Cvak...cvak...cvak. Ještě dlouho po půlnoci na sebe narážejí těžké kovové koule. To nám přímo pod okny Francouzi hrají petánk. Musíme ale rychle spát, těšíme se, že brzy ráno vyrazíme jen tak pěšky po Paříži. S ruksáčkem na zádech a s mapou v ruce.
Jdeme přes Martova pole k vojenské akademii na které studoval i Napoleon Bonaparte a chceme navštívit Invalidovnu, kde má slavný Korsičan monumentální sarkofág z červeného porfyru.
Na malém náměstíčku, kousek za École militaire zůstáváme stát u sochy v nadživotní velikosti. Philippe Henri Pétain čteme s údivem na podstavci. ...není pochyb.....je to tentýž maršál, který v roce 1940 podepsal kapitulaci s Němci a stál potom v čele kolaborantské vlády ve Vichy. Po válce byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, který nakonec prezident de Gaulle změnil na doživotní žalář.
Vrtá mi to hlavou celý den, ale teprve večer mám příležitost se zeptat......Víte pane kolego, on ten maršál Pétain nebyl jenom kolaborant. On to byl i slavný velitel francouzských vojsk u Verdunu......další vysvětlování už bylo opravdu zbytečné.....jenom dlouho do noci přemýšlím, jak by to s Pétainovou sochou dopadlo u nás doma. Cvak...cvak...cvak. Francouzi nám hrají pod okny petánk, končí glosu Jan Duchek, generál ve výslužbě.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
