V pravidelné rubrice Malostranský zápisník se Miroslav Korecký věnuje protestu proti nástupu šéfa Motoristů Petra Macinky do čela ministerstva životního prostředí a reaguje na apel části vědecké obce, která se proti Macinkovi ostře vymezila. Korecký si klade otázku, jak se vlastně dnes měří kompetence, a kdo o nich rozhoduje.
„Divná doba. Bratr protestuje proti bratrovi, kamarád si archivuje a udává kamaráda, šéfovat chce ten, kdo léta držel ústa a krok,“ zamýšlí se Korecký, který tím vystihuje atmosféru doby, kdy se veřejná debata často mění v boj o pozice a symboly, místo aby se vedla věcně.
Podle Koreckého se apel vědců míjí účinkem, protože více než o princip jde o to, kdo apel vyslovil a proti komu směřuje. Připomíná přitom, že se po Macinkovi požaduje kvalifikace, kterou jeho předchůdci neměli, a že se tak mění pravidla během hry.
„Po nepohodlném se vyžaduje kvalifikace, kterou jeho předchůdci neměli, někdo se vyznamená dvakrát a jiný neslaví vůbec,“ míní Korecký.
„Tak si prosvištěme Macinkovy předchůdce: Hladík byl ajťák, Hubáčková stavební inženýrka, Brabec ředitel chemičky, Podivínský velvyslanec, Chalupa historik, Drobil advokát, Bízková chemička a matematička… Podmínky vědeckých aktivistů by splnili možná tak Moldan, Bursík či Ambrozek. Ti ostatní ale měli štěstí, že působili v méně hysterické době,“ napsal dále.
Korecký svou glosu rozvíjí směrem k otázce rovnosti měřítek. Všímá si, že požadavky na kompetence se mění podle toho, kdo je právě u moci nebo kdo se znelíbí části veřejnosti. Naznačuje, že v této „divné době“ se z profesionálních kritérií stávají politické zbraně a že se čím dál častěji hodnotí člověk nikoli podle schopností, ale podle postoje.
Z textu je patrné, že Korecký nebrání konkrétní osobu, ale princip. Upozorňuje, že instituce i veřejnost ztrácejí schopnost rozlišovat mezi odborností a ideologií. V jeho pojetí není problémem Petr Macinka ani vědci, nýbrž systém, který umožňuje, aby se diskuse o kompetencích proměnila v osobní souboj. Korecký tak mezi řádky pokládá otázku, zda česká společnost ještě dokáže posuzovat lidi podle výsledků, nebo už jen podle názorů, které vyvolávají potlesk na jedné či druhé straně.
Závěr jeho komentáře působí jako tichá výzva k návratu k racionalitě a férovosti. Podle Koreckého je správné mít vysoké nároky na každého, kdo zastává veřejnou funkci, ale tyto nároky musí být stejné pro všechny. Jinak se z kompetencí stane prázdné slovo, které zakrývá osobní sympatie a nepřátelství. Miroslav Korecký tak ve svém textu nepřímo apeluje na čtenáře, aby si sami položili otázku, zda skutečně žijeme v době, kdy rozhodují schopnosti, nebo spíše nálepky, které si navzájem dáváme.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
