Tlak není náhodný, ale nenápadně dotovaný petrodolary z oblasti Perského zálivu. Jde o skrytou formu boje o moc. O podkopávání mocenské pozice evropských států a USA, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček..

Z hlediska kolektivní viny teroristický útok dvou civilních dopravních letadel na dva mrakodrapy v New Yorku a vlétnutí jednoho letadla do Pentagonu – komplexu Ministerstva obrany USA 11. 9. 2001 lze považovat za pokračování či pomstychtivou ozvěnu Světové konference proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a souvisejícím formám intolerance v Durbanu (JAR). Konala se na přelomu srpna a září 2001.

Tento tlak má náboženský i ekonomicko – mocenský rozměr, a mocnou zbraní se stala média.

Nikdo to oficiálně neuvede, ale al-Džazíra je pod tichou islamistickou agendou. Její pořady jsou koncipovány tak, aby nemohla být nařčena přímo z podpory islamistů. Proto dává ve vysílání prostor izraelským představitelům. Alibi jí také poskytují pravičáci v USA, protože je v USA kritizována za podporu terorismu – neboť vysílá nahrávky pořízené militantními organizacemi včetně záznamů teroristických útoků. O pravém významu al-Džazíry svědčí, že militanti a teroristické akce na obrazovce jí zajistily velkou sledovanost.

Např. v roce 2001 emír Hamad bin Khalifa al-Thani odmítl americkou žádost, aby al-Džazíra nedávala tak velký prostor Usámu bin Ladinovi.

V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ v roce 2018 (v kapitole 13.2. Kolektivní vina vzor 2001) jsem o tomto tématu napsal následující:
„… Je velkým štěstím pro budoucnost lidstva, že došlo k uspořádání světové konference proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a souvisejícím formám intolerance v Durbanu. Během konference se ukázala pravá podstata mezinárodních vztahů, které nás v 21. století čekají: Vyřizování účtů a nový typ okupačních útoků – s pomocí lidských práv.
„Durbanská konference byla dosud největším diskusním fórem o rasismu“ (10. 9. 2001, ČTK), ale stala se doslova skandálním shromážděním plným hysterie.

„Konference je na cucky“ – hlásil již třetí den po jejím zahájení Michal Růžička, redaktor BBC pro Euro (10. 9. 2001) v  úvodu článku „Ukradená konference“.

Delegace sto šedesáti zúčastněných zemí nakonec přijaly dva dokumenty (Deklarace principů a Globální rámcový plán pro boj s diskriminací). V tisku se např. objevila informace: „Jde o kompromis vybojovaný na poslední chvíli. Delegace Evropské unie a kandidátských zemí pohrozily odchodem z konference, pokud arabské země – nejúpornější byla do poslední chvíle Sýrie – budou chtít označit Izrael a jeho vztah k Palestincům za rasistický.“ (Afrika dostala příslib pomoci – Konference OSN v Durbanu o rasismu přijala rámcový program boje proti diskriminaci, Petr Němec, Hospodářské noviny, 10. 9. 2001)

V souvislosti s tím připomíná polský cestovatel, novinář a esejista Ryszard Kapuściński (Gazeta Wyborcza 29.–30. 9. 2001 v překladu Hospodářské noviny, Víkend – civilizace, 2. 11. 2001), že v té době jsme v Durbanu „byli svědky antiglobalistických vystoupení, která měla výrazně antiamerické ostří. Konference v Durbanu o rasismu, která bezprostředně atentátům v USA předcházela, probíhala ve výrazně antiamerickém ovzduší.“

Dnes je fenomén Durbanu téměř zapomenut. Byl to ale velmi jasný a nepřehlédnutelný signál formování BLOKU POMSTY za otrokářství a kolonialismus. Nejedná se jenom o politiku některých asijských a afrických států a různých skupin, ale i obrovského množství idealistických (bláznivých) neziskových organizací a náboženských sekt, které tvoří doslova mucholapky na osoby s excentrickými pseudo-liberálními vizemi.

Jedním z mála, kdo u nás upozornil v poslední době na zlověstný stín Durbanu, byl ústecký senátor Jaroslav Doubrava. Věnoval problému celou kapitolu nazvanou „Západní zbytkové mocnosti“ (v knize Evropa (opět) spěje ke katastrofě, 2016, Imprese, České Budějovice, str. 11-13).

O durbanské konferenci Doubrava napsal: „Byla fórem, které si kladlo vysoké cíle. Nakonec se ale stala dějištěm hádek a obviňování. David Melon, kanadský diplomat, dlouhá léta pracující v aparátu OSN, tehdy konferenci hodnotil jako katastrofu nejen pro OSN, ale ještě více pro samotný boj proti rasismu. Konference se podle něho stala příkladem toho nejhoršího, čeho je OSN schopna, navzdory všem dobrým úmyslům. Někteří požadovali reparaci za kolonialismus a otrokářství, jiní chtěli, aby židovské aktivity, tedy sionismus, byly uznány za rasistickou aktivitu. Nikdo nemůže říci, že bych izraelské chování vůči Palestincům schvaloval. Ale tohle všechno byly symptomy nemoci, tedy stále razantnější nesnášenlivosti v mezinárodním hledisku.“ Tolik citace z knihy „Bombardovat nemocnice je normální“.

Pokud Španělsko vyjádřilo hluboké politování na nějaký příkořím, šlo o prázdná slova. Rozsáhlé války a násilné tendence, jakými bylo koloniální vydírání a ožebračování a otrokářství, jak to lze odčinit? Vždyť to probíhalo nepřetržitě od starověku…? Leda odpovědět stejnou mincí – tedy okupací Evropy potomky těch, kteří byli využíváni kolonizátory – Evropany. Je to primitivně jednoduchá psychologie. Oko za ledničku, zub za sociální pojištění a dům s autem.

Čili konference v Durbanu v roce 2001 byla předzvěstí migrační invaze zvedající se zhruba od roku 2012 či 2013. V těchto letech začalo být jasné, že Evropa se neumí vůči migrantům bránit. Invaze pomalu začala. Varovný signál představovala další divná konference o rasismu v roce 2009 v Ženevě. Velmi nepříjemným signálem byla posedlost bossů z arabských států trvajících na tom, aby se hovořilo o hanobení víry. To odkazovalo na islamistickou hysterii kolem dánských karikatur proroka Mohameda z roku 2006. Prostě šly stranou problémy s rasismem a netolerancí. Do popředí se prodírala pomalu islámská náboženská válka.

Našel jsem článek z té doby s titulkem: „Evropská unie se omlouvá za obchod s otroky a kolonialismus“. Za co by se měli omlouvat Češi, Poláci, Estonci nebo Slováci? Ale migrační útok, který v plné síle začal v roce 2015 je zdůvodněn již tehdy, v září 2001 těmito slovy: „Africké země podporované zeměmi arabskými požadovaly po bývalých koloniálních velmocích stejně jako po USA, aby se omluvily za zvěrstva spáchaná v období otroctví a kolonialismu.“

Zapomíná se ještě na jednu souvislost. Bláznivě probíhající konference v Durbanu v roce 2001 o rasismu proběhla bezprostředně před 11. zářím 2001... Tlachy v Durbanu probíhaly ve výrazně antiamerickém ovzduší. Nebyl začátek islámské invaze do Evropy vlastně již tam?
… S trochu nadsázky lze říci, že válka s islámem (s islamisty) proti západní civilizaci začala na přelomu srpna a září 2001 v Durbanu.

Tento signál zazněl například v jednom redakčním komentáři v časopisu Respekt zhruba měsíc po teroristickém útoku z 11. září 2001: „Kdybychom preferovali původní Nobelova kritéria, museli bychom se zeptat: Jak to, že OSN získala Nobelovu cenu míru měsíc po ostudné protirasistické konferenci v Durbanu pod jejím patronátem? Prospěla snad bratrství národů akce, která šmahem odsoudila celou západní civilizaci a kterou opustily delegace USA a Izraele?“ (Respekt, 22. 10. 2001, autor ZP)

V Durbanu se ukázala podivná armáda zhruba tří tisíc (teroristických) nevládních organizací a několika desítek militantních islámských států. Ti všichni umí dovedně zneužívat tendenčně pojatých informací o lidských právech, spravedlnosti a mezinárodním právu…“

Tolik citace z knihy „Bombardovat nemocnice je normální“. K tomu lze dodat, že útok z 11. září tomuto směrování dodal jedinečný punc. Vyprovokoval USA k sérii nepředložených akcí, počínaje říjnovou invazí do Afghánistánu v roce 2001.

Islamistům tím dali USA do ruky úžasnou zbraň. S pomocí válečných migrantů mohou svou agendu skrytě rozšířit až do EU.   

„Od chvíle, kdy prezident George W. Bush oznámil „globální válku proti terorismu“ po útocích Al-Káidy na USA z 11. září 2001, začala americká armáda bojovat po celém světě… S využitím nejlepších dostupných mezinárodních údajů tato studie konzervativně odhaduje, že nejméně 37 milionů lidí uprchlo ze svých domovů v osmi nejnásilnějších válkách, které americká armáda zahájila, nebo kterých se účastnila od roku 2001,“ uvádí Creating Refugees: Displacement Caused by the United States’ Post-9/11 Wars (September 8, 2020, Brown university).

Např. z Afghánistánu odešlo 5,3 milionu osob. První tisíce Afghánců začaly utíkat do Pákistánu po 20. září 2001 v obavě před americkým bombardováním. Již v druhé polovině září 2001 Vysoký komisariát OSN upozornil, že pokud provedou Spojené státy letecké útoky, začne ze země prchat přibližně milion lidí.