Odchod NATO z Afghánistánu je vodou na mlýn kremelského pána. Ostatně Putin od svého nástupu do funkce před více než dvaceti lety prosazuje zájmovou intervenční politiku, na rozdíl od té údajně založené na hodnotách Západu.

Ruská federace se skutečně mohla poučit z vojenské porážky Rudé armády v Afghánistánu na konci 80. let. Protože v té době šlo o záchranu komunistického experimentu ve společnosti, jejíž většina uvízla ve feudální agrární struktuře. Důsledky jsou dobře známy: dodnes výraz „Afghánistán“ vyvolává v částech ruské populace traumatické vzpomínky.

Od té doby byly rozsáhlé invaze na reorganizaci společnosti v jejich vlastním smyslu považovány v obranné politice za sebevraždu a v neposlední řadě chronicky chybí finanční prostředky k provedení podobné operace v Afghánistánu po dlouhou dobu jako zde bylo NATO. Ekonomicky se Rusko beze změny řadí na jedno z nižších míst mezi větší mocnosti, má HDP srovnatelný s Brazílií a výrazně za Itálií.

Přesto se Moskvě podařilo stabilizovat středoasijské sousedství. Hraniční a vodní konflikty mezi Uzbekistánem, Tádžikistánem a Kyrgyzstánem se řeší nebo přinejmenším vyjednávají prostřednictvím ruské mediace - namísto řešení silou zbraní. Rusko také zajišťuje místní status quo v nárazníkové zóně mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem .

Ve střední Asii platí více než na začátku dvacátého století: Bez Ruskam nic neprojde. Americké stažení z Afghánistánu pravděpodobně tento vývoj ještě zhorší. V regionu se ale prosazují i vycházející noví hráči a pravděpodobně budou dlouhodobě v rozporu se zájmy Moskvy. Například Turecko, které se dlouhodobě zajímá o turecky mluvící „bratry“ Střední Asie.

Istanbul štědře podporuje turecké jazykové školy a kulturní instituty, prodává vojenské vybavení a staví silnice a elektrárny. Dalším hráčem ve střední Asii je Indie. Pro miliardový národ mají středoasijské státy hlavní výhodu, že jsou za Pákistánem. Obklíčení úhlavního nepřítele na severu bylo dlouho snem vlády v Novém Dillí.

Čínská lidová republika má také zájem o situaci ve střední Asii a Peking má v regionu již delší dobu ekonomické zastoupení. Ekonomicky mnohem silnější než Rusko, Si Ťin -pching často ustupuje svému protějšku. Politické zaměření Číny je na Pacifik; ve Střední Asii chtějí jen mír a klid - v případě potřeby z milosti Moskvy.

Jednou z největších hrozeb ruského vlivu v regionu je však domácí výroba. Na podzim bude v Rusku zvolena Duma a pro Putina vyvstává otázka legitimity výsledků voleb v očích světového společenství. De facto bojkot voleb zahraničními pozorovateli OBSE toto riziko zvyšuje.

Průzkumy veřejného mínění naznačují nízkou volební účast. Zejména mezi mladými lidmi se vágní protestní nálada mohla změnit v hlasování nohama. I když jsou volby v ruské společnosti vnímány jako legitimní, postavení obnoveného parlamentu bude mimo Rusko určitě zpochybněno. Problém silného muže v Kremlu, který nepřekvapivě stále zdůrazňuje, že volby budou spravedlivé a transparentní.

Protože Putin potřebuje tolik legitimity, kolik může získat, aby mohl svému nástupci předat nejlepší možnou výchozí pozici, když je očekávaný přenos moci v roce 2024. Jakákoli domácí slabost, jakýkoli náznak opozice, která přesahuje fragmentované skupiny, by v regionu nevyhnutelně byla vnímána jako známka slabosti. Pro ruského dlouholetého prezidenta šlo o poslední tři roky o to nejdůležitější v jeho životě: o jeho odkaz.