Americká proxy strategie z hlediska vojenského selhala

politika

Metoda vedení proxy války s Ruskem by fungovala pouze poté, pokud by Rusko zůstalo ve svých hranicích, zaměstnané vnějšími i vnitřními konflikty, míní analytik David Martínek. 

Americká proxy strategie z hlediska vojenského selhala
David Martínek
4. října 2022 - 10:30

Analytik a režisér David Martínek se ve svém komentáři rozepsal o dlouhodobá západní strategii zatlačování Ruska prostřednictvím proxy válek, nátlakových akcí a organizací barevných revolucí, která skončila reálně katastrofou, vojenským zásahem. Anexe čtyř nových území připojených k Rusku znamená územní zisk, odříznutý nástupní prostor pro námořní invazi z Černého moře a faktickou kontrolu Ukrajiny, napsal dále Martínek.  

Ve svém komentáři píše Martínek o metodě vedení proxy války s Ruskem, která by fungovala pouze poté, pokud by Rusko zůstalo ve svých hranicích, zaměstnané vnějšími i vnitřními konflikty. Rusové ale dali najevo, že tato hra skončila. Je nutné mluvit o míru. A ukončit ten konflikt, píše Martinek a tvrdí: Rusko si díky přírodním zdrojům své místo na slunci stejně najde.

Dnešní referendum a formální anexe ukrajinských území, které vyhlásily po roce 2014 samostatnost a nyní se připojují k Rusku, je faktickým završením ruské „speciální operace“. I když probíhají akce ukrajinské protiofenzivy, myslím si, že situace se blíží stavu, který Rusko predikovalo od počátku. Tedy že tato území budou vojensky obsazena, dobyta a začleněna do Ruska, míní dále Martínek. 

Nesouhlasím s válkou a invazí. Přesto, bez ohledu na svůj osobní postoj a odpor vůči invazi, se pokusím zhodnotit stav a situaci. Věcně, bez příkras, rezignující vědomě na oficiálně deklarovaný, vyžadovaný a tvrdě vymáhaný postoj, diktovaný domácí, západní i evropskou politikou, jejíž optika se podle mě velmi rozchází s reálným stavem věcí. Myslím si, že je nutné hovořit v realistických pojmech a scénářích. Hodnotit stav věcně, bez emocí, stranění pro nebo proti, píše ve svém komentáři dále Martínek. 


Důvodem je, že nemá smysl protahovat ukrajinský konflikt. Nemělo to smysl nikdy. Tato válka je zbytečná a pouze přinesla zkázu Ukrajině. Lidé na obou stranách konfliktu v ní umírají zbytečně a je potřeba ji zastavit. Stav je takový, že Rusko spojí Krym a nová území s federací prostřednictvím pásu území, které je dostatečně hluboké pro zajištění vojenské obrany. 

Připojením tohoto území si Rusko zaručí faktickou kontrolu Ukrajiny. Stejně tak zaručí postavení etnických Rusů, kteří na těchto proruských a prorusky smýšlejících územích žijí. Výsledek je nejhorší možný, jaký mohl nastat. Přesto, že existovalo obrovské množství cest, jak poměry na Ukrajině uspořádat smírným a rozumným způsobem. Jeden z nich navrhoval v roce 2014 na Majdanu i dnešní americký prezident Joe Biden, když hovořil o federalizaci Ukrajiny a potřebě najít konsenzus s potřebami etnických Rusů, píše Martínek dále ve svém komentáři. 

Také jsme psali:

Pro obyvatelstvo vzbouřených proruských enkláv skončí dlouhá, vleklá válka s armádou, ukrajinskými úřady, SBU, polovojenskými milicemi typu AZOV, Dnipr, Donbas a dalšími militanty, v níž přežívali od roku 2014. Nastoupí ruská správa. Do oblasti se vrátí instituce. Bude obnovena a zavedena politická i vojenská správa oblasti, občanům začnou být vypláceny důchody a platby z Ruské federace. Území postupně projde obnovou, podobně jako tomu bylo u Krymu. Začnou sem směřovat značné částky do infrastruktury i do občanského vybavení. Je to součástí ruské strategie.

Rusko si připojením těchto enkláv zajistí kontrolu nad nástupním prostorem z Černého moře. Což je pro RF nesmírně důležité. Jde o území, ze kterého by mohla být potenciálně vedena případná invaze námořních velmocí proti ruskému území. Kontrola nad Černým mořem je klíčem k celé operaci, domnívá se Martínek. 

Je třeba přiznat, že strategické vojenské soupeření námořních velmocí s Ruskem, jehož jádrem a vnitřní logikou bylo zatlačování, opotřebovávání postavení Ruska, vytváření ohnisek konfliktů na hranicích Ruska a v zemích sousedících s Ruskem, skončilo nečekanou ruskou vojenskou agresí. A intervencí na Ukrajinu s následkem ztráty území. To je reálný stav.

Také jsme psali:

Rusko po tři dekády balancovalo svou mezinárodní politiku v prostředí zátěžových situací. Které oplácelo stejnou měrou. Nakonec přešlo k vojenské agresi. K prostředku, arzenálu, se kterým západní stratégové, domnívám se, nepočítali. Dlouhá, psychologická, opotřebovávací proxy válka měla za cíl Rusko zaměstnávat, trvale vyčerpávat a podvazovat. Rusko i Putinovu administrativu. Ale nikoliv ji vyprovokovat k agresi, jejíž následky jsou stejně hrozivé jako kontroverzní. Z vojenského hlediska americká proxy strategie selhala.

Ruská invaze a anexe nakonec znamená územní zisk. A tvrdou, vojenskou, nekompromisní obhajobu ruského postavení a zájmů. Což je dnes, ve 21. století možné považovat za určitý anachronismus. Z ekonomického hlediska může být ruská invaze naopak vítězstvím Ameriky. Nad Evropou. V Evropě za tento vývoj tvrdě zaplatíme, hodnotí válečný konflikt analytik a režisér David Martínek. 

(böhm, prvnizpravy.cz, foto: red.)


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?