Takové tvrzení je naprostou ptákovinou. Komunální volby v Hongkongu jsou o místních problémech v rámci čtvrtí, či administrativních okresů. Z voleb vzejdou zástupci lidu s minimální pravomocí.
Očekává se velký zájem voličů, ale bude to pro naděje protestujících demoličních demokratů marné, předpokládá publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Referendum k ničemu
Pro západní propagandisty nedělní komunální volby budou jakýmsi neoficiálním referendem o demokratických reformách, za které se demonstrovalo do té doby, dokud z toho nebyla gerilová městská válka.
Někdo dedukuje, že bude obliba pročínské vlády tak malá, že se to výrazně projeví ve volbách. Jiní dedukují, že obyvatelé mají demonstrací plné zuby a zvolí spíše pročínské kandidáty.
Volební účast při posledních volbách v roce 2015 nepřesáhla ani 50 procent. Tentokrát však bude všeobecné hlasování o něčem jiném. Snad se čeká 4,1 miliony voličů, je vysoké procento nově registrovaných voličů mezi mladými lidmi.
Protože Hongkong je součástí Čínské lidové republiky, hlavním městem je Peking. Na tomto poloautonomním čínském území jsou uvolněné poměry v západním střihu a ekonomické vztahy se zahraničím též v západním střihu, ale Hongkong je součástí pekingského císařství.
Nějaké fantazie o svobodném sebeurčení atp., o tom lze kecat v baru, ale nic více.
Nezapomeňme, že Hongkong je bývalá britská kolonie, získaná v dobyvačných válkách Velké Británii proti Číně. Kolonie byla předána Číně v roce 1997 a Velké Británii bylo dovoleno, aby si zachovala tvář dohodou o jedné zemi a dvou systémech, z čehož dobře ekonomicky profitovala Čína.
Hongkong má vlastní soudnictví a samostatný právní systém odlišný od pevninské Číny. Ale v praxi se projevil první tvrdý limit: Hongkongská justice shledala zákon o zákazu zakrývání tváří v rámci využití nouzového zákona (nařízení o mimořádných pravidlech) z roku 1922 za protiústavním. Pekingští mandaríni ale oznámili, že pouze stálý výbor Národního lidového kongresu (NPCSC) má pravomoc rozhodovat o otázkách ústavnosti.
Čili, který zákon v Hongkongu se nebude Pekingu líbit, bude muset být upraven nebo zrušen. Vždy se k tomu najde určitá zákonná podpora z nejvyšší sféry čínské říše.
K právům lidí z Hongkongu patří svoboda shromažďování a svoboda projevu bez ohledu na čínskou stranickou linii. Při demonstracích to bylo respektováno. Zákaz protestů se objevil až v době, kdy se změnily demonstrace v devastační nepokoje. Kromě toho demokratizační požadavky nemají žádný význam. Hongkong je majetkem Pekingu. Platnost ustanovení o jedné zemi a dvou systémech vyprší v roce 2047. Potom bude Hongkong plně podřízen jurisdikci Čínské lidové republiky. Zda Peking ponechá Hongkongu nějakou formu autonomie bude záležet jenom na tom, zda to bude pro Peking ještě ekonomicky výhodné.
Čili, bez ohledu na výsledky nedělních voleb, po roce 2047 všichni studenti z Hongkongu své stáří stráví jako občané pevninské (pekingské) Číny bez jakýchkoliv privilegií. Jinou naději nemají. Leda se vystěhovat do Austrálie nebo do Grónska.
Co bude pozítří?
Zcela určitě budou menší protesty pokračovat i v dalších týdnech, protože provokující skupinky protestantů potřebují udržet napětí v prosinci i v lednu. Nutný je nějaký povyk v Hongkongu, dokud v lednu na Tchaj-wanu neproběhnou prezidentské a parlamentní volby.
Tím by se měly oslabit šance těch volebních kandidátů z Tchaj-wanu, kterým není proti mysli budoucí sjednocení Číny s Tchaj-wanem.
Kromě toho pokračující chaos alespoň v minimální podobně pomůže USA v obchodní válce s Čínou.
Proto pro pochopení základního politického trendu v oblasti je důležité, že pro někoho důležité nedělní hongkongďácké volby vlastně nejsou důležité.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:fb, asiatimes)
