ekonomicky, tím, že budou zrušeny sankce, Írán se postaví na nohy. Írán to zoufale potřeboval. A nakonec jsou to Spojené státy, které dohodu vypoví… to bude nádherně nahrávat jestřábům, kteří boudou tvrdit, podívejte se, my jsme vám od začátku říkali, že prostě Spojeným státům se nedá věřit, a že naopak je potřeba postupovat naší metodou, která se nám vyplatila v posledních letech, tvrdě si stát za svým, tvrdě prosazovat svoje zájmy, a prostě se Spojenými státy se nedomlouvat,“ uvedla Kalhousová.

A naznačila, že Američany je třeba brát s nadhledem, protože „když se mluví o tom, že Američané pošlou do regionu tisíc vojáků, aby posílili svoji přítomnost, tak jenom abychom si uvědomili, v roce 2003, když začala válka s Irákem, Američané poslali do regionu 150 tisíc svých vojáků… navzdory rétorice, je jasné, že Spojené státy v tuto chvíli se na velkou invazi do Íránu nepřipravují.“



Kapitán si nezadal, a přesto má černý puntík

Dalším z diskutujících byl starý pán Jindřich Vodička, kapitán dálné plavby, který zhruba přes 30 lety se průlivem s lodí pohupoval. Jeho popis průlivu byl velmi jasný, když popisoval plavební trasu širokou jenom 3 km:
„..to je, jako kdybyste s normálním autem chtěl projíždět cyklostezku a vyhýbat se bruslařům a cyklistům a chodcům. To je strašně úzká cesta, nebo úzký průliv, kde mohou velké lodě tankery plout… loď se musí držet v tomto koridoru, protože kdyby byla mimo koridor, bude riskovat nasednutí na mělčinu, náraz na skálu, nebo kolizi s jinou lodí, takže loď má povinnost se držet v tomto koridoru kvůli své bezpečnosti. Koridor je určitě vytyčen tak, aby neomezoval nebo nezasahovat do práv svrchovanosti sousedních států přiléhajících k této oblasti.“

Stručnější a výstižnější popis jsem do dnešních dnů nečetl. Bohužel, většina rozhovoru byla o ničem, recyklace známého. Pan kapitán ale upozornil na jednu ptákovinu. Vodička nazval íránský odchyt tankeru pirátstvím. Tím vyhověl současné politické módě. V té chvíli, kdy Vodička hovořil o pirátském aktu, byl moderátor v sedmém nebi: Konečně někdo řekl natvrdo, že Íránci jsou svině.

Moderátor uvedl: „Vy jste použil slovo pirátství, použil ho před malou chvílí i britský ministr zahraničí, co pod tím rozumět? To je přímo definice něčeho jako porušení národního práva.“

Vodička snaživě odpověděl: „…četl jsem si různé definice a jednu zajímavou práci, diplomovou rigorózní práci o pirátství..., je to násilný čin omezující plavbu nebo posádku a zboží na té lodi.“

Zní to hezky, ale starý mořský vlk plácá nesmysly. Nejde o akt pirátství, ale o politickou provokaci či politickou odvetu vůči jinému státu. Pirátství je výdělečná činnost, podobně jako je být politikem nebo loupežníkem.
Vodičkovo vysvětlení skřípe a má u milovníků Velké Británie a USA černý puntík, protože na otázku „Co ten první konflikt v Gibraltaru?“ odpověděl:

„Tanker pravděpodobně byl tak velkej, že by neproplul Suezem, takže musel plout kolem Afriky a Gibraltarem do Středozemního moře… Gibraltarský průliv jsou mezinárodní vody, a když jsem nazval akci v Hormuzu pirátstvím, tohle bylo taky bylo pirátství…“

Ale hned dodal, že „… já samozřejmě stojím na tý naší západní pozici a fandím nám a asi bych postupoval stejně, kdy by někdo, byť ne sankce OSN, ale sankce Evropské unie nebo Spojených států porušoval…“ Takže, chudák Vodička nazval britské zadržení íránského tankeru také pirátstvím, ale potom se dušoval, že by to udělal taky? No, za komoušů jsem takový kotrmelců (sebekritiky) během dvou vět také slyšel dost…


Slovo člověka znalého povětří

Sice v rozhovorníku měl své místo také Petr Boháček, analytik z AMO, ale hovořil věcně o ekonomických souvislostech, tedy žádný adrenalin. Ale do diskuze byl pozván též Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze. Protože jako zpravodaj českých médií žil léta v této oblasti, moderátora nešetřil.

Moderátora jemně upozornil, že kecá, když uvedl: „…Takzvanou válkou tankerů nezačal Írán, jak zaznělo možná bezděky ve vašem úvodu, ale začal ji Irák. A Spojené státy v té době, stejně jako velká část mezinárodního společenství, diktaturu Saddáma Husajna podporovala, a proto tehdy Američané poskytovali svoji podporu a ochranu právě iráckým tankerům a  nikoliv íránským. Jestli se něco podobného bude opakovat teď, je to samozřejmě možné, nevylučoval bych to, Američané se snaží sestavit nějakou koalici… ne každý je přesvědčený ze západních vlád o tom, že americký postup je férový a správný, a ne každý se chce do americko-íránského přetlačování přidat na stranu Američanů.“

To pronesl v ČT 24 občan Tureček, který jak ho znám z jeho článků a knih, je člověkem nestranným.
Aby toho nebylo dost Tureček ještě řekl:
„… co se týká třeba zajetí íránského tankeru v Gibraltaru, podle mě je velká otázka, jestli porušil sankce (nedovážet nic do Sýrie), protože to nebyla evropská loď, která by je možná porušila. Byla to loď třetího státu, a já jsem se vlastně v sankcích evropských nikde nenašel formulaci, že evropské vlády mají právo zadržovat lodě třetích zemí, které ne, že vyvážejí ropu ze Sýrie, jak ty sankce znějí, ale vezou ji do Sýrie, takže to je velmi komplikované, a kdo tahá za kratší konec provazu, samozřejmě, když si řekneme z hlediska vojenského potenciálu, tak mají Američané navrch, ale to vůbec neznamená, že jsou v právu.“

Když si shrnete toto povídání, jak si má český divák hledící na ČT 24 uvědomit, že Írán patří mezi sviňské státy?

Turečkovo laskavé upozornění
Aniž to bylo záměrem ČT 24, Írán z něho nevyšel jako banda kreténů. Tureček ve všeobecné uctivosti vysvětloval:
„… Írán není slabá země, Írán se nikdy necítil být slabou zemí… když jim prostě Britové nebo kdokoliv jiný zadržuje tankery, tak bezpochyby jsem o tom přesvědčený, že íránský režim má podporu velké části obyvatelstva v tom, aby podnikal podobné akce proti protivníkům. Takže, jestli americký tlak měl přitlačit Íránce ke zdi, pak si myslím, že snad každý soudný člověk vidí, že takhle to nefunguje…“

Tureček zná Írán, ví, o čem hovoří, proto je velmi zajímavý přepis jeho posledních slov na konci rozhovoru:
„…národní hrdost je tam nesmírně důležitá. A íránskému režimu jde o zabezpečení svého přežití. Íráncům nejde o jadernou zbraň jako takovou. Myslím si, že kdyby dnes Donald Trump sedl a podepsal právoplatnou smlouvu, která bude platit i po příštích prezidentských volbách ve Spojených státech, ano Američané uznávají, že v Íránu je takový a takový režim, prostě se s tím Íránci spokojí, a takové nabídky ze strany Íránu přes prostředníky šly do Spojených států. Tehdy Bílý dům to nebral na vědomí nebo prostě nereflektoval. To Íránci byli ochotni ustoupit v některých věcech výměnou za americké ústupky, ale chtěli si udržet svůj vliv v regionu. To je podstata.

Prostě establishment, což vůbec nejsou jenom duchovní, ale je to prostě vedení a ekonomika, ekonomické vedení 80milionové země, chtějí zabezpečit své přežití. Ve chvíli, kdy potřebují, argumentují jadernými ambicemi, ve chvíli, kdy potřebují, argumentují terorismem nebo ho sami používají a používají zkrátka metody, které zrovna v tu chvíli evidentně vyhodnocují jako nejlepší, někdy v rozporu s mezinárodním právem, někdy v rozporu s našimi představami o etice a humanitě. Ale myslí si, že používají prostředky legitimní.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)