Svátek má: Bořivoj

Politika

Velikost textu:

Hampl: Mnoho mladých lidí si myslí, že existuje pouze jeden životní styl

Hampl: Mnoho mladých lidí si myslí, že existuje pouze jeden životní styl

<< OTÁZKA TÝDNE >> Druhá část českého překladu rozhovoru se sociologem Petrem Hamplem, který vyšel na webu Counter-Currents.

Petr Hampl, nezávislý sociolog
16. července 2021 - 03:20

Je možné zopakovat maďarskou cestu i v jiných zemích EU? Zejména v zemích V4?

Orbánova revoluce uspěla dříve, než se plně zformovala nová společenská struktura. Dříve, než došlo k plnému rozdělení na novou aristokracii a nižší třídy. Nyní by to bylo mnohem obtížnější – jak vidíme v Polsku – ale je to stále možné.

Promarněnou příležitostí byla covidová epidemie. Státy byly v rozvratu. Vládnoucí třída byla zmatena. To byl ten správný čas na změnu poměrů. Ale patriotická hnutí nebyla přepravena. Je důležité vidět, že Orbán udělal obrovský kus práce PŘED TÍM, než se v roce 2010 dostal k moci. Nikdo jiný neudělal srovnatelný obrovský kus práce před rokem 2020.

Co vlastenecká politika nejvíce potřebuje?

Pochopení toho, co se skutečně děje. To byl klíčový rozdíl mezi Orbánem a Trumpem. Orbán byl zvolen a okamžitě zaútočil na globalistické mocenské struktury v Maďarsku. Nezastavil se ani před dočasným převzetím kontroly nad zahraničními bankami.

Trump si často stěžoval na nespravedlnost, neférovost a morální selhání konkrétních lidí, hlavně v médiích. Obávám se, že nepochopil, že jádro zla spočívá v systému globálního volného trhu. Že je zapotřebí zkrotit nebo zničit největší technologické firmy, mezinárodní bankovní skupiny, velká média a politické neziskovky. Že je zapotřebí zamezit volnému pohybu kapitálu a volnému pohybu zboží. Nepochopil, že svým snižováním korporátních daní jen přikrmuje nestvůru. Nemá smysl bojovat jednotlivé bitvy, pokud nejste připraven zaútočit na celý systém.

Mnoho konzervativců obhajuje svobodu korporací, bank a vojensko-průmyslového komplexu. Ti samí lidé se diví, že neomarxismus vítězí. To je bláznivé.

Co vlasteneckému hnutí nejvíce chybí?

Pochopení, že starý dělnický socialismus je spojenec, nikoli nepřítel.

Je možné být v Česku vlastencem a zároveň patřit k hlavnímu proudu? Jste nejprodávanějším sociologem v České republice.

Nevím, jestli je možné ty dvě pozice sloučit. Já to neumím. Nemám přístup do mainstreamových médií. Že bych se mohl vrátit a znovu přednášet na vysoké škole, je nemyslitelné. Lidem, kteří mi poskytují sály na přednášky, je občas vyhrožováno. Ale na druhou stranu mám řadu příznivců. Opakovaně se mě zastávali někteří poslanci, i mluvčí českého prezidenta.

Za této situace jsem napsal dva bestsellery. Uživím se tedy. Na druhou stranu, kdybych měl plný přístup na trh a nebyl bojkotován velkými médii, prodával bych pětkrát vyšší náklady a byl bych zámožný člověk. Ale celkově mě život psance baví.

Jak byste popsal svou redneckovskou (buranskou) sociologii Rednecks? Jsou v České republice nějací redneckové?

Buran je pro mne člověk, který se nebojí klást politicky nekorektní otázky, a je ochoten přijmout politicky nekorektní odpovědi. Buranská sociologie je kombinací plnohodnotné akademické sociologie, třídního instinktu pracujících tříd a odhodláním říkat naplno i naprosto nevhodné věci.

Jsou v České republice nějací redneckové?

V České republice chybí kultura hrdých rednecků jednoduše proto, že nám chybí zkušenost s hlubokým třídním rozdělením. Ještě před jednou generací byl český národ relativně jednotný. Ano, byli tu papaláši, byli tu intelektuálové, byli tu zemědělští dělníci a řada dalších skupin. Ale neexistovalo mezi nimi tak hluboké rozdělní jako třeba v USA. Na to jsme příliš malý národ.

Hlubší třídní rozdělení přišlo až s mezinárodními korporacemi. Někteří se rychle včlenili do již hotové nadnárodní vyšší třídy a převzali její zvyky, názory a kulturu. Ale speciální samostatná kultura těch jakožto výraz vědomé opozice vůči panstvu, to neexistovalo. Připomínám, že o svébytné kultuře můžeme mluvit teprve tehdy, když se podaří předat určité názory a způsoby chování další generaci. Až potom je jisté, že to nebyla záležitost jedné party, ale celé společenské vrstvy. Formování specifické vědomé buranské kultury vyžaduje dost času. Dvě nebo tři desetiletí nestačí.

Všechno ještě navíc komplikují různé „alternativní“ servery, které se snaží vytvářet představu, že pokud chcete být v opozici proti vládnoucí elitě, musíte být hloupý a nevzdělaný. Že znát fyzikální zákony nebo rozdíl mezi virem a bakterií jsou velkopanské móresy. Možná za to dostanou nějaké lajky a něco vydělají, ale národu tím neprospívají.



Proč podporujete českou pobočku Generace identity?

Mnoho mladých lidí má dnes pocit, že existuje pouze jeden životní styl a jeden pohled na svět. Že mimo korporátní kanceláře a velká média není života. To je případ zejména vzdělaných mladých lidí žijících ve velkoměstech. Musíte se stát součástí korporátního světa, protože není jiná možnost. Musíte usilovat o členství v globální elitě. Musíte pohrdat svým národem. Musíte jezdit na dovolené na správná místa. Není žádná alternativa, jak to kdysi shrnula Angela Merkelová.

Takový svět bez jiných možností je vhodný pro korporátní zisky. Je to ale špatné pro národy, a je to špatné pro životní šance těch mladých lidí. Svět korporací nakonec nepřinese nic jiného než neomezenou konkurenci a strach, že účetní někde na centrále spočítají, že nepřinášíte dostatečný zisk. Nadšení mladých lidí se snadno mění v bezradnost a zoufalství.

Je velmi důležité, aby existovaly alternativy. Generace Identity takovou alternativu nabízí. Chytří a vzdělaní mladí lidé ukazují, že je možné i jiné myšlení a jiný způsob života.

(1.část rozhovoru na webu Counter-Currents)

Co může obyčejný člověk udělat pro budoucnost své vlastní země?

První český prezident Masaryk často říkal, že drobná každodenní práce je mnohem důležitější než revoluce. Měl pravdu. Rozhodující část práce je vždy vykonána v období PŘED významnými změnami. Revoluce většinou potvrzují a demonstrují mocenský posun, který již nastal. Dnešní každodenní práce rozhoduje o významných změnách v budoucnosti.

Např. Viktor Orbán strávil několik let budováním sítě místních skupin a úsilím o vznik vlasteneckých médií, než mohla vážně usilovat o převzetí moc. Takže média a vytváření skupin. Ale přidal bych k tomu ještě jednu věc. Vzdělání. Studium matematiky, přírodních věd, klíčových oblastí humanitních věd. Ve vědění je moc. A dnes je příliš velká část vědění vlastněna mocenskou elitou. Obyčejní lidé musí vědění získat nazpět. To nelze jinak než studiem. V určitém smyslu platí, že každý, kdo pomůže dětem z nízkopříjmových rodin zvládnout matematiku, fyziku a chemii, udělal pro změnu víc než ten, kdo ten čas věnoval demonstracím.

A samozřejmě podpora samozásobitelství a místních sítí.

Řekněte něco o Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek.

Na začátku to byl jenom takový žert. Zaregistrovali jsme politicky nekorektní neziskovku. Na našich schůzích jsme pili pivo a smáli se feministkám a představitelům „alternativní maskulinity.“ Občas mezi nás přišel nějaký univerzitní profesor, slavný spisovatel, poslanec nebo třeba bývalý ministr. Nebo přišla genderová expertka a hystericky na nás ječela. Prostě jsme si užili spoustu legrace.

Jenže časy se mění. Co bylo před pěti lety pokládáno za přijatelnou legraci, to je dnes chápáno jako protistátní záležitost. Zejména tam, kde jsou u moci Piráti. Ale pořád platí, že máme řádově větší svobodu, než bychom měli kdekoliv v západní Evropě.

Co je Vlastenecké setkání v Příčovech? Zaznamenali jste podobné akce i v zahraničí?

Jedná se o jednodenní setkání představitelů všech ideových proudů, které se nějak hlásí k vlastenectví. Zahrada příčovského zámku, několik set lidí, hudba, přednášky, knihy, osobní setkávání, přátelská atmosféra. Někdo tomu říká "vlastenecký Woodstock".

Pokud vím, v západní Evropě podobná akce není. V České republice navazujeme na tradici táborů lidu typických pro český nacionalismus v 19. století.

Podporujete širokou vlasteneckou koalici? Spojenectví staré levice, konzervativců, libertariánů i různých radikálů?

Ano i ne. Koalice se vytvářejí pro jednu bitvu či jednu války. Koalice nejsou určeny pro dlouhodobé vztahy. Nemá smysl investovat úsilí do integrace naprosto rozdílných hnutí jen proto, že se, mimo jiné, hlásí k národní myšlence. Často i té národní myšlence rozumí každý jinak. Tady by slučování či úzká spolupráce nevedlo k ničemu jinému než neustálým sporům a udobřování.

Nechť si každé hnutí vybuduje svou vlastní strukturu. Nechť každé hnutí posiluje a roste. Je důležité, aby mezi nimi existovaly osobní kontakty. Měly by se vyvarovat urážek a takového chování, které znemožní budoucí spolupráci. A možná jednou přijde čas vytvořit koalici pro jednu bitvu či krátkou válku.

(rp,prvniuzpravy.cz,foto:arch.)