Toto desetiletí od roku 2009 začalo převzetím funkce Baracka Obamy a končí obviněními proti Trumpovi, napsal politický analytik Bruno Tertrais ve svém článku pro Ouest-France. Demokracie nemohla slavit, poznamenal.
Po celém světě mizí důvěra v elity a růst nerovnosti a nelegálního přistěhovalectví přivedl k moci populisty. V západních zemích již nepanuje liberalismus, ale nacionalismus. Trumpův slogan „Udělejme Ameriku znovu skvělou“ by vyhovoval Putinovi, Erdoganovi, Si a Modimu, Orbánovi a Borisu Johnsonovi. Liberalismus ztratil popularitu, do světa se vrací konkurence velkých mocností. Zasedání Rady bezpečnosti OSN blokují veta, porušují se a ničí smlouvy o kontrole zbrojení.
Do obchodu se vrací protekcionismus a uzavřené hranice. Internet a sociální sítě nevedly ke vzniku opravdového světového společenství, dnes jsou manipulovány a stále více „znárodňovány“. Na evropský kontinent se vrátila válka a po Krymu padlo tabu na změnu územních hranic (Tertrais ovšem zapomíná, že prologem a precedentem bylo z mezinárodního práva v předchozím desetiletí odtržení Kosova od Srbska západními zeměmi – desetiletí a dějiny nelze takto jednoduše oddělovat - pozn. red.). Autor článku pak nazval Sýrii „čistou hrůzou“.
Válka proti terorismu ještě neskončila. A pokud po roce 2000 přistoupily západní síly k vojenským zásahům, nyní probíhají pouze krátkodobé a cílené operace a výsledky jsou dočasné. Mnozí doufali, že se smrtí Kim Čong-ila přijde jaderné odzbrojení Severní Koreje, ale k tomu nedošlo. Pařížská dohoda o klimatu měla vést celé mezinárodní společenství, aby souhlasilo s přijetím opatření na snížení skleníkových plynů, ale nejenže USA odstoupily od smlouvy, ale ostatní státy své závazky nesplnily. A konečně, v tomto desetiletí zažila Evropa několik krizí souvisejících s eurem, migranty a Brexitem.
K hodnocení uplynulého desetiletí se vyskytne jistě řada dalších analýz. A také jiný výklad skutečností. Třeba jen v alternativní poznámce, že západní síly přistoupily k v rámci „boje s terorismem“ k agresivním, nevyprovokovaným útokům na země, čímž rozpoutaly nejen krvavá jatka se statisíci mrtvých, ale také vzestup světového terorismu. Kromě toho poznámku, že "demokracie nedokázala zvítězit" - prosazovanou poněkud kolonialisticky s pomocí bomb - by měl autor vysvětlit, jakou demokracii má vlastně na mysli - tu oligarchickou vládnoucí v USA, kmenově-kastovní v Indii, nebo ve své praxi despotickou, uplatňovanou v zemích afrického kontinentu.