Avšak my víme, za okolností energeticky pohnutých a hrůzných, koho a na co se ptát! Pro českou vládu totiž již 16 let pracuje Václav Bartuška ve funkci velvyslance se zvláštním posláním pro energetickou bezpečnost, též jako vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, respektive pro dostavbu JE Temelín, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.
Nicméně Bartuškova funkční náplň není nikde blíže specifikována. Web Ministerstva zahraničí nám nepomůže vůbec, a wikipedie je poměrně skoupá. Dočteme se tam, že Bartuškovou odbornou průpravou na tuto funkci bylo ponejprv předlistopadové studium žurnalistiky, pak prý patřil k „vůdcům revoluce v roce 1989“. Vyzbrojen a zocelen revolučními zkušenostmi, stal se ve svých 22 letech členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu.
Pak o tom všem napsal a hned v roce 1990 vydal knihu „Polojasno“, jejíž název je freudovsky výstižnější a aktuálnější, než bylo autorovým záměrem. Zisk z prodeje této knihy proměnil ve vydatnou uhlíkovou stopu, kterou po sobě zanechal při cestě okolo světa, při níž zřejmě nabyl dalších zkušeností, důležitých pro jeho budoucí misi v oblasti energetické bezpečnosti.
V odborné průpravě pokračoval coby novinový reportér, poté hnedle už jako generální komisař české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, ve finále pak jako majitel firmy zabývající se pořádáním výstav a vypracováváním marketingových studií.
Tento jeho nulový profesně odborný profil byl zřejmě bohatě vyvážen jeho profilem kádrovým, což mu pomohlo dostat se do partajní nomenklatury a být v roce 2006 jmenován do funkce zvláštního velvyslance České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. V roce 2010 se stal k tomu všemu zvláštním vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín.
Čím v těchto funkcích Bartuška proslul? Ničím kloudným, energetičtí experti ho v potaz nebrali. Proslul pouze neuvěřitelně debilním výrokem. Podle webu <novinky.cz> Bartuška totiž uvedl, že ukrajinští separatisté ve městech, která ovládli, postupovali podle stejného mustru, kdy „skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci“. Zmínil ale i dva případy, kdy se jim to nepovedlo: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“
Bartuška svůj postoj upřesnil: „Já vím, co se stalo v Oděse, ale taky jsem řekl, že se stala strašná tragédie, stejně jako to, co se děje na celém východě Ukrajiny. Celá ta válka je strašná tragédie. A že bych něco schvaloval, to jsem nikde neřekl.“ Server <novinky.cz> to pochopil tak, že v Bartuškově vyjádření není obsažený souhlas s jednáním radikálů Pravého sektoru, kteří v roce 2014 obklíčili zastánce Ruska v oděském domě odborů a nechali je uhořet. Nicméně dodal, že v interview tento čin Bartuška neodsoudil. Vyšetřování smrti 46 lidí nebylo dosud oficiálně ukončeno, přestože se tehdejší premiér Jaceňuk prsil, že „nepokoje“ v Oděse vyšetří speciální komise ukrajinské generální prokuratury, a že „provokatéři a organizátoři budou nalezeni“.
Dlužno dodat, že české státní zastupitelství odložilo několik trestních oznámení, směřovaných na nomenklaturního kádra Bartušku kvůli tomuto výroku, protože nic trestuhodného v něm prý neshledalo. Někoho možná napadne, zda by pro nápravu orgánů nečinných v trestním řízení nestačilo na některé z nich použít Bartuškův recept. Člověk by to sice výslovně neschvaloval, nazval by to třeba i tragédií, ale byl by klid. Podle mého soudu by však bylo lepší, kdyby to státní zástupci zavčasu promysleli i z této stránky, a konali, jako by Bartuška hovořil o nich.
Zpět k energetické bezpečnosti. Je tedy nutno se ptát, co v té funkci těch 16 let Bartuška vlastně dělal, že svou (ne)činností přispěl ke stavu, že ačkoliv do Evropy vedou dvě obrovské roury, schopné dodávat laciný plyn v ještě větším množství, než dosud, na čemž byla dosud založena prosperita Evropy, hrozí jí průmyslový kolaps a humanitární katastrofa? Nechce se tomu věřit, ale údajně právě kvůli nedostatku energií, přičemž jejich ceny eskalují ještě v době, kdy jsou běžně dostupné?
Obávám se, že odpověď budou politologové, geoanalytici a energetičtí experti hledat marně – protože umřít hladem před dveřmi nadité spižírny, to je už otázka pro psychiatry.
Zajímavý kontext poskytuje poslední výzkum společnosti Morning Consult, podle níž premiér Petr Fiala, tedy šéf vlády, pro níž Bartuška vyslancuje, v podpoře obyvatel porazil o slušná čtyři procenta Yoon Seok-youla, jihokorejského premiéra ... jenže ten skončil na posledním místě z 22 sledovaných premiérů, a Fiala na předposledním, až za britským „ptačím hnízdem“ Borisem Johnsonem.
Fialovo blouznění, jak vyřešit energetickou krizi, můžeme ilustrovat aktualizovaným vtipem o povodni, kdy v jednom zcela zatopeném městečku pádlovali záchranáři na pramici, a spatřili na střeše jednoho domu gestikulující postavu.
„Pojďte,“ vyzvali ho záchranáři, „nastupte si do člunu!“
Muž však jen důstojně odmítl: „Zachraňujte druhé. O mne nemějte strach. Jsem český premiér. Mne zachrání Bartuška a Síkela, už jsem pro ně poslal!“
O hodinu později - hladina se zvýšila, proudy byly silnější - jiní záchranáři, tentokrát již v motorovém člunu, volají na podivnou postavu: „Člověče nebohý! Rychle slezte z té střechy! Hladina stoupá! Už nezbývá moc času!“
Český premiér však vyslal důstojné signály o své víře tentokráte v solidaritu Bruselu, a nabídku záchranářů odmítl.
O nějaký čas později pilot záchranářské helikoptéry spatřil již jen obrýlenou postavu, snažící se při neustálé gestikulaci též přidržet se komína, neboť střecha domu byla již pod vodou. Rychle spustil provazový žebřík: „Rychle! Voda stále stoupá! Šplhejte nahoru!“
Zdola však k němu dolehl neochvějně jistý hlas: „Ó nikoliv! Zachraňujte druhé! Já jsem muž silné víry, Pravda a Láska nás nenechají bídně zhynout, budiž jméno boží pochváleno!“
Pilot se nemohl hádat a odlétl, neboť skutečně mnoho jiných čekalo na záchranu.
Premiér za ním ještě zvolal: „O mne nemějte strchwlbl glab swglubn blub kfmbl...“
A tak skončila krátká kariéra českého premiéra a s ním se potopila i česká vláda, což způsobilo další díru v evropské bárce, která šla ke dnu též. A tak se Fiala záhy ocitl Na Výsostech před Trůnem Nejvyššího. Civě na Nejvyšší Velebnost, Fiala jen zanaříkal: „O Pane ... jak jsi mohl ... ano, jsem hříšník, spoléhal jsem ponejprv na Bartušku a Síkelu, a pak na Brusel, ale nakonec jsem se upnul jedině a zcela na Tebe ... a Tys mne nechal utonout ... jak jsi jen mohl - ?“ To Nejvyššího vytrhlo z nebeského snění. „Cože? Co to meleš? Já - a nechat tě utopit - ? Chce se mi vzít své jméno nadarmo! A kdo si myslíš že ti poslal veslici, člun a vrtulník, ty tuplovaný oposume?!?“
(rp,prvnizpravy.cz,foto:ps)
