Svátek má: Julie

Zprávy

Velikost textu:

Stratfor: Rusko hledá podporu ve světě, ale nezavírá dveře na Západ

Stratfor: Rusko hledá podporu ve světě, ale nezavírá dveře na Západ

Kvůli protiruským sankcím uložených Západem změnila Moskva svou strategii zahraniční politiky s cílem diverzifikovat své ekonomické vazby s ostatními regiony: Blízkým východem, Asií, Jižní Amerikou a dokonce Afrikou.

Ilustrační foto
25. března 2019 - 11:04

Nicméně, podle Stratforu, Rusko nechce úplně zavřít dveře na Západ, protože Evropa s největší pravděpodobností zůstane klíčovým trhem pro vývoz ruských energetických zdrojů a nerostů.

Publikace uvádí, že hlavním partnerem Ruska se okamžitě stala Čína, s níž Moskva pokračuje v rozvoji větších obchodních, ekonomických a energetických vazeb. Peking však není jediným směrem, kterým se Rusko pohybuje při snaze uspokojit své strategické a energetických potřeby. Vzhledem k tomu, že napětí mezi Ruskem a Západem bude pokračovat, zdá se, že velmi dlouhou dobu Rusko také bude považovat jižní Asii, Blízký východ a také Afriku a Jižní Ameriku za regiony, s nimiž je možné budovat vazby v oblasti hospodářství a bezpečnosti.
 
Klíčovou složkou ruské strategie je v poslední době expanze vojenských vztahů a bezpečnostních vazeb se zeměmi mimo Západ, což je zřejmé zejména v Sýrii. Rusko vždy radikálně oponovalo pokusům sil vedených nebo podporovaných Spojenými státy ke změně současného režimu. Moskva také chtěla demonstrovat Washingtonu a celému světovému společenství, že dokáže uskutečnit ozbrojené zásahy mimo své hranice. Tato strategie se ukázala pro Rusko výhodná a posílila jeho autoritu a vliv nejen v Sýrii, ale i na celém Blízkém východě. Rusko se stalo aktivnějším diplomatickým prostředníkem v Iráku, Libyi, zóně palestinsko-izraelského konfliktu, a také rozšířilo obchod se zbraněmi na Egypt, Turecko a Saúdskou Arábii. Podle autora článku to znamená, že Spojené státy musí nyní zohlednit postavení a vliv Moskvy prakticky ve všech oblastech důležitých pro Washington, zejména v době, kdy se Spojené státy připravují na oslabení své vojenské přítomnosti v regionu.

Kromě Blízkého východu Moskva aktivně posiluje svůj vliv a navazuje vazby v jižní Asii, zejména v Afghánistánu. Rusko zvýšilo svou činnost v diplomatické sféře tohoto státu, když uspořádalo několik jednání. Moskva také významně zvýšila přítomnost bezpečnostních složek v sousedním Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, kde nyní vede další protiteroristická cvičení.
 
„Stejně jako v případě Sýrie mělo Rusko své vlastní důvody, proč zasahovat do afghánských záležitostí, zejména snahy zabránit šíření vojenské agrese. Kreml však měl také na mysli strategický zájem Spojených států v této zemi. Moskva proto hodila Spojeným států výzvu v době, kdy Washington plánuje snížit vojenský kontingent v Afghánistánu,“ píše autor.
 
Venezuela se stala dalším bodem pod nosem Spojených států, kde Rusko posiluje svůj vliv. Moskva měla ekonomické a vojenské vazby s Caracasem už za Huga Cháveze, ale v poslední době Kreml zvyšuje finanční podporu, stejně jako spolupráci v oblasti energetiky a bezpečnosti, s vládou prezidenta Nicolase Madura. Maduro přijel do Moskvy v prosinci 2018, kdy se na setkání s Putinem podepsaly investiční dohody v oblasti energetiky a těžby. Krátce nato se objevily nepotvrzené zprávy, že Rusko uvažuje o dlouhodobém nasazení strategických bombardérů Tu-160 ve Venezuele.


Autor článku se domnívá, že tento latinskoamerický stát se může stát opěrným bodem, ze které může Rusko vytvořit problémy Spojeným státům a bránit realizaci jejich strategických zájmů. A protože se Washington aktivně snaží ovlivnit vnitřní situaci ve Venezuele, Moskva má v úmyslu těmto pokusům čelit a zachovat Madurovu vládu.
 
Strategie diverzifikace Ruska vedla Moskvu na méně známé území - do Afriky. Rusko nejenže diskutovalo o možnosti pomoci modernizovat vojenské síly Zimbabwe, ale zapojilo i soukromé vojenské dodavatele do Středoafrické republiky, kde se také snažilo zprostředkovat řešení vnitřního konfliktu v zemi. Přes posilování vazeb s těmito zeměmi je nepravděpodobné, že by se staly platformou pro Rusko, aby mohlo čelit Spojeným státům, Moskvě to umožní rozšířit obchod se zbraněmi a získat přístup k nerostným surovinám.

Nicméně, jak autor Stratfor uzavírá, přes své zaměření na Asii, Afriku a jižní Ameriku, nechce Rusko úplně zavřít dveře na západ. Evropa bude pravděpodobně i nadále klíčovým trhem pro vývoz energetických a nerostných surovin, protože Moskva má zájem o obchodní vztahy se Západem, pokud však ten nepřijde s hrozbou nových sankcí. Ale vzhledem k tomu, že cesta z slepé uličky ve vztazích mezi Ruskem a Západem je v blízké budoucnosti nepravděpodobná, Moskva nemá jinou možnost, než se podívat na jiné regiony, aby splnila své ekonomické a strategické potřeby.

Analýzy Stratforu jsou vždy zajímavé, ale také jim vždy něco chybí.

Když hovoří o zahraničněpolitické strategii Ruska, jaksi vynechává, že nejde jen o sankce, ale že se jedná o reakci na zahraničněpolitickou strategii USA a Západu jako celku vůči Moskvě. Celá desetiletí odsunování Ruska na druhou kolej a přes dané sliby neustálé rozšiřování sféry vlivu na úkor Ruska pokračuje dodnes. Západ například pravidelně hovoří o vlivu Moskvy na Balkánu, ale nyní je zde jen pár zemí, které nejsou členy NATO. A pokud ještě lze mluvit o ruském vlivu, pak už zbývá pouze Srbsko, u něhož si bombardováním svého času NATO sympatie nevysloužilo.  Strafor svojí analýzou v podstatě krátí reakci Ruska na jakousi ekonomickou potřebu a snahu čelit Spojeným státům jen kvůli sankcím. To je naprosto chybné.

Pro vysvětlení je třeba použít starou analogii, jakkoliv každá analogie kulhá. Sovětské Rusko za Stalina nebylo expanzivní (ani dnešní Rusko není), ale přesto tehdy západní a demokratičtí stratégové usoudili, že je třeba proti němu nasměrovat nacistické Německo, třeba i za cenu zrady svých malých spojenců uprostřed Evropy. Všichni vědí, jak dopadla Druhá světová válka. A tak lze položit západním teroretikům jednoduchou otázku: Kdo vlastně opravdu vytáhl Stalina a Rusko do Evropy?

Dnes se lze zeptat teoretiků – třeba i Stratforu – z jakých příčin Západ arogantně nebral desítky let v potaz zájmy Ruska – nejen ekonomické, ale také bezpečnostní - a proč se nyní děsí možné spolupráce a možná i strategicko-vojenské Moskvy a Pekingu? Kdo tomu napomáhá?

(kou, prvnizpravy.cz, strafor.com, foto: arch.)