Svátek má: Romana

Zprávy

Velikost textu:

Times: Blízký východ na prahu nového „arabského jara“!

Times: Blízký východ na prahu nového „arabského jara“!

Po vítězství nad ISIS zmizel cíl, kvůli němuž národy a země Blízkého východu zapomněly na dlouhodobé rozpory, a v regionu opět zavládl chaos, uvádí The Times.

Letošní protesty v Iráku
19. října 2019 - 06:20

Boj proti džihádistům se stal vhodnou omluvou pro diktátory, kteří se ujali moci po arabském jaru roku 2011, ale nyní v Iráku a Egyptě roste vlna nespokojenosti se zkorumpovanými vládami, které nečiní nic pro obnovu států.

Zatímco se Západ se svým tajícím počtem příznivců na Blízkém východě zaměřil na boj proti džihádistům z „Islámského státu“, a podařilo se mu udržet křehkou dohodu, nyní ale, když je kalifát zlomen, „se uvolňuje veškeré peklo“, píše The Times.

To je do značné míry vyvoláno nepříjemnými kompromisy, které musely být učiněny, aby porazily takového zuřivého nepřítele. Například v Sýrii Spojené státy (vedené Barackem Obamou a Donaldem Trumpem) zařadily Kurdy do své pěchoty a byly připraveny riskovat jejich životy, protože věděly, že mnozí z nich nebyli jen tvrdí vojáci: jedna ze skupin byla spojena se separatistickou kurdskou dělnickou stranou, která dráždí Turecko více než 40 let. Nyní, za blahosklonnosti Trumpa, začne turecká armáda zabírat část „nejspornějšího území na jednom z nejkrvavějších bitevních polí na světě“ a brzy bude čelit mnoha ozbrojeným skupinám, které se kdysi považovaly za příznivce Spojených států a jejich spojenců NATO. Kurdové navíc hlídají tisíce džihádistických vězňů, které nikdo nechce zadržet.

Blízký východ je však stále zamotanější. Pro mnoho diktátorů byla ISIS se vší krutostí „trochu darem“, uvedla britská publikace. Ještě předtím, než se obyvatelstvu podařilo nadechnout čistého vzduchu arabského jara 2011, úřady v Egyptě a Iráku, poté, co svrhly brutální vůdce, se zmocnily ještě brutálnější vůdci a prohlásily se za záruku stability v moři chaosu. Tehdy IS a Al-Káida představovaly skutečné nebezpečí, ale nyní, když jsou bojovníci „Islámského státu“ buď na útěku, nebo zajati, je obtížnější diktaturu ospravedlnit.
 
Proto se střední třída a podnikatelé, kteří byli vytlačeni sobeckou armádou, obhájci diktatury a propagandisty, spojili se studenty a dělníky, aby požadovali úplnou reorganizaci vedení, které bylo stanoveno před osmi lety. V Egyptě jsou demonstranti pobouřeni videem na síti, která tvrdí, že prezident a bývalý generál, Abdul Fattah Chalil Al-Sísi, utrácí miliony dolarů na budování paláců. Zároveň armáda, která v rámci navrhované národní modernizace vyhlášené Sísim monitoruje výstavbu nových měst, ukládá přidělené prostředky do vlastní kapsy. Přičemž, jak uvádí The Times, počet Egypťanů žijících pod hranicí chudoby se zvýšil z 25,2% v roce 2010 na letošních 32,5%. Soukromí podnikatelé se nemohou rozvíjet, vědecká komunita je nucena mlčet. Chudé rodiny jsou pobouřeny zrušením výhod pro rýži a těstoviny, zatímco generálové a jejich potomci žijí na vysoké noze. V roce 2011 to obyvatelé nechtěli a podle aktivisty za lidská práva Mohameda Zari se Egypt vaří.


Podle britské publikace byly během zářijových protestů v září zadrženy tisíce lidí, z nichž mnozí byli zadržováni ve státních táborech roztroušených po celém Káhiře, protože běžné věznice jsou přeplněné. Sísi se obává, že by sociální sítě proti němu mohly obrátit většinu populace: minulý měsíc využil hashtag # That's_enough_Sisi („Dost bylo Sísiho“) za jeden den více než milion lidí. Egyptský prezident se obává, že nespokojenost studentů se rozšíří do továren, z měst do vesnic a strach ho netlačí k reformě.

Nyní zakázaná skupina „Muslimského bratrstva“ alespoň pochopila, jak propast mezi bohatými a chudými poškozuje politiku. Sísi neprojevuje takový vhled a jednoho dne to může vést k jeho krachu.
 
Protesty v Iráku byly tento měsíc potlačeny s ještě větší krutostí: jen tento týden policie zabila více než 100 lidí a zranila více než 2 000. Kořen nespokojenosti je stejný jako v Egyptě: ačkoli hlavní bitvy proti ISIS skončily a ropa přináší více peněz, vláda neinvestuje dostatečně do vytváření pracovních míst pro mladé lidi nebo do zlepšování sektoru služeb. Generál Abdul-Wahab Al-Saadi, známý svými vítězstvími nad „Islámským státem“ v Mosulu a Fallúdži, byl degradován a nucen rezignovat. Živým příkladem protestujících se stal díky své pověsti jakožto nesmiřitelného kritika korupce a také kvůli odmítnutí podrobit se četným šíitským vojenským silám v takzvaných lidových mobilizačních silách, které podporuje Írán. Podle britských novin zde nemluvíme o mezináboženském povstání, ale o tom, jak se politici jmenují do pozic, stejně jako o politizaci důstojníků.

V celém regionu diktátorské režimy vyhlásily hon na poražené a jako podezřelí jsou, jako vždy, Turecko, Katar a „Muslimské bratrstvo“. The Times však zdůrazňuje, že převážná většina problémů se vyskytuje ve státě a vládní rozhodnutí jsou z větší části krutá - stejná nebo dokonce horší než dříve.

Stejné země, které nyní slaví vítězství nad ISIS, mohou kvůli špatné práci vlád zároveň vytvořit podmínky pro druhý „Islámský stát“, protože místo autoritativních státních institucí příliš mnoho politiků buduje paláce. Jejich hlavním úkolem, který podle názoru publikace musí vyřešit, je, jak vytvořit takový politický systém, jehož autorita bude podporována jednoduchým smyslem pro občanství. Dokud si to hlavy států neuvědomí, budou nadále vládnout slabým nestabilním zemím, které se zatahují do konfliktů.

A pokud chce Trump svým rozhodnutím stáhnout vojáky ze Sýrie ukázat závažnost svého úmyslu ukončit „nekonečné války“, měl by pochopit, že to bude bez účasti Ameriky a ve výsledku opět ovlivní Spojené státy a jejich spojence.

The Times ale poněkud vynechává zcela zásadní faktor – příčinu, kdy celou tuto situaci způsobily svojí agresivní válečnou politikou právě Spojené státy a země NATO. Právě jimi rozpoutané „nekonečné války“ na Blízkém východě a severu Afriky – bez ohledu na varování mnohých odborníků – vedly k chaosu, k náboženským střetům a naprosto bezprecedentnímu rozšíření teroristického džihádismu a masové migraci. Západem deklarovaná podpora demokracie se v praxi ukázala jako prakticky neexistující plán pro budoucí vývoj v poválečné etapě. A naopak americká a západní podpora starých i následných diktatur v této oblasti vede k téměř neřešitelné situaci, která bude mít na jejich kontě ještě potoky krve. Stačí kontrolní otázka: Co Spojené státy vyřešily válkou v Afghánistánu trvající 18 let a co se stane s vládnoucí (také zkorumpovanou) strukturou a lidmi, které ji podporují, až Američané opustí zemi a přenechají ji Tálibánu?

(kou, prvnizpravy.cz, thetimes.co.uk, foto: arch.)