Ukrajina: Pravda roku 2023 není pravdou roku 2014

zprávy

Článek Consortium News z 30. ledna 2023 od Caitlin Johnstone líčí, jak odhalila v The Guardian článek z roku 2014 s názvem „Nebylo to Rusko, kdo dotlačil Ukrajinu na pokraj války“, napsal Seumas Milne.

Ukrajina: Pravda roku 2023 není pravdou roku 2014
Majdan 2014
1. února 2023 - 06:20

Seumas Milne, který následující rok by se stal výkonným ředitelem strategie a komunikace Labouristické strany pod vedením Jeremyho Corbyna.

Caitlin Johnstone říká: „Důvod, proč to uvádím, je ten, že fakta, které najdete v tomto článku, jsou šokující, protože se výrazně odchylují od všeho, co uvidíte v mainstreamovém tisku o Ukrajině v roce 2023.“

Původní článek Guardianu skutečně stojí za přečtení o 9 let později. Byl přeložen pomocí DeepL, a proto může obsahovat některé aproximace.

Původní článek najdete na webu Guardianu. https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/apr/30/russia-ukraine-war-kiev-conflict

Pokus dostat Kyjev do západního tábora vytlačením zvoleného vůdce zajistil konflikt. Mohl by být hrozbou pro nás všechny. Twitter @SeumasMilne St 30. dubna 2014 21.01

Hrozba války na Ukrajině roste. Zatímco nevolená vláda v Kyjevě se prohlašuje za neschopnou ovládnout povstání na východě země, John Kerry popisuje Rusko jako darebácký stát. Spojené státy a Evropská unie zpřísňují sankce vůči Kremlu, který obviňují z destabilizace Ukrajiny. Bílý dům je prý připraven přijmout novou politiku studené války, jejímž cílem je udělat z Ruska „stát vyvrženců“.

Mohlo by to být lépe vysvětlitelné, kdyby to, co se nyní děje na východní Ukrajině, nebylo odrazem toho, co se stalo před několika měsíci v Kyjevě. V té době se ozbrojení demonstranti na náměstí Majdan zmocňovali vládních budov a požadovali změnu vlády a ústavy. Vedoucí představitelé USA a EU se chopili kauzy „maskovaných aktivistů“ a odsoudili zásah zvolené vlády, stejně jako nyní podporují použití síly nevolenou vládou proti rebelům okupujícím policejní stanice a radnice ve městech jako Slavjansk a Doněck.

„Amerika je s vámi,“ řekl tehdy demonstrantům senátor John McCain po boku šéfa krajně pravicové strany Svoboda, když se americký velvyslanec dohadoval s ministerstvem zahraničí o tom, kdo bude tvořit novou ukrajinskou vládu.

Když byl prezident Ukrajiny nahrazen vládou vybranou Spojenými státy, v naprosto protiústavním převzetí moci, politici jako William Hague drze uvedli parlament v omyl ohledně zákonnosti toho, co se stalo. minulost: vnucení prozápadní vlády na ruské nejcitlivější a politicky rozdělený soused.

Putin se pomstil a čerpal z amerického modelu pouličních protestů, i když stejně jako v Kyjevě se protesty, které se rozšířily z Krymu na východní Ukrajinu, zjevně těší masivní podpoře. Ale to, co bylo v Kyjevě slavným voláním po svobodě, se v Sevastopolu a Luhansku změnilo v infiltraci a neukojitelnou agresi.

Poté, co Krymané drtivou většinou hlasovali pro připojení k Rusku, většina západních médií upustila od jakéhokoli náznaku nezaujatého zpravodajství. Putin je tedy nyní systematicky přirovnáván k Hitlerovi, zatímco role fašisty přímo v ulicích a v rámci nového ukrajinského režimu byla ve většině zpráv zatemněna ve prospěch putinovské propagandy.

Takže o úctě ukrajinské vlády k nacistickým kolaborantům a válečným pogromům, ani o žhářských útocích na domy a kanceláře zvolených komunistických vůdců ani o integraci krajní pravice do národní gardy moc neslyšíte, zatímco antisemitismus a bělošská nadřazenost ultranacionalistů ve vládě jsou vytrvale bagatelizovány a falešné identifikace ruských speciálních jednotek jsou předávány jako fakt.

Ve skutečnosti byla tato krize po dvou desetiletích expanze NATO na východ spuštěna pokusem Západu vytáhnout Ukrajinu rozhodně na její oběžnou dráhu a její obrannou strukturu prostřednictvím asociační dohody s EU, která je výslovně protiMoskva. Jeho odmítnutí vedlo k protestům na Majdanu a k ustavení protiruské administrativy – odmítnuté polovinou země – která přesto podepsala dohody s EU a Mezinárodním měnovým fondem.



Žádná ruská vláda se nemohla smířit s takovou hrozbou z území, které bylo srdcem Ruska a Sovětského svazu. Putinovo pohlcení Krymu a jeho podpora povstání na východní Ukrajině jsou jasně obranné a nyní je nakreslena červená čára: východní Ukrajinu přinejmenším nepohltí NATO ani EU.

Nebezpečí ale také narůstají. Ukázalo se, že Ukrajina je sotva fungující stát: bývalá vláda nebyla schopna vyčistit Majdan a režim podporovaný Západem je „bezmocný“ tváří v tvář protestům na sovětském průmyslovém východě a nostalgický. Přes všechny řeči polovojenských „zelených mužíčků“ (kteří jsou z drtivé většiny Ukrajinci), má povstání také silné sociální a demokratické požadavky: kdo by byl proti referendu o autonomii a zvolených guvernérech?

Mezitím Spojené státy a jejich evropští spojenci uvalují sankce a diktují podmínky Rusku a jeho chráněncům v Kyjevě, čímž podporují vojenský zásah proti demonstrantům po návštěvách Joe Bidena a ředitele CIA Johna Brennana. Ale jakým právem se Spojené státy podílejí na tom, že začleňují do svého strategického deštníku stát, který nikdy nebyl členem NATO a jehož poslední zvolená vláda se dostala k moci na platformě explicitní neutrality? Samozřejmě ne, a proto je ukrajinská krize ve většině světa vnímána v tak odlišném světle. Putinův oligarchický konzervatismus a nacionalismus nemusí být všeobecně přijímán, ale ruská protiváha americké imperiální expanzi je vítána od Číny po Brazílii.

Ve skutečnosti bude jedním z důsledků krize pravděpodobně užší spojenectví mezi Čínou a Ruskem, protože Spojené státy pokračují ve svém protičínském „pivotě“ do Asie. A navzdory rostoucímu násilí byly náklady na životy ruské angažovanosti na Ukrajině zatím minimální ve srovnání s jakoukoli výraznou západní intervencí, na kterou lze za desítky let pomyslet.

Riziko občanské války se nicméně zvyšuje a s ním i šance, že do konfliktu budou vtaženy vnější mocnosti. Barack Obama již vyslal symbolické síly do východní Evropy a je pod tlakem jak ze strany republikánů, tak jestřábů z NATO, jako je Polsko, aby vyslali mnoho dalších. Američtí a britskí vojáci se mají letos v létě zúčastnit vojenských cvičení NATO na Ukrajině.

Spojené státy a Evropská unie již svou roli na Ukrajině přehrály. Ani Rusko, ani západní mocnosti si nepřejí přímo zasahovat a vyvolávání třetí světové války ukrajinským premiérem nepochybně není povoleno jeho sponzory ve Washingtonu. Století po roce 1914 by však riziko nezamýšlených důsledků mělo být poměrně zřejmé, protože hrozba návratu velmocenského konfliktu roste. Je nezbytné usilovat o vyjednané východisko z krize.

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)




43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX





Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?