Pro poněkud prostějšího čtenáře se zavádí pojem „putinismus“ coby ukázka jakési ruské postmoderní diktatury, obloukem prolnutá s odpudivou stránkou komunismu a carismu včetně nepotismu (Jan Urban), aby bylo jasné, že stojíme – minimálně v případě majdanské Ukrajiny - na správné straně úžasných hodnot „spotřebitelské demokratické kultury Západu“ (sic!), s níž Rusko a putinismus jeho věrchušky nestačí držet krok.

Rusko je imperiální agresor, který obsadil vojensky cizí území a část si zabral (Krym). Tak jaképak diskuse, chce to nejtvrdší sankce, tvrdí muziku Martin Bursík a s ním karavana propřevratových majdanovských aktivistů typu senátora Štětiny.

Vůbec se nehodlají zabývat tím, co a jak vedlo k odtržení Krymu a jeho připojení k Rusku. Mohlo by to vést  k pochopení (nikoli ke schvalování), ale už i to by bylo očividně nebezpečné při konstrukci největšího nepřítele euroatlantických hodnot.

Ovšem..."Když jediná supervelmoc v posledních 20 letech lhala a porušovala mezinárodní právo, vměšovala se ve věci jiných zemí s katastrofickými důsledky pro ty země, pak není divu, že se někdo už ani nediví, když si Rusko porušilo mezinárodní právo a uzmulo si Krym," napsala Veronika Sušová-Salminen, historička žijící ve Finsku, na svém facebookovém profilu.

Jakých hodnot?

„Když nefunguje stát, nejsou sociální jistoty, mizí práce, politici nic z toho neřeší a za nimi v pozadí všechno řídí anonymní korporace, které nezajímá už ani "volný trh", protože jsou to kartelové monopoly, tak není divu, že určité skupiny lidí nevidí důvod proč "bránit"' hodnoty, které nejsou nijak konkrétně materializovány v realitě. Dnešek se scvrkává na to, že se zaklínáme něčím co už není bohužel pravda a kauzy jako tyto slouží k ritualizovanému ujišťování se, že stojím(e) na té správně straně. S tím ale nemá reálně Putin ani putinismus nic společného, to nejsou faktické zdroje té nedůvěry v "evropské hodnoty" a v demokratickou politiku i ve "správnost" postojů tzv. Západu,“ poznamenala Veronika Sušová-Salminen..

Zakrývá se přitom geopolitický spor, v němž jen zdánlivě výstřelem startovací pistole bylo odmítnutí asociační dohody ukrajinských prezidentem Janukovyčem (do té doby přítelem Západu, poté odpudivým oligarchou, aby se následně jiní odpudiví oligarchové stali přáteli). Neboli postupem Spojených států, Evropské unie v zákrytu s NATO na pět set kilometrů k Moskvě a naopak protireakcí Ruska, stavícího na euroasijském bloku (v detailu je ale vhodné připomenout, čím Janukovyč obhajoval nepodpis asociační dohody zoči voči eurokomisaři Fülemu: že by to Kyjev v nadcházejících letech stálo 500 miliard dolarů uniklých obchodů s Ruskem, přičemž realizace požadavků na Ukrajinu, jaké má přijmout EU právní a jiné standardy by stálo dalších 104 miliard dolarů. Mimochodem si s tím detailem ještě užijeme...). Kdy jde o záchranu dolaru, Ameriky na úkor Evropy a jejího trhu coby odbytiště pro giganticky zadlužené Spojené státy.

Takže mámě s maloměšťáckým obzorem jasně definovaného nepřítele, konečně, jako za krásných a vzrušujících dob studené války. A nyní konečně stojíme na správné straně. Jen bacha na tu pátou kolonu „extrémní pravice i komunistické levice – bohužel, i části sociálních demokratů“ (opět Jan Urban, aniž si uvědomuje, že hledáním vnitřního nepřítele přejímá určitou část praktického stalinismu – vskutku evropská hodnota!). S takovou pitomostí snad ani nemá cenu polemizovat, neboť nepatřím ani mezi jednu z uvedených skupin a hodlám kriticky posuzovat všechny.

A pak přišla tragédie pádu malajského letadla s 298 lidmi na palubě. No, John Kerry to hned věděl. Tedy to, že ho sestřelili separatisté zbraněmi dodanými Putinem. Stejně tak Petro Porošenko a Arsenij Jaceňuk. A mainstreamová média.

Aby toho nebylo málo, advokátka Klára Samková měla také naprosto jasné, kdo za pádem letadla stojí. „Nějaký č*rák, gentlemani i dámy prominou, dostal do ruky super rakety, které mu tam Putin poslal, aby se vidělo. A i báťuška Putin podcenil primitivní mužské ego, které prostě neodolá a gombík zmáčkne," sdělila libozvučně  advokátka, podle které by profesionál jednal jinak (EuroZprávy.cz).

Skutečnost je taková, že politici z obou stran sporu spustili dezinformační kampaň nebývalého rozsahu, v níž selhala tzv. mainstreamová média tím, že se postavila na jednu stranu, bez jakýkoliv důkazů. Rezignovala tak na jednu z hodnot svobody slova spojenou s kritickou, analytickou skepsí. Tedy rezignovala na objektivitu. Nebo to již euroatlantická hodnota není?

Už jsem to na serveru Prvnizpravy.cz jednou napsal: Nevím, kdo sestřelil boeing 777 nad Ukrajinou. A nemíním proto dělat předčasné závěry.

Je docela možné, že v balastu (ne)informací se (ne)šetření ocitne ve slepé uličce bez konkrétních důkazů proti viníkům tohoto zločinu. Ale i tak, nebo právě proto, se musí opakovat základní otázka, která jde proti mainstreamu: Co když to nebyl ani Putin, ani povstalci proti Kyjevu?

Jak následně vylíčí dnešní apologeti nenávisti vůči Putinovi a Rusku své jednoznačné postoje? Myslím, že nijak. A pokud, tak asi takto: No a? Tak se stala krutá chyba (krokodýlí slzy potečou proudem a zapomenou se slova o neomluvitelném zločinu), ale stejně platí, že za to Putin může, byť nepřímo. Nevím, zda to někoho uspokojí. Mě  ne. Jen se obávám, že pod urbanovským tlakem na pátou kolonu se jednou neprobudím s tím, že budu veřejně přiznávat, že sice názor mám, ale že s ním hluboce nesouhlasím.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda