Vánoční trhy se liší od těch víkendových, bleších nebo second-hand nejenom vánoční vůní ale i tou typickou vánoční atmosférou. Radostnou, smířlivou, takovou trochu dětsky dychtivou „v očekávání Ježíška“. Tedy hlavně těch jeho dárků.
V Hofburgu se začalo s vánočními trhy už v říjnu, hned po volbách. Jenomže místo krásných ozdob leží na stolech spisy. Místo koblih se podávají návrhy. Místo punče se pije káva, a to nepřetržitě, aby představitelé obou politických stran, ÖVP-lidové a Grüne-zelené, u toho namáhavého “předběžného“ sondování, které nějak nenápadně přešlo do „trvalého“, neusnuli.
Normálně se při „handlování“ neusíná. Vždyť každá strana se musí mít na pozoru, aby její sok nevyužil nestráženou chvíli na získaní převahy. No jo, tak to ale probíhá v jednáních, kdy se člověk musí koncentrovat, protože vždy může přijít na přetřes něco neočekáváného. V těchto konkrétních jednáních tomu tak není.
A ani jeden nemá zájem o zboží toho druhého. Leží to tam, na těch hofburských vánočních pultech, všichni se v tom nabízeném zboží hrabou, ale nikdo nechce koupit. Zboží jednoho neodpovídá vkusu druhého. Ale snad se shodnou na osvědčené formě dohody: „… něco za něco…“
Po 34 dnech jednání (množné číslo odpovídá časovému rozpětí) si začala připadat i médiá nějak přihlouple, protože „nebylo o čem informovat“. Aby lidé od novin nesdělili svůj dojem netrpělivým čtenářům, alias voličům, kteří by mohli usoudit, že „ti tam nahoře jsou naprosto neschopni“, uzřelo světlo světa nové slovo . Politologové ho označili za „slovo roku“.
Zelený Kogler se „zašprajcoval “ a neustupuje od svých „podmínek“. Ani o píď. Nikdo neví přesně, o jaké podmínky jde, všechno je „streng geheim“ - přísně tajné. Spiklenci zatím tahají za jeden provaz. Ale ten delší konec drží v rukou dosud podceňována, zelená menšina. Lidovec Kurz ztrácí nad ní kontrolu. S tím nepočítal. On totiž s nimi vyjít musí… Za zády mu stojí zelený prezident, který se vyjádřil, že koalici s FPÖ-liberály, neschválí. Princip demokracie mu v tom rozčílení nad podobnou možností, úplně vypadl z paměti. Stává se mu to stále častěji, ale co, ve svém věku má na to už právo.
Nikdy nebylo zřetelněji vidět, jak ignorují politici vůli lidu, jak je jim nedůležitá. Jak ji doslova přehlíží. Nikdo nevěří, že koalice strany lidové a zelené má budoucnost, nikdo nevěří, že i v případe, kdyby k ní, došlo, přežije více než jeden rok. Tudíž nové volby.
To co se teď v Hofburgu děje, je předem připravovaná politická fraška. Veškerá sondování jsou jenom získáváním času v situaci politické bezradnosti.
Taktika Zelených přestává účinkovat. Využili vlnu jménem „Greta“ , která je vynesla na vrchol, se kterým ani ve snu nepočítali. Ale žel, v této partaji se nenacházejí surfeři, kteří by měli šanci se na té vlně udržet.
Po volbách zanechali mělké vody, dodali si odvahy přejít do hlubších.
Dne 14. prosince se údajně dovíme, jestli se ti dva „pomyslní“ partneři dohodli. Jestli půjdou ruku v ruce společnou cestou. Mezitím začínají kolovat naprosto neuvěřitelné fámy ze zákulisí liberálů.
Po každém podobném náznaku hrozí panu presidentovi a všem levým partajím infarkt. Tato partaj je pro ně Damoklův meč. Snad se jim povede nepřipustit liberály do vlády. Ale jako opozice v parlamentu jim bude viset denně nad hlavou. A že to bude meč velice ostrý, o tom není pochyb.
S červenou partají SPÖ-socialisté, se vůbec počítat nemůže. S jejich šéfkou Rendi-Wagner dosáhly interní problémy takových rozměrů, že se v samotné partaji musí „propouštět lidi“. Dluhy, rozpory, neschopnost řešit problémy a neochota jít s duchem času, dostoupila vrcholu. Nebo rozkladu? Červená partaj je momentálně v politické karanténě. A čeká na svého spasitele. Nějakého. Ten se už vlastně rýsuje. Pokud by se uvolil vstoupit do hry, mohly by se karty začít míchat znovu. S novou partou…pardon, novou partají…
Jsme unaveni…A nějak ztrácíme zájem o budoucnost….Snad je to právě to, co ti „tam nahoře“ sondující sledují.
Zatím máme dočasnou vládu, která zaskakuje za ty, co si hrají na nepostradatelné. Ta za ně řídí, rozhoduje a neúnavně pracuje. Začínáme si myslet, že by to vlastně mohlo klidně takhle zůstat.
Jak nám bylo v tisku sděleno, oproti situaci v málem všech zemích, kde se to mele, vybuchuje, hoří …. jsme na tom úžasně dobře… doslova příkladem šťastné země, spokojeného národa. Dokonce nadprůměrně bohatého. (Ta poslední pověst nám přinesla hodně problémů. Příliš mnoho lidí se přišlo přesvědčit, jestli je to pravda. Asi byla, protože u nás už zůstali.)
Papír údajně všechno snese. A na základě této zkušenosti pochybujeme, že 14.prosinec 2019 nám přinese informace, na kterých bude možno stavět. Jsme ale nesmírně zvědaví, jakým stylem nám budou podány. Že jednou stranou „filištínským“, a tou druhou „farisejským“, s tím už vlastně předem počítáme.
Nemáme ani šajnu, o tom co pro nás Hofburg pod vánoční stromeček připravuje: hezkou nadílku nebo „hezké nadělení“…?