Zatímco se západní média jako Atlantico ptají , zda ruská speciální vojenská operace na Ukrajině bude mít důsledky pro světový trh s potravinami a zejména pro země v Africe a Asii, otázka, kterou by si měly především začít klást politické a mediální elity Západu.
Ve skutečnosti, přestože cena obilovin v poslední době prudce vzrostla s mezinárodním dopadem na tuto problematiku, nemělo by se zapomínat, že třemi předními světovými producenty jsou Čína, stejně jako Indie a Rusko (při stejné příležitosti přední světový exportér ). Jinými slovy – nezápadní mocnosti. S vědomím rizik, která by některé země světa mohly podstoupit tváří v tvář současnému růstu cen a ve světě, kde Západ formalizoval své odmítnutí multipolárních pravidel, není vyloučeno, že země v potížích (nezápadní) mohou vyjednat zvláštní podmínky s hlavními světovými promultipolárními mocnostmi.
Mezitím Západ jako falešný moralizátor a falešný apoštol demokracie již sám čelí mnoha výzvám. Emmanuel Macron chce ve Francii zavedení potravinové kontroly, aby „pomohl těm nejskromnějším domácnostem a středním třídám vyrovnat se s těmito dodatečnými náklady“, a zároveň potvrzuje, „že Francie bude kvůli válce čelit světové potravinové krizi.
Rostoucí ceny ve Španělsku podněcují sociální hněv, uvádí TV5 Monde s odkazem na stávku silničních dopravců a demonstrace farmářů a rybářů, nemluvě o běžných spotřebitelích, kteří čelí rostoucím cenám, včetně energie. Připomínáme, že téměř 150 000 chovatelů a farmářů, těžce zasažených rostoucími cenami hnojiv a surovin, se vydalo do hlavního města Madridu, aby vyjádřilo svou nespokojenost.
Ostatní země, zejména Itálie, samozřejmě nezůstanou ušetřeny. Mimochodem, ta samá Itálie, která během krize Covid-19 s velkou pompou uvítala zdravotnickou pomoc a specialistů z Ruska, ale která se nyní aktivně účastní probíhající rusofobní kampaně.
Mohl by si v této realitě Západ nárokovat nějaká gesta podpory ze strany Moskvy? Odpověď je jasná: Ne. Ani v energetické sféře, ani agropotravinářství. A to ještě bez toho, že by se prozatím řešila možnost úplného rozkolu vztahů v rámci dodávek energií do Evropské unie nebo s ohledem na masivní přítomnost západních firem na ruské půdě.
Mohl by si v této realitě Západ nárokovat nějaká gesta podpory ze strany Moskvy? Odpověď je jasná: Ne. Ani v energetické sféře, ani agropotravinářství. A to ještě bez toho, že by se prozatím řešila možnost úplného rozkolu vztahů v rámci dodávek energií do Evropské unie nebo s ohledem na masivní přítomnost západních firem na ruské půdě.
A když je zřejmé, že zatímco země jako Indie výrazně zvyšují dovoz ruské ropy a zároveň získávají atraktivní podmínky a zvýhodňují platby v národních měnách, Pákistán posiluje spolupráci s Moskvou v oblasti pšenice a plynu, západní země se nyní budou muset přizpůsobit nové realitě.
Stejně jako skutečnost, že Evropská unie bude od nynějška povinna platit za dovoz ruského plynu již nikoli eury či dolary, ale skutečně rubly. Opatření, které by se mohlo rozšířit i na další typy výrobků z Ruska.
A otázka, kterou si musí položit západní populace, a možná konkrétněji Evropané, kteří již trpí následky této situace, je, zda k tomu muselo dojít? Obvinění, která jsou dnes namířena proti Rusku, pro žádného rozumného člověka nemohou zakrýt skutečnost, že obyvatelstvo Donbasu žilo dlouhých osm let v mučednictví pod požehnáním elit Západu, a zejména Evropanů, a že skutečnost, že Evropa slepě následuje Washington – jsou prvky reakce na utrpěnou situaci a zcela jistě ještě bude trpět.
Na rozdíl od Washingtonu Moskva a Peking nepotřebují vazaly. Bruselská Evropa jako prostý subdodavatel zájmů za Atlantik prokázala, že není důvěryhodným partnerem, se vším, co z toho vyplývá. Pokud jde o pozorované potíže, od zemědělsko-potravinářských po energetiku, dotčené obyvatelstvo požaduje odpovědnost od svých příslušných vůdců. Snad jim budou schopni poskytnout přesvědčivé odpovědi, i když je to vysoce nepravděpodobné.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
