Ještě v létě v západních médiích bylo spousta fotek z ulic Mińska. Objevila se  s tím podobnost na  Gdaňsk a srpen 1980. Mladý Wałęsa mluví a sedí na vysokém plotu. Polsko bylo v módě, a přestože tato móda měla svůj příliv a odliv, zhruba přežila příští desetiletí před působivým finále na podzim roku 1989. Teprve potom vše překryla demolice berlínské zdi.

Bělorusko bohužel není Polskem roku 1980. Také to není Polsko roku 1989. Bělorusko vůbec není Polskem a hledání nebo dokonce naznačování podobností mezi tím, co se dnes děje v Bělorusku, a tím, co se stalo v Polsku v 80. letech, je falešná stopa. Obecně řečeno, měli jsme štěstí a Bělorusové ne. Nemají štěstí na historii a geografii. Začněme s příběhem. Bělorusko je příliš dlouho součástí Ruska. Dříve bylo součástí Polska. Poté, co se Polsko zhroutilo, se Bělorusko stalo součástí Ruska a ve skutečnosti jím zůstává dodnes. Bělorusko nikdy nebylo samostatným státem. Naštěstí polské povstání přišlo v historickém okamžiku, kdy velmoc, která z Polska učinila svůj satelit, byla téměř na konci své moci. Vládli v něm nemocní staří muži, kteří jeden po druhém umírali jako mouchy. V dnešním Rusku je naopak ve svých nejlepších letech energický autokrat, který se nehodlá vyrovnat s nezávislostí Běloruska.

Polsko bylo na přelomu 70. a 80. let považováno za nejveselejší kasárna socialistického tábora. Jde o to, že život v Polsku byl ve srovnání se zbytkem sovětského bloku pestřejší, kontakty se světem živější než například v Bulharsku, ženy se oblékaly lépe než v Rusku a lidé byli méně vyděšení než v NDR.

Dnes je díky pokroku v komunikaci a snadnému cestování Bělorusko přinejmenším stejně veselé jako kasárna v Polsku v roce 1980, a myslím, že ještě šťastnější. To je jasně vidět na fotografiích běloruských demonstrací. Pěkné dívky, pohlední mladí lidé, dobře oblečení. A pronásleduje je policie vybavená nástroji pro kontrolu davu kopírovanými přímo z Ameriky. Pro znuděný západní názor je to vzrušující objev. Tady, mezi lesy a bažinami, někde na východním okraji Evropy, žijí humanoidní tvorové podobní nám. Jak dlouho se ale můžete z takového objevu nadchnout, když je konkurence malebných a dojemných fotografií tak silná. Ztroskotali na blankytných rozích Středozemního moře, ruiny v Sýrii ... Čas věnovaný Bělorusku rychle plyne.

Proto je mi Bělorusů líto. Pokud jsou mezi nimi naivní, kteří si myslí, že mohou snadno zopakovat cestu, kterou prošli staré státy soc.bloku, a navíc se vyhnout jejich chybám, myslím, že budou zklamáni. Andrzej Poczobut, zpravodaj pro „Gazeta Wyborcza“, nedávno v TVN24 uvedl, že běloruské vzpouře proti Lukašenkovi chybí geopolitický rozměr. Podle Poczobuta zastánci prozápadní orientace nepředstavují většinu protestujících. Většina by si přála politické vazby s Ruskem. Na druhou stranu, prozápadníky a rusofily spojuje povstání proti Lukašenkově diktatuře. Už toho mají dost, ale tato neochota se na Rusko nevztahuje. Naopak vůdcům běloruské opozice záleží na blahu Rusů, nechtějí dráždit Putina, a to není jen taktika. Zdá se, že upřímně věří tomu, co říkají.

V Polsku bylo jednou z důležitých politických výzev karnevalu Solidarity „Neubližujte medvědovi“. Slavné Poselství pracujícím ve východní Evropě vyvolalo svou drzostí paniku. Takové šílené nápady běloruské opozice mi nepřipadají v úvahu. Světlana Tichanovská s přesvědčením říká: „Chceme být s Evropou a Ruskem.“ A tady se dostáváme ke geografii. Ve východní Evropě, tj. V místě, kde se nachází Bělorusko, musí takové místo získat licence od Ruska. Takovou licenci získali Finové, ale předtím o ni bojovali se zbraněmi v ruce. Samozřejmě prohlášení Tichanovské, že Bělorusko nechce být mezi Evropou a Ruskem, ale vedle něj, a proto tedy nehodlá žádat o členství v EU nebo NATO, může Putina na krátkou dobu uklidnit. Pokud však on nebo některý z jeho nástupců dojde k závěru, že Unie je příliš slabá na to, aby zastavila připojení Běloruska k Rusku, učiní tak při první příležitosti.

Obávám se, že obrázky z běloruských demonstrací zmizí ze světových médií. Ztratí boj o pozornost světa vůči druhé vlně epidemie koronaviru. Prozatím si stále můžete přečíst texty žádající o pomoc pro Bělorusko. V úvodníku „The Economist“ si můžete přečíst, že se Bělorusko probudilo. Redakční název: „Nenechme Putina polknout Bělorusko“. Neexistuje však žádný recept, jak to udělat, a musíte si pospíšit, abyste mu to rozmluvili dokud je Bělorusko v módě, končí komentář Maciej Wierzyński.