Rychlý nástup umělé inteligence zásadně proměňuje výrobní i služební odvětví a současně otevírá otázku, kdo bude skutečným vítězem této technologické revoluce. Zda zaměstnanci, nebo vlastníci kapitálu. Nová empirická studie týmu ekonomů z evropských a amerických univerzit přináší odpověď, která je z hlediska sociální stability znepokojivá. Data z 238 regionů ve 21 evropských zemích ukazují, že vyšší intenzita patentování v oblasti umělé inteligence systematicky souvisí s poklesem podílu práce na celkovém důchodu.
Autoři Antonio Minniti, Klaus Prettner, Francesco Venturini a David Bloom ve studii publikované na platformě VoxEU a převzaté serverem Naked Capitalism konstatují, že „regiony s intenzivnějším patentováním v oblasti AI vykazují pokles podílu práce na příjmech, zejména v oblastech se silnou průmyslovou základnou“. Tato formulace není pouze technickým konstatováním. Znamená to, že technologický pokrok se stále více přiklání na stranu kapitálu a oslabuje vyjednávací i příjmovou pozici zaměstnanců.
Studie analyzuje období let 2000 až 2017 a pracuje s detailními regionálními daty na úrovni NUTS 2. Inovace v oblasti umělé inteligence jsou měřeny prostřednictvím nově vytvořené databáze patentů zahrnující strojové učení, zpracování přirozeného jazyka či obrazové technologie. Tyto údaje jsou propojeny s regionálními statistikami zaměstnanosti, mezd a přidané hodnoty podle úrovně vzdělání.
Klíčový závěr je statisticky robustní. Zdvojnásobení intenzity patentů v oblasti AI je spojeno s poklesem podílu práce na národním důchodu o 0,5 až 1,6 procentního bodu. V prostředí, kde se dlouhodobě diskutuje stagnace reálných mezd a tlak na střední třídu, nejde o zanedbatelné číslo. Jde o strukturální posun.
Autoři výslovně uvádějí, že tento pokles není rovnoměrný. Nejvíce zasaženi jsou pracovníci se střední a vyšší kvalifikací. U těchto skupin dochází k poklesu jejich příjmového podílu především kvůli tlaku na mzdy, nikoli primárně kvůli ztrátě zaměstnání. Naopak nízkokvalifikovaní pracovníci zaznamenávají mírnější pokles podílu, což je do určité míry kompenzováno mírným růstem zaměstnanosti v této kategorii. Tento jev představuje zásadní odklon od klasického modelu technologického pokroku, který tradičně posiloval vysoce kvalifikované pracovníky.
Moderní umělá inteligence je totiž schopna automatizovat i kognitivní činnosti, které byly dosud považovány za relativně bezpečné. Právo, finance, logistika nebo veřejná správa již nejsou nedotknutelné. Jak autoři konstatují, současná vlna inovací „neodpovídá klasickému narativu vytlačování nízkokvalifikovaných pracovníků následovanému zvyšováním kvalifikace“. Místo toho dochází k tlaku na mzdy ve středních a vyšších segmentech trhu práce.
Zvlášť významné je zjištění, že růst produktivity není natolik silný, aby tyto distribuční změny kompenzoval. Studie uvádí, že nepozoruje proporcionální zisky v produktivitě práce, které by vyvážily přesun příjmů směrem ke kapitálu. Umělá inteligence tedy nejen zvyšuje efektivitu, ale zároveň přerozděluje výnosy z technologického pokroku ve prospěch vlastníků kapitálu.
Tento závěr přímo zpochybňuje optimistické představy části technologického sektoru, podle nichž má umělá inteligence automaticky vytvářet více pracovních míst, než kolik jich zanikne. Autoři sice nepopírají potenciál růstu, avšak empirická data ukazují, že bez zásahu veřejné politiky dochází k posilování nerovností. Jak shrnují, „pokud nebude tento trend řešen cílenými politikami, může prohloubit existující nerovnosti a představovat dlouhodobou výzvu pro sociální soudržnost vyspělých ekonomik“.
Politické implikace jsou zřejmé. Studie navrhuje investice do lidského kapitálu a systém celoživotního vzdělávání, který by pracovníkům umožnil přechod do profesí, jež budou umělou inteligenci doplňovat místo aby jí byly nahrazeny. Zároveň upozorňuje na nutnost úprav daňových systémů. Pokud kapitál stále více inkasuje výnosy z produkce, je podle autorů legitimní debatovat o přesunu daňové zátěže z práce směrem ke kapitálu, spotřebě či k oblastem s negativními externalitami.
Evropský kontext dává těmto zjištěním zvláštní naléhavost. Debata o stagnujících mzdách, růstu majetkových nerovností a politické nespokojenosti již nyní formuje veřejný prostor. Pokud se potvrdí, že umělá inteligence strukturálně oslabuje podíl práce na příjmech, může se technologický pokrok stát nikoli zdrojem stability, ale katalyzátorem další polarizace.
Původní studie a její shrnutí jsou dostupné na serveru Naked Capitalism. Zjištění jsou empirická, nikoli ideologická. O to více by měla být brána vážně. Otázka již nestojí, zda umělá inteligence změní trh práce. Otázka zní, komu přinese větší prospěch a kdo ponese náklady této změny.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/03/ai-and-the-distribution-of-income-between-capital-and-labour.html
