Jan Schneider: Ignoranti u moci

politika

Problémem demokracie je to, že hrozí nebezpečí, že každé čtyři roky se může stát, že se vlády chopí parta lidí, která o vládnutí lautr nic neví, avšak je přesvědčena, že příslušnou odbornost získali zvolením, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jan Schneider: Ignoranti u moci
Jan Schneider
18. září 2022 - 03:20

Své neotřelé nápady pak bez jakýchkoliv skrupulí hned zkouší na lidech – a volič jen úpí a sténá a blouzní o monarchii (kde naopak státní aparát bývá zase tak nehybný, že občan úpí a sténá a blouzní po demokracii).

Ty možnosti výběru dobře vystihuje onen starý vtip o dospívající dcerušce, která vyzvídá:
  • „Mamá, když se vdám, dostanu takového muže, jako je papá?“
  • „Ano, zlatíčko.“ 
  • „A mamá, když se nevdám, zůstanu taková kyselá stará panna, jako slečna Winternitz?“ 
  • „Ano, srdíčko.“
  • „To pak ale tedy, mamá, nemáme my ženy moc nadějné vyhlídky - ?“

Teď ale vážně. Podle Deníku N prý asi nikdy nebude odsouzen zaměstnanec českého ministerstva zahraničí, který podle Bezpečnostní informační služby (BIS) spolupracoval s ruskou rozvědkou (SVR). BIS ale není orgánem činným v trestním řízení a proto to, co si o kauze myslí BIS, nejde procesně využít před soudem.

K tomu je asi potřeba dodat, že zpravodajským službám byly exekutivní pravomoci odňaty z velmi dobrých důvodů, protože to v minulosti – jemně řečeno – nedělalo dobrotu. Nyní zpravodajským službám určité úkony, umožňující jim získávat informace, povolují určené soudy na základě zdůvodnění, s nimiž by ale policie u „svých“ soudů mnohdy těžko uspěla. Zpravodajcům je tak dána výhoda pracovat v jakémsi informačním předpolí, což je ale důvtipně vyváženo právě tím odejmutím výkonných pravomocí.

Právní rámec činnosti zpravodajských a policejních služeb je přitom nastaven tak, že předpokládá a umožňuje jejich součinnost. Zpravodajská služba tak může „legalizovat“ důkazy z případu, na němž pracuje, když je předá policejním složkám, a ty pak postupují podle zákona pod dohledem státního zastupitelství. Takto získané důkazy jsou pak soudně využitelné.

Tento postup je ale realizovatelný pouze za předpokladu, že zpravodajské poznatky budou pro policii a státní zastupitelství dostatečně přesvědčivé. Jinými slovy, nesmí v nich vzbuzovat výbuchy smíchu a ťukání na čelo, jak tomu mohlo být u některých medializovaných případů, s nimiž se pochlubila BIS. Například onen neslavný ricinový případ, který skončil z trestněprávního hlediska plácnutím do vody, protože zřejmě nebylo vůbec nic, z čeho by mohly trestněprávní orgány někoho obvinit, o návrhu na obžalobu už ani nemluvě.

Podobně skončil i tento případ ze strany BIS bez trestněprávního vyústění. Zaměstnanci ministerstva zahraničí byla odebrána bezpečnostní prověrka a byl propuštěn, aniž by byl zatčen in flagranti při předávání informací, a tudíž zřejmě ani není známo, jaké informace Rusům předal.

Přiznejme si ovšem, že ve vzduchu zůstává otázka, zdali vůbec jaké. To však může přijít na přetřes před soudem, protože nelze vyloučit, že onen zaměstnanec bude postup státu cítit úkorně a bude se bránit.



Vedení státu však namísto změny v činnosti BIS ve smyslu plného využívání zákonných možností (to by ovšem bylo možné pouze v případech, které by policie a státní zastupitelství shledaly důvodnými) přemýšlí o legislativní změně, která by učinila informace samotných zpravodajských služeb přímo soudně využitelnými.

O tom mluvil například ministr vnitra Rakušan:
„Pro změnu legislativy rozhodně jsem. Ministerstvo vnitra už v minulosti prosazovalo změnu zákona, která by umožnila v podobných situacích využít zpravodajské informace v trestním řízení. Návrh ale tehdy nestihl projít celým legislativním procesem. Chci na to navázat a změnu prosadit.“

Tehdy však šlo pouze o to, aby soud mohl přihlédnout k poznatkům, získaným zpravodajskou službou prostřednictvím soudem povoleného odposlechu. V tomto úzkém vymezení to je úvaha rozumná a odůvodněná, protože by soud nepracoval s poznatky, které vyprodukovala BIS, ale s informacemi, které by BIS pouze se soudním povolením získala a coby jakýsi „pošťák“ je soudu přeposlala.

Ostřejší přístup má však jako obvykle Pavel Fischer, předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. „Můj názor je, že bez změny zákona si s kolaborací s cizí mocí neporadíme. V Senátu jsme právě o vlivu cizích mocností pořádali veřejné slyšení a máme na co navazovat,“ avizoval zlověstně senátor.

Zdá se, že nás čekají horké chvíle. Kdo se ale z minulosti nepoučil, bude nucen si ji zopakovat.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Anketa

Měla by se podle vás stát Ukrajina členem NATO?

Ano 18%
transparent.gif transparent.gif
Ne 65%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 17%
transparent.gif transparent.gif