79f1cd6a-5e3f-102d-9127-003048330e04: Multikultura požírá sama sebe

KOMENTÁŘ

Když se multikulturalisté perou, konzervativec se směje. Alespoň já jsem takový humorný pocit zažíval, když jsem se dočetl, že vládní zmocněnkyně pro lidská práva kritizovala multikulturní příručku za to, že je málo multikulturní. I když ono to moc k smíchu není.

10. prosince 2011 - 07:00

Monika Šimůnková je zvláštní personou. To, že ji vybral premiér Petr Nečas, katolík podporující rodinu, by logicky vedlo k úvaze, že jde o rozumnou ženu, která bude politické korektnosti, homosexualismu a dalších levicových aktivismů prosta. Sama o sobě tvrdí, že jí nejvíce záleží na dětech a na ně by chtěla své úsilí v úřadu zaměřit - vyšla totiž z prostředí nadace Naše dítě řízené Zuzanou Baudyšovou (což na první pohled může vzbuzovat zdání skutečně prorodinného zaměření, avšak kritici poměrů upozorňují na to, že i tato organizace je v plném područí feministek). Za spolupracovníka (svého zástupce) si také vybrala konzervativce z Občanského institutu, Matyáše Zrna - zatím se ale zdá, že Zrnův konzervatismus nemá na Šimůnkovou výraznější vliv. Z toho, co Šimůnková předvádí, totiž konzervativcům spíše běhá mráz po zádech. Hotový Kocáb v sukních.

Nesleduji její práci pravidelně, ale občas mi v mailu přistane nějaká tisková zpráva, ze které zůstávám v němém úžasu. Téměř vždy působí jako úlitba levicovým liberálům. Jednou brojí proti střídavé péči (a nedoporučila Sněmovně přijmout zákon, který střídavou péči podporoval - považuji rozvod za špatné řešení, ale když už k němu dojde, nemyslím si, že by feministkami ovládaná justice měla děti vždy a výhradně svěřovat jen do rukou matek a mstít se tak otcům), jindy se zastávala homosexuálů, když před pražskou Gejparádou oslavně vítala ono duhové křepčení a médiím dokonce nabízela manuál, jak o homosexuálech psát (a jak naopak nepsat), aby z toho neměli mindráky.

Nejnověji mne ale zaujalo její vyjádření ke knize ´Začarovaná třída´. Zdá se totiž, že Šimůnková vedle papouškování názorů homosexuální a feministické lobby papouškuje i názory procikánských nátlakových skupin. Ty ve snaze obhájit samotnou svoji existenci přinášejí nové a nové "důkazy" diskriminace Cikánů (například tvrzením o tom, že kocour Mikeš, respektive jeho autor Josef Lada byl rasista, když v pohádce popisoval scénu, jak Cikáni kradli slepice).

Šimůnková ochotně podává jakési "vysvětlení" ke "kauze" čítanky pro druhé třídy ZŠ, jak se praví v tiskové zprávě. V čem tato "kauza" spočívá? Vycvičeni mediální masáží bychom si mysleli, že v každé pořádné "kauze" jde alespoň o desítky milionů korun či o prorůstání zločinu do státní správy. Kauza Šimůnkové ale spočívá v tom, že některé výukové materiály vydávané se souhlasem a podporou MŠMT obsahují - nevhodné pasáže o Cikánech.

Konkrétně se jednalo o jeden příběh ze zmíněné čítanky s názvem ´Mýdlová madla´. "Text ukotvuje ve společnosti protiromské stereotypy, byť to zcela jistě není úmyslem autorky daného textu. I přes ocenění Zlatá stuha, kterou získala autorka za knihu ´Začarovaná třída´, ze které pochází právě úryvek ´Mýdlová Madla´, je vyznění textu nevhodné," napsala Šimůnková s tím, že pracovníci resortu školství, kteří na učebnici sami upozornili, již zahájili nápravu - tedy především odebrání tomuto textu ministerské doložky, která mu umožňuje distribuci jako didaktického materiálu ve školách.

Podtrženo a sečteno, text je rasistický, protože Cikány líčí jako špinavé, s kterými se nikdo nechce kamarádit - byť jde o věty vytržené z kontextu, protože celý smysl příběhu je přesně opačný a třída si nakonec cikánské kluky oblíbí.

Jinými slovy, pracovníci ministerstva školství - dá se předpokládat, že zelené mozky z éry, kdy resort ovládala "radikálně levicová Strana zelených" (jak ji nedávno trefně zařadil prezident Václav Klaus) - bonzují už beztak dost politicky korektní učebnice za to, že jsou politicky korektní málo.

Celý vtip totiž spočívá v tom, že přesně tatáž učebnice byla před časem odměněna jako skvělý počin multikulturní výchovy. Knihu pozitivně hodnotí Romské muzeum, byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporující rasovou snášenlivost (projektu BARFIE) a v současnosti se prý jedná i o česko-romském vydání knížky.

Jsem tedy zmaten. Nenapadá mne jiné vysvětlení, než to, že promenšinoví aktivisté, kteří žijí z vládních dotací a musí neustále vykazovat práci poukazováním na údajnou diskriminaci (kterou si zároveň musejí vymýšlet, jinak by už dávno skončili) už prolustrovali co se dá, a když zneužili i kocoura Mikeše, vrhli se do nejnovější tvorby.

Buď jsou tak hloupí, že si neuvědomili, že kritizují knihu, kterou před chvílí chválili nebo si myslí, že jsme naopak hloupí my a na jejich hysterické výkřiky přistoupíme nebo jen na Radě vlády pro lidská práva neví pravá ruka, co dělá levá. Také by to mohlo být tím, že politická korektnost požírá sama sebe, kdy se v politicky korektních knihách hledají politicky nekorektní zmínky a šrouby politické korektnosti se utahují tak rychle, že co bylo včera vzorem multikulturní výchovy, je dnes nedostatečné a málo multikulturní. Nevím, které z těch případných vysvětlení by bylo horší.

Aby toho ale nebylo málo, tatáž tisková zpráva Moniky Šimůnkové zmiňuje i druhý podobný případ - další výukový materiál s názvem "Duhová škola", na který tentokrát upozornilo Muzeum romské kultury v Brně. Je to vesměs to samé:

"V případě ´Duhové školy´ jde o celkové vyznění textu, který pojednává výlučně o Romech a to jako o populaci zásadně odlišné od většinové společnosti a nedostačující jejím nárokům. Přestože se zároveň o Romech snaží uvést různé ´pozitivní´ charakteristiky, jde o stereotypně romantizující a historicky spíše nepodložené představy, které jsou v každém případě neužitečné v dnešním světě. Krom toho je v publikaci obsažena řada chyb (po technické a obsahové stránce) a zcela chybí specifikace autorského týmu, což toto dílo dále znevěrohodňuje," píše Šimůnková.

Nehodlám zkoumat, co se v příručce skutečně píše - už jen název publikace "Duhová škola" s podtitulem "pomůcka k výuce multikulturní výchovy na základních školách v Moravskoslezském kraji" dává tušit, že jde o text výrazně pokrokářský, která má děti naučit, co a jak si mají myslet. Tedy nic, co by konzervativec chtěl byť jen prolistovat. Ale najednou se dozvídáme, že i to je málo, že i v této politicky korektní příručce se Cikánů (ale spíše řekněme těch, kteří z toho zastávání se Cikánů žijí) něco dotýká, že je zde cosi nepřijatelného, rasistického, co musí být demonstrativně odsouzeno vládním orgánem a napraveno.  

Všimněme si přitom, že Šimůnková sama přiznává, že jde o knihu, která se jinak snaží o Cikánech říci mnoho pozitivního. Podobně jako v předchozím případě uznávala, že jde o publikaci, která získala ocenění. Jeden tedy nechápe, proč se multikulturalisté už mydlí i sami mezi sebou. Připomíná to padesátá léta, kdy soudruzi hledali jeden u druhého ideové úchylky a za ně se navzájem trestali. Nikdo si nemohl být ničím jist, tak jako dnes - vyzdvihovaná kniha může být zítra zatracovanou knihou a z politického korektčíka včerejška je dnes rasista.

Pokud Monika Šimůnková není schopná tyto stížnosti vyhodnotit nejen jako malicherné, ale i nesmyslné, protože si protiřečící a stává se navíc tlumočníkem výkřiků těchto nátlakových skupin, není to dobrá vládní zmocněnkyně. Je pak stejně špatná jako její předchůdce.

Také se ale nemohu zbavit otázky, kde a jak se na takovém úřadě projevuje vliv konzervativců z Občanského institutu. Nebo se Občanský institut stal tak impotentním a zaměřuje se už jen na obhajování intervencionistických válek USA, že vzdal jakoukoli obranu tradičních hodnot a zdravého rozumu?

Že by revoluce politické korektnosti nepožírala jen své vlastní děti, ale sem tam schlamstla i nějakého bývalého konzervativce?

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš






Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?