Nyní se zdá být nezbytné vzít to v úvahu při hodnocení vývoje ukrajinské krize. Bylo by velkou chybou tento scénář ignorovat, bez ohledu na to, jak je pravděpodobný. Putin už nejen naznačuje, ale obává se vyhlídky na vojenskou porážku, kterou není v žádném případě ochoten akceptovat.

Nebude váhat sáhnout po jakékoli zbrani, bez ohledu na její ničivost a následky, pokud bude věřit, že jeho síly utrpěly na ukrajinské půdě jistou porážku a Moskva je přesvědčena o možnosti použití jaderných zbraní.

To bylo potvrzeno prohlášeními, že ruská jaderná doktrína povoluje použití jaderných zbraní, pokud je existenčně ohrožena národní bezpečnost, což ospravedlňuje takové použití, a tvrzením běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, že svět není nikdy blíž jaderné válce než dnes.

Další faktory podporují obavy z jaderného šoku. Patří mezi ně nedostatek klidu, vyčkávacího přístupu a emoční stability při rozhodování v Rusku, které se zdá být ve stavu velké nervozity a napětí, zejména po zprávách o úspěšné protiukrajinské vojenské ofenzívě a stažení ruských sil.

Kreml neustále dělá emocionální gesta, která odrážejí rostoucí míru hněvu a postupnou ztrátu kontroly nad rozhodováním. Putin, bývalý zpravodajský špión, který se často chlubil svou mazaností, se nechá snadno vyprovokovat západními provokacemi.

Nemůže projevit tolik zdrženlivosti, aby neupadl do pasti rozšiřování ukrajinského konfliktu. Chybí mu diplomatická agilita, aby zvládl tuto složitou krizi způsobem, který jeho zemi umožní získat z ní největší strategický prospěch, jako to udělala Čína, když zvládla tchajwanskou krizi.

To je z velké části způsobeno historickým souborem čínské moudrosti, ze které čínští vůdci čerpají a učí se zvládat velké krize a vyjít z nich s minimálními ztrátami. Vzhledem ke své drsné povaze se Putin vydává jednosměrnou ulicí.

Nenechává žádný manévrovací prostor pro zbytek ruských představitelů, i když má jednoho z nejzkušenějších diplomatů na světě, ministra zahraničí Lavrova, který nehraje roli vlivu, od kterého očekáváme, že zlepší postavení své země této krize, kde jsou zapotřebí jeho bohaté diplomatické zkušenosti.

Rozhodnutí prezidenta Putina částečně mobilizovat a povolat asi 300.000 záložních vojáků podněcuje nadšení atlantických vůdců zasadit Rusku na Ukrajině „ponižující porážku“. Navýšení ruského vojenského kontingentu je implicitním uznáním neefektivity ruské armády na Ukrajině.

Také se tvrdí, že ustoupí a bude poražena v několika ukrajinských městech. Objektivní zprávy poukazují na slabý výkon ruského letectva; jeho neschopnost prosadit svou vzdušnou suverenitu je jedním z důvodů, proč válka dosud nebyla rozhodnuta ve prospěch Ruska.

Ruské letectvo nedokázalo ovládnout ukrajinský vzdušný prostor a zasáhnout cíle i přes použití špičkových letadel a stíhaček. Nakonec bude ruský inventář moderních letadel vyčerpán. Kreml nyní musí vyřešit problém dlouhodobého vedení války uprostřed takových vojenských obětí.

S tím souvisí schopnost zajistit potřebné zdroje, zejména na lidské úrovni. Kromě toho panují pochybnosti o strategických zásobách ruských zbraní a munice. To vše částečně vysvětluje nervozitu spojenou s hrozbou jaderné odvety, pokud budou ruské projekty na Ukrajině zablokovány.

Věřím, že v další fázi Rusko rozšíří válečné dějiště na zemi, aby se pokusilo rozhodnout válku ve svůj prospěch.

Vzhledem k obtížné situaci, ve které se nachází většina zemí EU, a rozhořčení nad rozhodnutím uzavřít plynový kohout těmto zemím, bude dalším scénářem eskalace a protieskalace ve všech jejích podobách.

Válka se vyvinula z omezené vojenské operace na Ukrajině k otevřené válce, kterou španělský premiér Pedro Sancher popsal jako válku proti celé Evropě, a ohromnou ochotu Spojených států vyčerpat Rusko, aby omezilo jeho schopnost podporovat Čínu v možná konfrontace o Tchaj-wan a narušení Putinova úsilí změnit strukturu stávajícího světového řádu a podkopat nad ním hegemonii USA.