Slavné britské medium mezi hlavními aktéry finanční aféry tehdy na předním místě výslovně uvedlo i jméno českého premiéra. Jako jednu z hlavních zpráv dne pak degradující informaci věhlasné (údajně i věhlasně objektivní) ostrovní medium neúnavně opakovalo nejméně několik vysílacích hodin. Jako politickou senzaci number one a jako angažovaný výtvor údajně seriózního mezinárodního uskupení významných investigativních novinářů...
Nechyběla ani spojitost s "citlivými" údaji o zámečku, který si v rámci aféry Pandora Papers český premiér údajně za velice podezřelých okolností před několika lety zakoupil ve Francii...
Polozapomenutá Česká republika se prostě prakticky přes noc stala opět miláčkem jednoho z nejsvětovějších médií. Navzdory tomu, že jinak se britská žurnalistika o dění v Česku nijak zvlášť intenzívně nezajímá... Pokud ovšem pomineme rok 1938, kdy se ve znovuobjevené střední Evropě s významným britským přispěním odehrával Mnichov.
I tentokrát byl ovšem sled událostí tradičně pečlivý a obratný. Hodný tradičního postupu, který neponechává nic náhodě.
Zářivá premiéra výbušné informace byla načasována na nejcitlivější úsek politického demokratického systému - několik dní těsně před českými volbami. Čili do nejkritičtějšího období, kdy jak politologové dobře vědí, nezbývá straně zaskočené nečekanými nepříznivými informacemi prakticky žádný prostor na obranu. A kdy, jak dobře vědí i političtí spiklenci, rozhodně už není absolutně žádný čas jakékoliv dezinformace (či dokonce hoaxy) dostatečně přesvědčivě vyvrátit...
Podle volebních průzkumů ideální doba na to, aby nečekaná žurnalistická "bomba" dokázala od postiženého politického hráče odvrátit nejvyšší počet dosud nerozhodnutých voličů.
Podezření na rozsáhlou mezinárodní koordinaci se v případě důsledků aféry Pandora Papers vnucuje dosti sugestivně. Ať si to přejeme či nikoliv. Zřejmé je jedno. Pokud šlo skutečně o plán na jeden z největších volebních podvodů v dějinách České republiky, pak spiklencům mohl jen velmi těžko nevyjít.
Žijeme asi ve světě dost zvláštním i ve světě dost typickém, končí glosu novinář Michal Rollo.