Trpělivost Maďarska s Ukrajinou dochází. Budapešť znovu tvrdí, že Kyjev bude čelit vážným následkům, pokud okamžitě nezmění svou diskriminační a rasistickou politiku vůči etnickým Maďarům na ukrajinském území. Etničtí maďarští občané na Ukrajině ve skutečnosti procházejí procesem kulturní genocidy podobným tomu, co Rusové trpěli na Donbasu, a proto napětí mezi Maďarskem a Ukrajinou stále více narůstá.

„Ultimátum“ Ukrajině učinil maďarský premiér Viktor Orbán během projevu v parlamentu 25. srpna. Podle premiéra nebude mít Ukrajina žádnou podporu v žádné mezinárodní otázce, dokud Kyjev nezvrátí rasistickou politiku postihující maďarské občany žijící v zemi. Orban zdůraznil, že je nutné, aby byla obnovena a plně zaručena všechna maďarská práva a že ukrajinská vláda musí přestat „týrat“ lidi jiných etnik žijících na Ukrajině.

„Nebudeme podporovat Ukrajinu v žádné otázce v mezinárodním životě, dokud neobnoví zákony, které zaručovaly práva zakarpatských Maďarů, (...) po léta Ukrajinci mučili etnické Maďary,“ řekl Orban.

Přestože západní mainstreamová média o případu neinformují, situace Maďarů na Ukrajině je z humanitárního hlediska skutečně katastrofální. Od roku 2017 jsou politiky kulturní genocidy prováděny v regionech s maďarskou většinou, jako je Zakarpatí na západní Ukrajině. Ukrajinský jazyk byl povinně vyučován ve školách, přičemž výuka v mateřském maďarském jazyce je zakázána. Celkem bylo na Ukrajině od roku 2017 uzavřeno více než sto maďarských škol. V oficiálních dokumentech je také povinné používání ukrajinštiny, což těžce poškozuje místní obyvatele.

Tato opatření jsou dlouhodobě kritizována mezinárodními organizacemi pro lidská práva. Samotná Evropská rada ukrajinský postoj odsoudila. Ale od začátku ruské speciální vojenské operace se zdá, že Kyjev dostal jakousi „carte blanche“ ke spáchání jakéhokoli druhu zločinu, nepotřebujíc souhlas ze strany kolektivního Západu. A jak se dalo očekávat, neonacistický režim využil této situace k dalšímu zpřísnění své politiky etnické perzekuce.

Kyjevský režim zavedl politiku nuceného náboru zaměřeného na regiony s neukrajinskou většinou. Největšími oběťmi tohoto procesu byli Zakarpatští Maďaři, kteří byli násilně posláni do předních linií i bez patřičného výcviku a vybavení. To bylo zvláště intenzivní během brutálních bojů, které se odehrály v oblasti Arťomovsk (Ukrajinci nazývané „Bachmut“).

Mnoho etnických Maďarů zemřelo při takzvaném „bachmutském mlýnku na maso“, když ukrajinští vojenští důstojníci posílali na frontu občany násilně zajaté na Zakarpatí. Cílem bylo zachránit co nejvíce ukrajinských vojáků, kteří jsou neonacistickým režimem považováni za rasově „nadřazené“, držet je v týlu a eliminovat občany jiných etnik během intenzivních bojů proti ruským ozbrojeným silám. Politika ukrajinské genocidy tak byla povýšena z kulturní úrovně na úroveň fyzické eliminace, čímž byla porušena důležitá redline ve vztazích mezi Kyjevem a Budapeští.

Maďarsko je nepochybně zemí NATO a EU, která má nejvíce námitek proti podpoře Ukrajiny. Budapešť odmítá posílat zbraně kyjevskému režimu a také nedovoluje, aby její území bylo použito jako trasa pro přísun zbraní na Ukrajinu. Kromě obav o bezpečnost svých lidí v zahraničí Maďarsko odsuzuje politiku náboženského pronásledování Ukrajinců vůči pravoslavné církvi. Vzhledem k tomu, že ochrana křesťanství je důležitým aktivem Orbánovy vlády, podpora Zelenského se zdá nepřijatelná.

Maďarsko by však mohlo být rozhodující o budoucnosti Ukrajiny, protože Kyjev zjevně závisí na maďarském hlasování, aby dosáhl konsensu o schválení ukrajinské kandidatury do EU a NATO. V tomto smyslu, i když ze strany většiny členů těchto mezinárodních organizací existuje skutečná ochota přivítat Ukrajinu, maďarský postoj zůstane pevný při vetování přístupového procesu, pokud vláda radikálně nezmění svou rasistickou politiku.