Máme štěstí, protože na jihu a východu Anglie se vyhrotila situace tak, že Vánoce ze dne na den skončily již 20. 12. a začala tvrdá karanténa. Přesto kvůli pandemii koronaviru místo vánoční a silvestrovské atmosféry cítíme vůni nouzového stavu. Jak se s tím vyrovnat? Ústeckého emeritního policejního psychologa Josefa Kováříka se na to zeptal publicista František Roček.

Kovářík: Jako policejní psycholog jsem velmi často byl svědkem problémových událostí. Proto mám pocit, že v tomto případě každý člověk se s koronavirovými omezeními musí vyrovnat sám po svém a vzpomenout si, co mu pomohlo v nějaké jiné náročné situaci, a to se pokusit využít. Obecně je nutné lidem připomenout, že každý by měl vzít pandemii vážně, uznat dopady události po dobu, kterou vymezí odborníci, a neklást na sebe obvyklé nároky.

Televize nám v tom nepomůže. Paradoxně, v současnosti v případě koronaviru již TV nepředstavuje informační, ale spíše destabilizující faktor.

Není to vůči televizní bedně odvážné tvrzení?

Kovářík: V TV jedni straší a obviňují jiné, co všechno zaspali a udělali špatně, druzí se snaží informovat rozvážně, jiní slibují. Z protichůdných hlasů se člověk stává zmateným, cítí nejistotu. Není to kritika TV, taková je prostě situace.

A co samotné Vánoce?

Kovářík: Od pradávna svátky jsou o setkávání lidí. Vše ostatní je nepodstatné. Proto třeba půlnoční mše je nepodstatná, protože není pro většinu lidí setkáváním, ale divadelním představením pro lidi, kteří nerespektují nějakou víru a boha. Je to pro ně vánoční atrakce. Sváteční dny jsou o setkávání lidí, ale i vánoční rodinné setkávání dnes představuje určité ohrožení. Jeden z rodiny, který neví, že je nakažený, může ostatní z rodiny u vánočního stolu ohrozit.

Co je tedy pro nás v této době nejhorší?

Kovářík: Nejhorší je, že nevíme, kdy, s jakou intenzitou a jestli nás ta problémová situace vůbec potká. Citlivější lidé prožívají víceméně válečné Vánoce. Rodina v zázemí nevěděla, kdy z nebe spadne bomba a zabije právě je. Koronavirus je bomba. Hodně lidí její dopad přežije, mnozí se s problémy vyléčí, někteří zemřou. Dokud vás bomba nezasáhne, nevíte, jak skončíte. Nejistota se snáší špatně. Zvláště, pokud někdo ze známých měl kvůli koronaviru úmrtí v rodině.

Lze se na to nějak připravit?

Kovářík: Ne, ale každý by za současné situaci měl být výrazně obezřetný, dodržovat doporučená základní pravidla, mít disciplínu. Každý si musí vybrat, jakým způsobem bude na možnou bombu čekat.

A čekat na zázrak? Tedy na očkování?

Kovářík: Očkování lidstvo zbavilo nebezpečných epidemií. Totéž se očekává u covidu-19.

Ale vláda je kritizována, že zaspala přípravy na očkování a osvětu. Proto důvěru v očkování má necelých 40 % obyvatel. Jak to vnímáte?

Kovářík: Kritika je vždy jednodušší, než pro situaci něco smysluplného udělat. Najednou zjišťujeme, že kde by měla být diskuse odborná, je výrazně politická a přitom na prvním místě chybí člověk. Jedná se o logistickou záležitost. Jaká je realita uvidíme, až bude vakcína dodána. Pokud jde o průzkum veřejného mínění, je nepodstatný. Průzkumy mínění ukazují pouze momentální pocity dotazovaných. Až nastane čas očkování, lidé se reálně rozhodnou.

Došlo k podcenění osvěty o tom, proč je vakcinace důležitá?

Kovářík: Každý dospělý člověk ví, že při jakémkoliv očkování hrozí nebezpečí, že sice v minimálním počtu, ale přesto, u někoho může očkování vyvolat negativní reakci. Riziko, byť naprosto minimální, je u většiny lékařských zákroků. K tomu není potřeba speciální osvěta.

Takže, je zbytečné vyvracet dezinformace?

Kovářík: Pokud začít nějakou osvětu, měla by začít několik málo týdnů před očkováním. Jako je nejdůležitější co se řekne těsně před volbami, aby si to lidé zapamatovali cestou k volební urně. A hlavně ti, kteří mají sklon nechat se pobláznit dezinformacemi, by měli osvětu slyšet bezprostředně před očkováním, aby si to vůbec zapamatovali. Říci to slušněji asi nejde…

Začíná první vlna očkování. Je toho plná televize. Co k tomu může říci psycholog?

Je to oficiální, ale i praktický symbol naděje, že bude lépe. Ale také jsem četl, že všichni manažéři a politici se modlí, aby bylo obyvatelstvo v co největší míře očkováno, protože koronavirus kazí kšefty a brání politikům prezentovat se jako, že jsou úspěšní šikulové.