Svátek má: Romana

Zprávy

Velikost textu:

Zbořil: Válka ve světě nebo ve Spojených státech?

Zbořil: Válka  ve světě nebo ve  Spojených státech?

Doufáme, že nepodléháme soustředěnému útoku médií proti nedávno zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Píše v komentáří pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil
26.srpen 2017 - 03:20

Přesto se ale nemůžeme zbavit dojmu, že, alespoň podle ČT a tzv. mainstreamu, a také podle výroků některých českých herců, hereček a padlých andělů pop-music, po 152 letech od konce války Severu proti Jihu se ve Spojených státech odehrává něco podobného. Začalo to protesty proti nově zvolenému prezidentovi v Hollywoodu, potom se v Kalifornii objevily hlasy požadující vystoupení tohoto státu z Unie a nakonec se k tomu přidalo „celé západní pobřeží“. 

Dnes se na Západě situace  trochu změnila, napětí a nepokoje se přenesly na východní pobřeží a obrazoborectví, které neschvaluje podle posledních průzkumů většina Američanů, se stalo živou vodou pro nové útoky na prezidenta. Ten je v nich představován jako ještě větší zlo než V.V.Putin. Odstraňování soch, ať již je to v Jižní Karolíně nebo v Texasu, vyvolalo mobilizaci nositelů staroamerických archetypů a vedlo k bouřím, které sice ještě nejsou válkou jedné Ameriky proti druhé, ale jejich záměrem je oslabit amerického prezidenta v politickém systému Spojených států na úkor, Václav Havel by řekl, starrých strrukturr.

Zvláštní je ohlas těchto událostí v ČR, kde zřejmě sice byla vyhlášena válka mediálním spiklencům a konspirátorům, ale privatizovaná cenzura s.r.o. slídící po každé myšlence, slovu a vyzývající k ekonomickému útisku nezávislých webů, nezaznamenala, že někteří naši zpravodajové a političtí komentátoři, a dokonce i někteří naši politici, se chovají vůči americkému prezidentovi nejen urážlivě, (je to přece jen prezident země, se kterou dosud udržujeme suverénní diplomatické styky přesto, že si to Jean-Claude Juncker nemyslí) jako kdyby vyhlásili Donaldu Trumpovi a části Spojených států soukromou válku. Někteří, zejména v těch main-streamových nebo i v některých next-flow médiích si dokonce myslí, že ji už vyhráli. Pokud se ale někdo těší na občanskou válku nebo revoluci ve Spojených státech možná bude překvapen, že i tam je možná, i když spíše jako palácový převrat nebo revoluce bank, korporací a jejich límečků a kravat.


Kdyby se někomu zdálo, že současný stav dramatizujeme, připomeňme si, že v roce 2008, měla být v Praze  prezentována, u příležitosti 40.výročí svého vydání,  kniha amerického nacionálního socialisty, rasisty a antisemity Williama Pierce Turnerovy deníky. (Pod pseudonymem Arthura Macdonalda je stále ještě dnes  nabízena v českém překladu na internetu za Kč 230,-). 

Dobová česká kritika této politické fikce se soustředila na autorův antisemitismus a rasismus a málo se věnovalo pozornosti tomu, že hlavním tématem této knihy bylo „jak zničit Spojené státy“. Podle ní mělo vše  začínat v Los Angeles teroristickými útoky jednotlivců, později malých skupin fanatiků  proti „černochům,  židům a liberálům“. Postupně pod vedením Eda Turnera vznikala  armáda odhodlaných, která okupovala celé západní pobřeží, odtrhla jej od Spojených států a rozhodla se zaútočit na politicko-vojenská centra na Východě. Hlavní úkol na sebe vzal sám Ed Turner, který  naložil do svého letadla výbušniny a zaútočil na Bílý dům ve Washingtonu. Bylo to skoro 25 let  před mýtickým 11.zářím 2001.

Konec byl i dnes ještě dobře pochopitelný. V Pentagonu si mysleli, že na sídlo prezidenta zaútočili „Rusové“, a proto někdo vydal rozkaz odpálit nukleární arzenál Spojených států  na Moskvu a deset velkých sovětských měst (včetně Kyjeva na Ukrajině). „Rusové“ odpověděli stejným způsobem. Obě nukleární mocnosti zničily  nejen samy sebe navzájem, ale ukončily, jak ve svém mementu připomíná Ed Turner,  existenci planety Země.

Když si odmyslíme ideologii, pak došlo, podle autora, k výbuchu nenávisti, založené na mylných vstupních informacích a v obou zemích, z nichž jedné jsme v té době říkali Horní Volta s raketami,  se politicko-vojenská seskupení a jejich velení  chovala stejně.

V dnešní době se už nejedná jen o  nukleární zbraně, ale o celý soubor zbraňových systémů, které neumíme ani pojmenovat, ale které mají kapacitu zničit nejen naší planetu, ale způsobit nepředvídatelné následky i v jejím blízkém a vzdálenějším kosmickém prostředí. Co ale víme i dnes určitě a s naprostou jistotou je skutečnost, že k startovacím mechanismům mají přístup osoby s různou inteligencí a vzděláním, s různou povahou osobnosti, která ovlivňuje jejich chování, jednání a rozhodování, a které mohou nejen vést válečné operace kdekoli na světě a jsou schopné proto vyvolávat a šířit nenávist, která zatemňuje  mysl a buď předem nebo po je odůvodní..

Zbořil: Důvod k válce se vždycky našel a najde, i kdyby to byla lež

Julie Tymošenková, hvězda  ukrajinských revolucí, kdysi šokovala svět, když vyzývala amerického prezidenta, aby „sežehnul Moskaly atomovou bombou“. Dnes je téměř zapomenutá a od u nás oslavované pilotky Savčenkové se jí dostala nadávky, stejně jako jiným ukrajinským politikům,  do „žiďáků“. (Jak se asi dnes cítí „nejvlivnější český  europoslanec“ za KDU-ČSL Pavel Svoboda, který držel hladovku za její propuštění z ruského kriminálu,  a který omlouval trestný čin, za který byla v RF souzena a odsouzena, jejím statečným bojem proti „Rusům“?)

Dnes haněná Julie nebyla tehdy sama. Na Majdanu jí přišel podpořit i americký senátor John McCain, perníčky a miliardy US dolarů rozdávající Victoria Nuland. Byli tam také čeští stateční,  dnes zase tak trochu nestateční a zbytky své odvahy projevující  radikální kritikou amerického prezidenta. Představa, že americký Kongres naslouchá radám osmdesátiletého starce Johna McCaina, navíc člověka, podle oficiální zprávy z Washingtonu, s  nádorem na mozku, je hodná filmové produkce Alfréda Hitchcoka a nepříliš vzdálená fikci Williama Pierce. A  naslouchá někdo jeho radám v České republice nebo v Evropě? Někdy se zdá, že je zde populárnější McCain než americký prezident.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)