Ve Spojených státech evidentně narůstají obavy, že se Fedu vymkne svižné utahování měnové politiky z rukou a nebude schopen zajistit slibované hladké přistání americké ekonomiky. Koneckonců, z historického pohledu by se jednalo o relativně raritní záležitost a je otázkou, proč by se to Fedu mělo zrovna v takto komplikovaných makroekonomických podmínkách podařit. Americká ekonomika má přitom už nyní do (technické) recese blíže než jiné vyspělé ekonomiky – po poklesu v prvním čtvrtletí totiž nowcast atlantského Fedu předpovídá propad i ve druhém kvartále (-2,1 % saar), přičemž ani vyhlídky na zbylou část roku nejsou zrovna optimistické.
V Evropě se sice ECB teprve chystá zahájit cyklus růstu sazeb (21.7.), ekonomika eurozóny je však taktéž pod tlakem a nelze vyloučit, že ve druhé půli tohoto roku spadne do recese. Ostatně, válka na Ukrajině a její negativní efekty – především v podobě vyšších cen energií – dopadají na ekonomiku eurozóny velmi citelně. A ještě o poznání tvrdší by byly dopady případného zastavení dodávek ruského plynu do EU. V takovém scénáři bychom nehovořili o technické recesi, ale o opravdu tvrdém přistání.
A konečně také v případě české ekonomiky jsme pro nejbližší čtvrtletí naladěni spíše negativně. Přestože ve druhém čtvrtletí může hospodářský růst ještě vykázat kladnou nulu, máme za to, že mělké recesi se tuzemská ekonomika ve druhé polovině roku zřejmě nevyhne, a to především z důvodu vysoké inflace/prudkého poklesu reálných příjmů a ochlazení spotřebitelské poptávky. I tak může jít stále o relativně optimistický scénář – v případě nedostatku plynu a racionalizace spotřeby patří totiž česká ekonomika k těm vůbec nejzranitelnějším v rámci celé EU.