Mně to tak trochu svojí atmosférou a komorním potleskem připomnělo scénu z klasické české komedie „Jáchyme hoď ho do stroje“,  kde museli opakovat ceremoniál předávání cen automobilových závodů a vítěze nakonec odvedli v kazajce do sanitky. Především však tento cirkus potvrdil, že Spojené státy vyznávají jediné náboženství: Ameriku. Se vším, co k tomu patří: vírou, která je v praxi falešná.

Považuji za nebezpečné, když se nacionalistické vášně sakralizujú do náboženského jazyka o posvátné půdě, znesvěcení chrámu demokracie, a to vše protkané jakýmisi zvrácenými bohoslužbami za impérium s potvrzováním jeho pravidelné  „obnovy" - podobně jako když křesťané oslavují na Velikonoce každoroční zmrtvýchvstání Krista.

Za nejzajímavější moment však považuji závěrečnou modlitbu afroamerického kněze Sylvestra Beaman. V přítomnosti největších masových vrahů posledních desetiletí (od Clintona přes Bushe až po Obamu) hovořil tento muž o tom, že Spojené státy budou milovat své nepřátele, že už nepozdvihnou zbraň proti bližnímu a slabší národy se již nebudou bát jejich síly. Těžko říci, zda je tento reverend blouznivý idealista nebo důvtipný vtipálek. Obávám se (protože je to Bidenův přítel), že dříve to první. Ale toto bylo opravdu dobré (výživné bylo zejména sledovat obličeje přítomných). Ačkoliv lepší byla závěrečná řeč Sacha Baron Cohen o demokracii z komedie „Diktátor“.

Zaregistroval jsem nadšené statusy našich „progresivních" politiků, že prý „v této chvíli zvítězila demokracie" (sic!), Jakož i pohotovost paní prezidentky, jejíž v tomto případě trvalo jen několik minut, aby odeslala blahopřejný telegram ...