Německá vláda chtěla ukázat, že i bez obnovení klasické branné povinnosti dokáže vybudovat silnější armádu odpovídající novým bezpečnostním požadavkům NATO. První výsledky však ukázaly pravý opak. Z téměř tří set tisíc oslovených osmnáctiletých mladých lidí přijalo nabídku dobrovolné vojenské služby pouhých 530 zájemců. Číslo, které samo o sobě vypovídá více než dlouhé projevy politiků.

Spolková vláda sice upozorňuje, že část oslovených stále studuje a další uchazeči budou přibývat i z jiných věkových skupin, samotný problém to ale neřeší. Bundeswehr má podle současných plánů vyrůst přibližně na 260 tisíc profesionálních vojáků a současně disponovat zhruba 200 tisíci připravených rezervistů. To představuje cíl kolem 460 tisíc lidí připravených plnit obranné úkoly. Současné tempo náboru se tomuto cíli ani nepřibližuje.

Německá politická reprezentace proto začíná měnit tón. Ještě před několika měsíci byla dobrovolnost prezentována jako definitivní řešení. Dnes už stejní politici připouštějí, že pokud se personální cíle nepodaří naplnit, bude nutné přijmout další zákony.


Od evidence k povinnosti 

Z německé veřejné debaty je patrné, že diskuse se již neposouvá pouze kolem otázky, zda dobrovolný systém funguje. Stále častěji se řeší, co bude následovat, pokud fungovat nebude.

Jednou z diskutovaných variant je takzvaný severský model, který využívá například Dánsko. V něm se z registrovaných a zdravotně způsobilých mladých lidí vybírá pouze část populace. Někteří politici CDU tuto cestu podporují, část sociálních demokratů je naopak zdrženlivější a upozorňuje na právní i společenské problémy. Právní odborníci navíc upozorňují, že případné losování by mohlo narazit na princip rovnosti občanů. V tuto chvíli proto nejde o schválený plán, ale pouze o jednu z reálně diskutovaných možností.

Právě zde se však otevírá mnohem širší otázka. Lze během několika let změnit společnost, která byla více než desetiletí vedena k představě, že povinná vojenská služba patří minulosti? Mladí Němci vyrůstali v prostředí otevřeného pracovního trhu, evropské mobility a individuálního plánování kariéry. Nyní stát od stejné generace očekává připravenost k vojenské službě a buduje systém, který mu umožní evidovat každého zdravotně způsobilého občana.


Největší otázkou proto není, zda bude Bundeswehr potřebovat více vojáků. To dnes zpochybňuje jen málokdo. Podstatnější je, jakou cenu bude německá společnost ochotna za tento cíl zaplatit. Jestliže dobrovolný systém nebude schopen dodat potřebný počet lidí, bude Bundestag stát před rozhodnutím, zda zachovat princip osobní svobody, nebo obnovit některou formu povinné služby.

První kroky již byly učiněny. Povinná registrace existuje. Povinné zdravotní prohlídky jsou schváleny. Databáze budoucích branců vzniká. Otázkou už není, zda se systém mění, ale kam až bude tato změna pokračovat.