V relativně otevřeném vystoupení Tomáš Holub jasně mluvil o tom, že si v tuto chvíli slabou korunu centrální banka nemůže dovolit. Znepokojují ho zejména neukotvená inflační očekávání podniků, která skutečně znepokojující jsou - ta střednědobá se pohybují v okolí 6,00 % na historických maximech. Podle jeho slov je v tuto chvíli kriticky důležité, aby byla diskontinuita v rozhodování bankovní rady co nejmenší. Varoval otevřeně před tureckým scénářem, ve kterém padající kurz způsobený nepřiměřeně nízkými reálnými sazbami vedl k výprodejům měny, dalšímu růstu inflace, mezd a inflačních očekávání a zpětně k poklesu reálné sazby vedoucí k opětovnému odlivu peněz z turecké liry, píše v glose Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.

Turecké srovnání je v tuto chvíli možná extrémní - Česko má výrazně vyšší devizové rezervy (dvojnásobek krátkodobého zahraničního dluhu) a na rozdíl od Turecka bezesporu lepší vnější rovnováhu a solidní nízko-inflační historii. Logika tureckého příměru je však v jádru správná - pokud bankovní rada při ne-ukotvených inflačních očekáváních a rostoucí inflaci jednoduše apriori začne odmítat další růst sazeb, hraje si s ohněm.

V této souvislosti Tomáš Holub nepřímo ocenil "odvahu" v rozhodování kolegů Tomáše Niedetzkého a Vojtěcha Bendy, kteří opětovně zvedali ruku pro vyšší úrokové sazby, i když tím riskují, že nebudou prezidentem do bankovní rady znovu jmenováni. Je otázka, jak rozhodne nakonec bankovní rada v červnu, kdy bude ještě naposledy rozhodovat ve starém složení. Po vyšší dubnové inflaci a ve světle slabšího kurzu koruny by bylo logické provést ještě jeden velký krok. Tak, aby naprostou většinu "černé práce" odvedla stará bankovní rada a na tu novou připadla na několik kvartálů dopředu jen "udržovací" role...