Tentokrát bude čtení v cyklu „Jak jsem potkal knihy“ trochu netypické. Je to trochu dáno pocitem, který získáte, když se podíváte kolem sebe, pár měsíců před volbami. Tak jsem se rozhodl to celé trochu zlehčit, a zároveň tomu dát jakýsi skoro exaktní rámec. Říci „žijeme v blázinci“ je snadné a nabízí se to, ale i blázinec, jak uvidíme dnes a v dalších dvou pokračováních příští a přespříští týden, má své zákonitosti.

MUDr. Xavier Crement, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty. Toť vše, co se z oficiálních českých zdrojů můžete dovědět o autorovi svého času velice populární ságy Dost bylo kokotů, Kokoti jsou věční a Spiknutí kokotů, kterou prvně česky vydávalo dnes již žel neexistující nakladatelství Votobia na skonku 90. let.

Autor si střeží svou anonymitu dost důkladně, při studiu všech možných webů jsem se dobral pouze informace, že v roce 2015 navázal na “kokotí” – v originále “asshole” - ságu čtvrtým pokračováním s názvem The Bulletproof Asshole: Assaulting Common Decency (The Asshole Saga Book 4). Na stránkách Amazonu si pod danou knihou můžeme přečíst zhruba tohle: Po 15 letech zkoumání kokotismu si Dr. Xavier Crement myslel, že ví vše, co může jeden člověk objevit o této nemoci. Poté se údajně setkal s Annabellou Culo-Dulceovou, tiskovou tajemnicí amerického kongresmana Charlese Bickersona, a zjistil, že musí revidovat leckterou doposud vyslovenou teorii. Annabella mu odhalila dvě nové kategorie kokotů: neprůstřelného kokota, ztělesněného jejím šéfem, a supermegakokotí instituce, které se staly “žhnoucími žumpami” kokotismu, příliš velkými, než aby se daly přemoci. Crement si, byť nerad, uvědomil, že musí napsat ještě jednu knihu o kokotismu, aby v něm odhalil rostoucí hrozbu jako útok na běžnou slušnost.

Nicméně dnes se začteme do knihy první z této řady: Dost bylo kokotů. Pochopíme smysl a dějinnou roli kokotismu. Třeba to k něčemu bude?