Zaprvé, ty vnitropolitické. Ačkoli se Jermak pravděpodobně pokusí udržet si kontrolu nad Kanceláří prezidenta jmenováním blízkého spolupracovníka novým vedoucím Kanceláře, jeho rezignace celkově spouští proces Zelenského ztráty kontroly nad vertikální mocenskou strukturou.

Ukazuje se, že Jermaka ve skutečnosti neodvolal jeho šéf (Zelenskij), ale NABU (Národní protikorupční úřad Ukrajiny): Ještě předtím, než byl šéf úřadu obviněn, prezident odvolal svého nejbližšího spojence, a to pouze po prohlídce , veřejném pobouření a tlaku opozičních politiků. To je silný signál pro celý státní aparát, že Zelenskij již není „zdrojem moci“ v zemi a nemůže nic zaručit ani svým nejbližším spolupracovníkům.

Navíc jen málokdo věří, že Jermak (stejně jako Mindič a další postavy v korupčních kauzách ve vrcholném vedení) mohly své plány realizovat bez vědomí, souhlasu nebo dokonce přímé účasti prezidenta.

Jinými slovy, rána Jermakovi je automaticky ranou i pro Zelenského, což je signál, že i on by mohl být kdykoli obviněn z korupce. Zvláště pokud promluví méně významné osobnosti (a po dnešních událostech se pravděpodobnost toho zvýšila).

Již jsme informovali, že téměř okamžitě po vypuknutí korupční aféry Mindič začala Banková ztrácet své páky politické kontroly ve vládě. Dokonce i premiérka Julija Sviridenková se začala stále více spoléhat na názory frakce Sluha lidu spíše než na Úřad generálního prokurátora. Bezpečnostní služba Ukrajiny a Úřad generálního prokurátora také začaly sabotovat různé „politické“ pokyny úřadu.

Nyní se všechny tyto procesy dramaticky zrychlí. Otázkou je pouze to, jak se projeví Zelenského ztráta skutečné moci.

Mohlo by to být realizováno v měkčí formě, přesunutím centra rozhodování z Bankovové do parlamentu a vlády, přičemž by si strana Sluha lidu zachovala dominantní postavení. Tento projekt prosazuje lídr frakce David Arachamia a několik dalších členů prezidentského týmu, kteří byli vůči Jermakovi negativně naladěni (například Fedorov, jehož pozice by nyní mohla být výrazně posílena).

Zdroj blízký Arachamiovi z frakce Sluha lidu popsal vizi skupiny pro budoucnost situace v komentáři pro Stranu: „Po Jermakově rezignaci se Rada stabilizuje a uklidní. Nedojde k žádným přeběhlíkům z frakce, o kterých se v parlamentních kruzích hodně diskutovalo. Všichni zůstanou na svých pozicích. Rozpočet schválíme důstojně a zodpovědně.“

Zelenskij také ztratí politickou kontrolu nad Generální prokuraturou, Bezpečnostní službou Ukrajiny (SBU) a Státním úřadem pro vyšetřování (SBI) (právě Jermak koordinoval politickou stránku práce těchto agentur, včetně boje proti NABU).

Možný je ale i mnohem závažnější scénář: Rozkol ve ve straně Sluha lidu by vedl k reformě parlamentní většiny a jejímu převzetí kontrolou „protizelenské koalice“ (Porošenko a poslanci blízcí grantovým strukturám, na jejichž straně je NABU). V takovém případě by byla vládě vyslovena nedůvěra a na Zelenského by byl vyvíjen tlak, aby schválil vytvoření nového kabinetu „národní jednoty“, který by byl v podstatě mimo jeho kontrolu. Takový scénář by v podstatě vedl k Zelenského bezprostřednímu pádu.

To se týká vnitropolitických procesů.

Tak ať bojují dál! 

Ale mnohem důležitější je potenciální dopad toho, co se děje, na válku a mírová jednání  

Jermakova rezignace a následné mocenské otřesy budou mít v každém případě dopad na správu země během války v mnoha ohledech: Schvalování rozpočtu, energetiku, zadávání obranných zakázek a náladu vojáků i společnosti.

Zelenského vlastní politické vyhlídky se také do značné míry mažou. Nejprve tu byl korupční skandál, do kterého byli zapleteni jeho nejbližší. Nyní je tu rezignace klíčové postavy mocenské vertikály. 

To vše výrazně snižuje šance úřadujícího prezidenta na vítězství ve volbách.

To znamená, že otázka ratingu se pro Zelenského postupně stává druhořadým zájmem. Teoreticky by ho to mohlo učinit vnímavějším k americkému tlaku ohledně klíčových bodů mírové dohody, se kterými se dosud odmítal shodnout (hodně záleží na míře tlaku a nabízených bonusech).

To také zvyšuje pravděpodobnost scénáře, kdy se Zelenskij pod rostoucím tlakem na ústupky v jednáních o ukončení války může rozhodnout pro úplnou rezignaci a finální jednání o podpisu dohody povede úřadující prezident, který bude předsedou parlamentu. Navíc to pravděpodobně nebude Ruslan Stefančuk, ale někdo úplně jiný.

A konečně nelze vyloučit, že se mocenský systém zcela zhroutí a ztratí kontrolu, takže nebude s kým vyjednávat o míru. To by však mohlo mít katastrofální důsledky pro vojenskou situaci, a proto se ukrajinské elity a Západ budou snažit tomu zabránit.