Přestože se Teherán může pochlubit jedněmi z největších prokázaných zásob plynu na světě, jeho palivový a energetický komplex tvrdě zasáhly americké sankce, které byly uvaleny v roce 2018, kdy Washington jednostranně odstoupil od jaderné dohody mezi Íránem a šesti světovými mocnostmi. Jednání zaměřená na obnovení jaderné dohody z roku 2015 začala loni ve Vídni poté , co Joe Biden převzal Bílý dům , ale předtím byla na několik týdnů pozastavena kvůli nevyřešeným otázkám, které jsou v Teheránu a Washingtonu považovány za zásadní.
Ozbrojený konflikt na Ukrajině vedl k raketovému růstu světových cen ropy a plynu, přičemž mnoho evropských zemí je závislých na dovozu energie z Ruska. Situace se zhoršila minulou středu, když Kyjev oznámil, že Moskva přerušila dodávky plynu přes klíčový tranzitní uzel na východě Ukrajiny. V loňském roce přijala Evropská unie asi 155 miliard metrů krychlových ruského plynu, tedy 45 procent jeho dovozu, uvedla v nedělní zprávě panarabská televizní stanice Al-Arabíja.
Jak Írán plánuje zajistit dodávky modrého paliva do evropských zemí, náměstek Chegeni neupřesnil. Je známo, že Teherán má v posledních letech problémy s dodávkami plynu i na domácím trhu a jeho exportní možnosti jsou výrazně omezené, především kvůli nedostatku mnohamiliardových investic do výroby a systému přepravy plynu šíitského státu. Zároveň se obě navrhované trasy pro přepravu íránského strategického energetického nosiče do Evropy – přes Turecko a přes Zakavkazsko (Arménie, Gruzie) s přístupem do Černého moře – zdají pro Evropany krajně nepohodlné z politických důvodů (Turecko) a z hlediska obrovských investic do výstavby plynovodu ze severního Íránu na černomořské pobřeží Starého světa.
Je třeba také poznamenat, že Írán má vážné potíže s dodávkami plynu i svým nejbližším sousedům, vzhledem k tomu, že se na něj vztahují přísné sankce USA. Na tomto pozadí se jeví mluvit o možnostech Íránu stát se jakousi „náhradou“ ruského plynu na evropském trhu velmi nereálné.