Jak je vůbec možné, aby si někdo dovolil používat takové lži, jejichž výslovnost je natolik škodlivá, že prostě odporuje základním historickým faktům? Možná někdo dnes - po všech těch letech, cítí, že „má ve skříni mrtvolu“ a snaží se za každou cenu zvrátit příběh - nasměrovat ho na polopravdy a mlčení a nakonec popřít pravdu?
Připomeňme si pořadí faktů v mezích anestezie a falšování reality pomocí filtru historické správnosti uloženého zákonnými omezeními v Polsku.
1933 - v Německu se odehrává velká politická změna, v roce 1934 pak polské „sanační“ úřady (doba vlády stoupenců Józefa Piłsudského) podepíší prohlášení o prohlášení vzájemné pomoci. V té době je v Evropě zaznamenáno polsko-německé sblížení, které po smrti Józefa Piłsudského přebírá charakter ubohého „zářícího státu“.
V březnu 1938 učinilo Německo anšlus Rakouska. V září 1938 mnichovská konference rozhodla o Československu, které bylo „rozebráno“ do března 1939. 2. října 1938 vstoupila do Zaolzie (východní část čsl.Těšínska) polská armáda. O rok později - 23. srpna 1939 byly podepsán Molotov-Ribbentrop pakt a polsko-britská aliance (25. srpna). 1. září 1939 Německo napadlo Polsko a 17. září Rudá armáda vstoupila na východní území polského státu.
Jiné vnímání této posloupnosti historických událostí je pokus o pokrytecké dějiny, protože nezačaly 17. září nebo dokonce 1. září! Začaly Hitlerovým vzestupem k moci a Západ to ignoroval nebo se pokoušel Hitlerovi vlísat s následnými ústupky. Hitler hrál tvrdě a viděl, jak slabý je jeho soupeř. Když se v Rakousku posiloval, nekonečně cynickým způsobem - použil touhu západních mocností, aby upoutal jeho pozornost - všude, jen co nejdále od vlastních hranic. Rozdělení Československa je hanba, za kterou se nikdo - ani Čechům, ani Slovákům - formálně neomluvil.
Po obsazení Prahy měl Hitler na výběr - okamžitě zaútočit na Francii nebo spolu se Západem udeřit na největšího nepřítele, kterého z ideologických důvodů považoval na SSSR. V "Mein Kampf" neskrýval svou nenávist vůči komunismu a psal o "životním prostoru" na Východě. Ukázalo se, že problémem je Polsko, jehož úřady rozhodly o politice servilismu vůči Západu, díky níž Hitler věděl, že když zaútočí na Západ, Polsko splní své spojenecké závazky vůči Francii a Velké Británii, a zaútočí z východu.
Během meziválečného období byl SSSR politicky izolován Západem, o vztazích s Polskem se v podstatě nemluví. Po válce v roce 1920 byli Poláci a SSSR jednoznačně nepřáteli. Po celou dobu se Polsko připravovalo na válku se SSSR a na Západě.
Všichni se tehdy pokoušeli bránit diplomatickou cestou, s výjimkou polských úřadů, které si myslely, že se „západními zárukami“ povedou válku s Německem a pomoc přijde ze Západu. Nic takového se nestalo. Hitler velmi snadno porazil Polsko a dal si čas na kampaň proti SSSR, který diplomaticky porazil Západ. Francie a Velká Británie vyhlásily válku Německu, Němci zaútočili a okupovali Francii.
V červnu 1941 Německo zaútočilo na SSSR. V květnu 1945 bylo Německo poraženo a nad Berlínem visely červené a bílo-červené vlajky. Poté na základě dohod umožnil SSSR západním spojencům vstoupit do Berlína a oslavit vítězství.
To jsou suchá fakta. Více - legálně - nelze psát kvůli režimu právní historické korektnosti. Pouze v našich srdcích můžeme být rádi, že SSSR konečně vyhrál válku proti Německu a dal nám život a osvobození od fašismu.
Zopakujme však otázku - kdo má ve skříni mrtvolu? Proč je pravda tak překrucována a je dovoleno falšovat historii? V případě historie je to lepší a čestnější - čistá lež, protože ji lze jednoduše filtrovat. Avšak změna vyprávění o polopravdy je smrtelná pro oběti takových manipulací.