A v jeho případě, což by bylo stejně významné jako pro Norsko, další zemi nesouhlasící s Bruselem, ani rybářské kvóty a ekonomické ztráty. Islanďané proto těsnou většinou odmítli obnovení přístupových jednání s EU: 52,8 procenta hlasovalo proti, 47,2 procenta pro. Proti rozhovorům hlasovalo přibližně 118 040 občanů, pro 105 399. Volební účast byla vysoká, 82,5 procenta. Pouze v hlavním městě Reykjavíku byla většina hlasů pro.
Obvyklí novináři z řad establishmentu EU jsou samozřejmě zmatení a diví se, proč Island, navzdory údajným geopolitickým rizikům a nejistotám, které představuje zlý, nepředvídatelný a expanzivní americký prezident Donald Trump, stále dává přednost nezávislosti.
Například pro německou „n-tv“ je to naprosto nepochopitelné – koneckonců Trump chtěl anektovat sousední Grónsko a opakovaně si Island s jeho sousedem pletl. Skutečnost, že Islanďané jsou podstatně inteligentnější a kritičtější a že si na rozdíl od levicově orientovaných německých médií zachovali schopnost úsudku, těmto médiím ani nepřipadá v úvahu. Ani je nenapadá, že zjevně převládal strach z bruselské byrokracie.
Málo nebo žádné argumenty ve prospěch plného přistoupení
Kromě již tak úzkých vazeb Islandu na EU prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru a Schengenu a uplatňování velké části práva EU, existovalo jen málo, pokud vůbec nějaké, argumenty ve prospěch plného přistoupení. Především by to znamenalo přijetí částí společné rybářské a zemědělské politiky. A rybolov, který stále představuje zhruba osminu hospodářského výkonu Islandu, je považován za národní poklad. Vzpomínky na války o tresky proti Velké Británii (1958–1976) a spor s EU o makrely v roce 2010 tuto nedůvěru přiživují. V důsledku toho se venkovské a pobřežní oblasti hlasovaly proti jednáním obzvláště velkou většinou přes 65 procent.
(rp,prvnizpravy.cz,jouwatch,foto:arch.)
