Vlna protestu malinkých muslimek, které mají hlavičky zahaleny do nadměrně velikých šátků a v ručkách drží neumělými, ale ale o to většími písmeny načmárány plakáty nás znovu upomněla na tento působivý román. I když v úplně opačném smyslu a významu. A pak, že integrace nefunguje: najednou umí turecké maminky a tatínkové perfektně se německy vyjádřit, dokonce psát. Žádné „nix verštén…“ To spíše my na to koukáme a nerozumíme. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz naše dopisovatelka z Vídně.
Nu, naše nová vláda, jak ji ještě pořád nazývame, abychom ji rozlišili od té staré, vydává nové zákony a to skutečně „líbívé“. Tedy - pro Rakušany, ty starousedlíky, kteří se probudili z dlouhaletého spánku v rudém království a zjistili, že se octli v nějakém cizím městě, kde se mluví jiným jazykem a místo kostela se chodí do mešity. A jedno jestli zima nebo horké léto, bez šátku a hávu s dlouhým rukávem se nepatří brouzdat po ulicích.
Ty nové zvyky se přestaly omezovat jenom na módu ale začaly zasahovat do základů státu a jeho zákonodarství. I když se stále více ozývají hlasy, upozoňující na nebezpečí občanské války, odehrávají se „občanské boje“ zatím jenom v určitých čtvrtích Vídně. Ale už dávno ne jenom na periferii. Tzv. „sociální byty“ pro pracující třídu v blízkosti centra Vídně, už dávno nejsou přidělovány rakouským rodinám. V těchto, kdysi tak tichých čtvrtích umístěných v zeleni, se ozývá den a noc turecká hudba a křik dětí, které jejich turecké maminky vypouštějí ráno ven a sbírají je odtud až večer. Bez ohledu na ještě zbylé rakouské sousedy, kterým byla ohleduplnost vštěpována od útleho věku.
Nezvaní hosté zaplavili zase jako povodeň přímo centrum města. Ministr vnitra Kickl, muž malé postavy ale veliké osobnosti, staví této katastrofě hráze. A vlastně by se mu už v tom začalo dařit, nebýt zásahu „zvenčí“.
Dopisy z Vídně: Vídeň, město, které už patří jim, migrantům!
Recep Tayyip Erdogan, (v našich seniorských kruzích tvrdošijně nazýván „Recept“), turecký prezident z vlastní vůle, hlava Allahem pomazaná, se rozhodl být sultánem v pravém slova smyslu. Pod vlajku s půlměsícem rekrutuje své oddané a poddané. Většina z těch druhých sedí ve vězení, a tak musí sáhnout do rezerv. A ty jsou roztroušeny po světě. V zemích, kde nemají sice tolik mešit jako doma, zato ale mnohem více vymožeností sociálních a finančních. Vnitřní boj mezi Allahem a mamonem vyřešili dvojitým občanstvím.
Poslední dobou jakoby „rakouští Turci“ vystoupili z ilegality do otevřeného boje…. Stálé požadavky na budování více mešit. Protesty proti symbolům křesťanského náboženství (kříže ve školách, u soudů). Islámské školky. Protesty proti zákazu nošení šátku ve veřejných funkcích. Přehlížení zákonů.
Odhalování podvodů v milionových částkách, v muslimských, státem dotovaných zařízeních, vzbuzuje v občanech už jenom krátkodobé pohoršení. Připisuje se to „jejich mentalitě“. Přímo geniální triky jak ze státu vyždímat peníze na dětičky, stále přibývají, někdy i v cizině. Stovky příkladů, kdy tatínek při pobírání sociální podpory po dobu své dlouhodobé nezaměstnanosti, vesele rozváží zboží svého také nezaměstnaného bratra firemní dodávkou, patřící údajně firmě jeho ženy, která nedovede v německé řeči (a jsem přesvědčená, že ani v žádné jiné) kontrolním orgánům vysvětlit, co její firma „provádí“. Muslimské školky, které vychovávají děti k nerespektování, ba přímo odporu, ke zvykům a zákonům státu, ve kterém žijí. Za podpory rodičů, které dohlíží na to, aby se jejich děti nezpronevěřili svému náboženství. Imámové, kteří mají funkci „politických komisařů“. Islamismus zvenčí i uvnitř. Spolupráce politická i náboženská, sloučena do jediné : fundamentalistické.
A tak poslední skandál jenom celkový obraz doplnil: Při příležitosti výročí hrdinské bitvy tureckých vojsk nad „západními mocnostmi“ v první světové válce, byla před pár dny v mešitě předvedena hra: Malí Turci, oblečení do vojenské uniformy, leželi „mrtví“ na zemi, přes ně přetažena turecká vlajka, vzdávající jim čest za hrdinskou smrt. Erdogan prohlásil dodatečně padlé vojáky za mučedníky.
Jeden obraz k této frašce vyvolal veřejné pohoršení: Muslimská maminka, zahalena od hlavy po paty (nový zákon toto kompletní zahalení na veřejnosti zakazuje a trestá), sedící na lavičce, vedle svého manžela, bradatého muslima. Televizní moderátor, potěšený nesouhlasným výrazem ve tváři hlavy rodiny se chopil příležitosti ukázat, že ne všichni Turci souhlasí s takovou fraškou. Nepotázal se ale s úspěchem. Ten nesouhlas a pohoršení ve tváři oddaného přívržence svého sultána vyvolalo jen a jen fotografování mešity. Na „mučedníckou“ smrt svého synka, zatím jenom fiktivní, byl velice hrdý. Jestlipak si uvědomil, že velice rychle by tento obraz z minulosti mohl být obrazem budoucnosti?
Na rozdíl od úspěšného kolegy byl další žurnalista při fotografování budovy ATIB (Avrupa Türk-İslam Birliği - "Svaz turecko-islámských kulturních sdružení v Evropě), nakopnut a to ani ne do části těla obvykle pro takovou akci určenou, ale přímo do břicha. „Zelený“ Peter Pilz, označil tento muslimský spolek za jeden z nejnebezpečnějších „můstků“ Erdogana, provádějící „hecování a špionáž“ v Rakousku a žádal o soudní proces a zákaz tohoto spolku.
Občanská válka „Jihu proti Severu“ se v nekrvavé verzi opakuje také každoročně, stejně jako se na Den díkuvzdání vzpomíná na štědrost Indiánů, přinášejích krůty a kukuřici hladovějícím osídlovatelům. V Irsku vyvolávají dodnes tyto tradice znovuvzplanutí starých nenávistí. Jsme zvyklí na tyto dětinské hry. Tato akce ale očividně nepatrila k těm „vzpomínkovým“. Tato akce patřila k těm „nabádajícím“. Erdogan začal rekrutovat své janičáry!
Kurz: V Rakousku zabráníme jakýmkoliv tureckým kampaním
Vyzval Turky žijící v Rakousku, aby ho podpořili v jeho příštích volbách. Kancléř Sebastian Kurz, jediný otevřený odpůrce Erdogana, mu udělal škrt přes rozpočet tím, že podobnou akci zakázal. Jediná možnost jak podpořit svého sultána, by byla přes turecké velvyslanectví ve Vídni. Ale jak se proslýchá, mohlo by to mít za následek, že Turkům, vlastnícím dvojí občanství, bude jedno odebráno. Hlasy požadující ukončení tohoto spekulativního ponechávání si těch tureckých „zadních dvířek“ jsou stále silnější.
To, co se teď odehrává v Rakousku, spěje ke vzniku „domobrany“. Lidé, kterým tato země odjakživa patřila, se musí začít bránit, aby jim i zůstala. Migrantské tsunami oslabilo všechny struktury státu natolik, že každý další podobný politický exident je nejenom neúnosný ale i nebezpečný.
Kancléř Sebastian Kurz zakročil po všech těchto provokacích a „odhalených akcích“ velice nekompromisně. Nehodlá dále přihlížet k tomu, aby Erdogan rozšiřoval své dobyvatelské ambice v EU a konkrétně i v Rakousku. A zasahoval tak do zákonů a práv Rakouska. Že proti každé provokaci a pokusu v tomto směru nastane u našich, dosud spokojených, tureckých spoluobčanů vystřízlivění z jejich náhle probuzeného patriotismu a nadšení pro jejich vůdce, si opravdu přejeme.
Na základě zkušeností, jak to dopadá, když se musí rozhodovat mezi nebeskou slávou a pozemským bohatstvím, předpokládáme, že se všechno vrátí do dřívějších kolejí. Jestli se s takovým vývojem situace smíří i Recept Erdogan, v to doufáme. Což neznamená, že tomu i věříme.
Nu, naše nová vláda, jak ji ještě pořád nazývame, abychom ji rozlišili od té staré, vydává nové zákony a to skutečně „líbívé“. Tedy - pro Rakušany, ty starousedlíky, kteří se probudili z dlouhaletého spánku v rudém království a zjistili, že se octli v nějakém cizím městě, kde se mluví jiným jazykem a místo kostela se chodí do mešity. A jedno jestli zima nebo horké léto, bez šátku a hávu s dlouhým rukávem se nepatří brouzdat po ulicích.
Ty nové zvyky se přestaly omezovat jenom na módu ale začaly zasahovat do základů státu a jeho zákonodarství. I když se stále více ozývají hlasy, upozoňující na nebezpečí občanské války, odehrávají se „občanské boje“ zatím jenom v určitých čtvrtích Vídně. Ale už dávno ne jenom na periferii. Tzv. „sociální byty“ pro pracující třídu v blízkosti centra Vídně, už dávno nejsou přidělovány rakouským rodinám. V těchto, kdysi tak tichých čtvrtích umístěných v zeleni, se ozývá den a noc turecká hudba a křik dětí, které jejich turecké maminky vypouštějí ráno ven a sbírají je odtud až večer. Bez ohledu na ještě zbylé rakouské sousedy, kterým byla ohleduplnost vštěpována od útleho věku.
Nezvaní hosté zaplavili zase jako povodeň přímo centrum města. Ministr vnitra Kickl, muž malé postavy ale veliké osobnosti, staví této katastrofě hráze. A vlastně by se mu už v tom začalo dařit, nebýt zásahu „zvenčí“.
Dopisy z Vídně: Vídeň, město, které už patří jim, migrantům!
Recep Tayyip Erdogan, (v našich seniorských kruzích tvrdošijně nazýván „Recept“), turecký prezident z vlastní vůle, hlava Allahem pomazaná, se rozhodl být sultánem v pravém slova smyslu. Pod vlajku s půlměsícem rekrutuje své oddané a poddané. Většina z těch druhých sedí ve vězení, a tak musí sáhnout do rezerv. A ty jsou roztroušeny po světě. V zemích, kde nemají sice tolik mešit jako doma, zato ale mnohem více vymožeností sociálních a finančních. Vnitřní boj mezi Allahem a mamonem vyřešili dvojitým občanstvím.
Poslední dobou jakoby „rakouští Turci“ vystoupili z ilegality do otevřeného boje…. Stálé požadavky na budování více mešit. Protesty proti symbolům křesťanského náboženství (kříže ve školách, u soudů). Islámské školky. Protesty proti zákazu nošení šátku ve veřejných funkcích. Přehlížení zákonů.
Odhalování podvodů v milionových částkách, v muslimských, státem dotovaných zařízeních, vzbuzuje v občanech už jenom krátkodobé pohoršení. Připisuje se to „jejich mentalitě“. Přímo geniální triky jak ze státu vyždímat peníze na dětičky, stále přibývají, někdy i v cizině. Stovky příkladů, kdy tatínek při pobírání sociální podpory po dobu své dlouhodobé nezaměstnanosti, vesele rozváží zboží svého také nezaměstnaného bratra firemní dodávkou, patřící údajně firmě jeho ženy, která nedovede v německé řeči (a jsem přesvědčená, že ani v žádné jiné) kontrolním orgánům vysvětlit, co její firma „provádí“. Muslimské školky, které vychovávají děti k nerespektování, ba přímo odporu, ke zvykům a zákonům státu, ve kterém žijí. Za podpory rodičů, které dohlíží na to, aby se jejich děti nezpronevěřili svému náboženství. Imámové, kteří mají funkci „politických komisařů“. Islamismus zvenčí i uvnitř. Spolupráce politická i náboženská, sloučena do jediné : fundamentalistické.
A tak poslední skandál jenom celkový obraz doplnil: Při příležitosti výročí hrdinské bitvy tureckých vojsk nad „západními mocnostmi“ v první světové válce, byla před pár dny v mešitě předvedena hra: Malí Turci, oblečení do vojenské uniformy, leželi „mrtví“ na zemi, přes ně přetažena turecká vlajka, vzdávající jim čest za hrdinskou smrt. Erdogan prohlásil dodatečně padlé vojáky za mučedníky.
Jeden obraz k této frašce vyvolal veřejné pohoršení: Muslimská maminka, zahalena od hlavy po paty (nový zákon toto kompletní zahalení na veřejnosti zakazuje a trestá), sedící na lavičce, vedle svého manžela, bradatého muslima. Televizní moderátor, potěšený nesouhlasným výrazem ve tváři hlavy rodiny se chopil příležitosti ukázat, že ne všichni Turci souhlasí s takovou fraškou. Nepotázal se ale s úspěchem. Ten nesouhlas a pohoršení ve tváři oddaného přívržence svého sultána vyvolalo jen a jen fotografování mešity. Na „mučedníckou“ smrt svého synka, zatím jenom fiktivní, byl velice hrdý. Jestlipak si uvědomil, že velice rychle by tento obraz z minulosti mohl být obrazem budoucnosti?
Na rozdíl od úspěšného kolegy byl další žurnalista při fotografování budovy ATIB (Avrupa Türk-İslam Birliği - "Svaz turecko-islámských kulturních sdružení v Evropě), nakopnut a to ani ne do části těla obvykle pro takovou akci určenou, ale přímo do břicha. „Zelený“ Peter Pilz, označil tento muslimský spolek za jeden z nejnebezpečnějších „můstků“ Erdogana, provádějící „hecování a špionáž“ v Rakousku a žádal o soudní proces a zákaz tohoto spolku.
Občanská válka „Jihu proti Severu“ se v nekrvavé verzi opakuje také každoročně, stejně jako se na Den díkuvzdání vzpomíná na štědrost Indiánů, přinášejích krůty a kukuřici hladovějícím osídlovatelům. V Irsku vyvolávají dodnes tyto tradice znovuvzplanutí starých nenávistí. Jsme zvyklí na tyto dětinské hry. Tato akce ale očividně nepatrila k těm „vzpomínkovým“. Tato akce patřila k těm „nabádajícím“. Erdogan začal rekrutovat své janičáry!
Kurz: V Rakousku zabráníme jakýmkoliv tureckým kampaním
Vyzval Turky žijící v Rakousku, aby ho podpořili v jeho příštích volbách. Kancléř Sebastian Kurz, jediný otevřený odpůrce Erdogana, mu udělal škrt přes rozpočet tím, že podobnou akci zakázal. Jediná možnost jak podpořit svého sultána, by byla přes turecké velvyslanectví ve Vídni. Ale jak se proslýchá, mohlo by to mít za následek, že Turkům, vlastnícím dvojí občanství, bude jedno odebráno. Hlasy požadující ukončení tohoto spekulativního ponechávání si těch tureckých „zadních dvířek“ jsou stále silnější.
To, co se teď odehrává v Rakousku, spěje ke vzniku „domobrany“. Lidé, kterým tato země odjakživa patřila, se musí začít bránit, aby jim i zůstala. Migrantské tsunami oslabilo všechny struktury státu natolik, že každý další podobný politický exident je nejenom neúnosný ale i nebezpečný.
Kancléř Sebastian Kurz zakročil po všech těchto provokacích a „odhalených akcích“ velice nekompromisně. Nehodlá dále přihlížet k tomu, aby Erdogan rozšiřoval své dobyvatelské ambice v EU a konkrétně i v Rakousku. A zasahoval tak do zákonů a práv Rakouska. Že proti každé provokaci a pokusu v tomto směru nastane u našich, dosud spokojených, tureckých spoluobčanů vystřízlivění z jejich náhle probuzeného patriotismu a nadšení pro jejich vůdce, si opravdu přejeme.
Na základě zkušeností, jak to dopadá, když se musí rozhodovat mezi nebeskou slávou a pozemským bohatstvím, předpokládáme, že se všechno vrátí do dřívějších kolejí. Jestli se s takovým vývojem situace smíří i Recept Erdogan, v to doufáme. Což neznamená, že tomu i věříme.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
