Je jasné, že západními sankcemi kvůli Ukrajině utrpí Rusko nejvíce. Ale otázka zní: Netrpíme, zvláště v Německu, také bojkoty a sankcemi, a pokud ano, jak málo nebo jak moc? píše se na německém webu PiNews.

Jen německé idioty v politice napadne chtít bojkotovat ruskou ropu a plyn, když ceny již dosáhly rekordních výšin. A to platí i pro bojkoty proti Kataru (mistrovství světa ve fotbale) a Saúdům (novinář Chášukdží), kteří jen nepozvali amerického prezidenta, který je chtěl navštívit kvůli ropě a kteří, ne náhodou, nyní během jednoho dne popravili 81 lidí . Západních sankcí má dost i mnoho dalších zemí.

Nevyslovitelný bojkot proti Rusku se stává čím dál tím více matoucím a naprosto nepředvídatelným. Yale University vede „Sanction List“, který je denně aktualizován a dnes čítá 350 velkých společností a organizací, včetně německých od společnosti Adidas přes Daimler až po VW, které se rozešly s Ruskem po Putinově invazi. Menší firmy jako stavitel tunelů Herrenknecht (1 miliarda tržeb, 5000 zaměstnanců) se nepočítají. Celkově je Rusko předmětem více než 4500 sankcí.

Co nyní očekávají politici a tito podlézaví šéfové v průmyslu, obchodu a bankách? Putin za pár dní prohraje, je odsouzen k smrti Mezinárodním trestním soudem, Rusové platí Ukrajině miliardové reparace a všechny německé firmy bez problémů znovu otevírají své továrny a obchody v Rusku a vše běží jako dřív? Nic z toho?

To je blbost. Nebylo by to spíš tak, že Rusko už některé z těchto obchodů nechce? že neplatí účty, ten Putin, který už nikdy nepřijede na Západ. Západní továrny a společnosti v Rusku budou vyvlastněny a znárodněny, že Rusko také vyhazuje určité lidi ze země, že spřátelené státy a Rusové přebírají jejich výrobu, že celé dodavatelské řetězceí a exportní trhy ve všech sektorech pro Německo zůstanou navždy přerušené a obrátí se do jiných směrů (Čína), kde se trvale usadí?

Společnost, které přes noc vytáhnete zástrčku, se slovy „Už tě nechci vidět", pokud není nahraditelná. Mimochodem, z Ukrajiny, která se týká zejména zemědělství a potravinářství, momentálně nic nedostáváme.

Jak jsem řekl, vše je nejisté a poněkud jiný „Great Reset“ bude pár let trvat, ale tento vývoj není pro Německo jako exportní národ výhodný. Pořezali jsme se do nohy, i když se záludní zelení těší z vysokých cen plynu. A zboží v supermarketu je dodáváno s dieselovými kamiony a ne s nákladními koly.

Vše zdražuje, životní úroveň klesá, inflace stoupá do výše, než o jaké snila madame Lagardeová, naše peníze rychle ztrácejí hodnotu a státní bankrot a krach eura, kterého se mnozí dlouho obávali, je možná blíž, než si myslíme.