Rok 2019 byl aktivistickou školou jak novelizaci zákona o vydávání stíhaných osob na Tchaj-wan, do Macaa a Číny, zneužít v záminku k demonstracím a ohromnému vandalismu.
Rekapitulace případu ukazuje, jak z boje za demokracii se vyklubalo primitivní politické vydírání, upozorňuje v retrospektivním komentáři publicista František Roček.
Na začátku byla vražda
Autor připomíná, že hongkongské úřady 23.10.2019 propustily z vězení muže podezřelého z vraždy na Tchaj-wanu. Dvacetiletý Chan Tong-kai přitom je podezřelý, že v roce 2018 během výletu na Tchaj-wan zavraždil těhotnou přítelkyni. Její tělo pohodil v kufru u stanice metra v Tchaj-peji. Chan se sám vrátil do Hongkongu, kde byl uvězněn kvůli finančním podvodům, protože po smrti přítelkyně zneužíval její kreditní karty. Kvůli podvodům v dubnu 2019 mladíka hongkongský soud poslal do vězení na 29 měsíců. Vzhledem k době, kterou strávil ve vazbě při čekání na soud, a s ohledem na dobré chování, byl Chan v říjnu 2019 již propuštěn.
Vláda Hongkongu zdůvodňovala nemožnost vydání Chana na Tchaj-Wan svůj plán přijmout zákon umožňující vydávat z Hongkongu do ČLR, na Tchaj-wan a do Macaa osoby podezřelé z trestných činů. Zákon ale vyvolal ve městě rozsáhlé protesty vyprovokované protičínskými aktivisty.
Když Chan byl propuštěn z vězení, omluvil se rodičům oběti a široké veřejnosti, a řekl, že se chce vydat justici na Tchaj-wanu. Dokonce si i koupil letenku na Tchaj-wan, ale potom se vymlouval, že kvůli politické nejistotě na Tchaj-wanu letenku zrušil. Prý chtěl strávit ještě nějaký čas se svou rodinou, než zamíří na Tchaj-wan. Dobrovolné vydání se tchajwanské justici plánoval až po tchajwanských volbách v lednu 2020.
Správkyně Hongkongu Lamová (Carrie Lam Cheng Yuet-ngor) Chanův případ dávala jako příklad toho, proč prosazovala zákon o vydávání, který měl řešit nedostatky současného zákona o vydávání lidí do jiné jurisdikce. Protičínští aktivisté v tom spatřovali nebezpečí, že budou moci být do Číny vydáváni i odpůrci politiky Pekingu. Z demonstrací se postupně staly masové politické protesty přecházející postupně v městskou gerilovou válku.
Vítaná rozbuška
Aktivistickou stopu lze nalézt v tomto příběhu již od okamžiku, kdy vláda Hongkongu extradiční novelu zákona navrhla v únoru 2019.
Již v březnu 2019 demonstrovaly tisíce aktivistických šmoulů a lidí, ve kterých vzbudili obavy. Aktivisté za demokracii a všelijaká lidská práva se činili i nadále. Začátkem června začaly první velké demonstrace.
Od března 2019 měli aktivisté 3 měsíce na přípravu konfrontace s hongkongskou administrativou, resp. s bezpečnostními složkami. Samozřejmě, že nelze nic exaktně dokázat, protože relevantní informace má čínská tajná služba, a tajná služba je tajná proto, že tají, co ví.
S pomocí různých „neziskově“ se tvářících organizací a jednotlivců, kteří přivandrovali do Hongkongu, a také třeba jako novináři nebo turisté, byly vypracovány postupy jak z pokojných demonstrací vytvořit konfrontační možnosti vůči hongkongské vládě.
Neboť již dopředu bylo jasné, že pokojné demonstrace, ať jsou jakkoliv velké, nemají téměř žádný význam, pokud někdo doufá, že vyvolají chaos a nakonec politické změny.
Melodramaticky byla příprava k demonstracím popsána např. v Denikn.cz (1. 1. 2020, Magdalena Slezáková, Příběh roku 2019: „Svobodu Hongkongu, revoluce naší doby!“), kde píše: „…Na snímku níže vidíte tzv. frontlinery, protestující v první linii. S plnou výbavou (helma, plynové masky, chrániče, vysílačky, ale i deštníky či obušky) tvoří předvoj pro střety s policií a chrání ostatní demonstranty.
Měsíce konfliktů s policií změnily demonstranty v mistry pouliční války. Jsou vysoce organizovaní, od frontlinerů přes zásobovače a zdravotníky po bezpečnostní tým, který rozesílá digitální instrukce a varování.
A válka to skutečně je, i když většina jejích účastníků zůstává mírumilovná. Vládě už dávno nevěří, natož policii, a bojí se, že jim nepomůže ani svět. Bojují o svou budoucnost – ti nejradikálnější i za cenu vlastního života…“
Takto do hloubky strukturovaná organizace může vzniknout i spontánně na základě potřeb stále složitěji reagovat na problémy. Ale na čínské poměry je oblast Hongkongu zcela otevřená oblast, kam může zaletět kdejaký hejhula.
Turisté a novináři jsou prakticky neviditelní i uprostřed nepokojů. Jsou to prostě relativně neutrální elementy. Sledují válečnický jarmark v ulicích, fotografují jako zběsilí, a případně telefonují. Kdo dokáže, že někteří z nich informují organizátory bojůvek o policejních akcích v místě střetu?
Kromě toho „turisté“ dokumentují taktiku policistů i městské gerily k analýze na pomoc demonstrantům, a dokumentují i možné policejní přešlapy, aby mohla být podána zatepla další stížnost. Specialisté na protipovstalecké operace ze Západu mohou jako turisté a novináři v Hongkongu působit obráceně, jako instruktoři městské gerily.
Ačkoliv rozsáhlých demonstrací a násilí ve velkoměstech zeměkoule jsme zaznamenali ve světě poslední dobou více, Hongkong je mimořádný. Stal se doslova zoologickou zahradou, kde se testují možnosti gerily proti dobře organizované policejní síle na omezeném prostoru.
Poučení: Aktivistická agresivita nezná mezí. Je třeba se proti aktivistům postavit hned na začátku problému, a přesto může být účinek omezený. Protože aktivisté v podstatě rozehrávají v mírovém prostředí již přímo bezohlednou gerilovou válku a jejich protivníci provádějí jenom všední obranné vysvětlování a oficiální (tedy nudné) proklamace. Aktivisté od prvního okamžiku „najíždějí“ na válečnický marketing. Spoléhají na mix reálných (ověřitelných) faktů – obav a politické demagogie a stále vzrůstajícího tlaku v ulicích.
Aktivisté vědí, že musí vyvinout co největší (agresivní) úsilí, aby dosáhli svého. Musí být daleko bezohlednější než oficiální moc, protože kdo ustoupí dobrovolně ze své mocenské pozice?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
