Řada investorů je otrávená z vysokého kolísání cen akcií a dluhopisů. Ruku v ruce s tím roste zájem o takzvaná alternativní aktiva, která představují něco hmatatelnějšího než položky na výpisu z investičního účtu. Naše legislativa navíc umožňuje vznik „speciálních“ fondů kvalifikovaných investorů, které mohou i taková aktiva „zabalit“ a zprostředkovat zájemcům, kteří by na ně jinak nemohli dosáhnout.

Typickým představitelem této kategorie jsou nemovitosti, ale objevují se i fondy zaměřené na obnovitelnou energii. Jejich hlavním přínosem je nezávislost zhodnocení na vývoji finančních trhů. Stojí na úplně jiných faktorech – povětrnostních vlivech nebo i aktuální politické situaci v oblasti podpory výroby tohoto typu energie. I tady ale platí, že nic není zadarmo.

Výnosnost projektů se obvykle pohybuje v úrovních šesti až patnácti procent ročně, což už samo o sobě vnímavému zájemci naznačí, že to zkrátka není státní dluhopis. Slunce, voda i vítr jsou živly, jejichž energetickou výtěžnost lze předpovídat pouze s určitou pravděpodobností.

Českou specialitou je i značná politická nestabilita v oblasti jejich veřejné podpory. Není proto od věci poohlédnout se i v zahraničí. Etalonem ve stabilitě právního systému a jedním z premiantů na poli využívání obnovitelných zdrojů je Německo. Investoři jsou si toho ale vědomi a výnosnost tamních projektů se pohybuje o několik procent níže než u nás. V tomto ohledu je atraktivnější Polsko, kde i díky absenci výroby elektřiny z jádra tento způsob výroby energie zažívá nyní prudký rozmach. Je třeba rovněž mít na paměti, že i když se investuje prostřednictvím podílových listů, schopnost převést investici zpět na peníze je o dost horší než u „normálních“ akciových nebo dluhopisových fondů. Prodat dluhopis je totiž o mnoho snazší než zpeněžit takovou elektrárnu.

Lukáš Vácha