Svátek má: Věroslav

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: Konec KONTRA-DES-INFORMÁTORA

Jan Schneider: Konec KONTRA-DES-INFORMÁTORA

Jak sdělil František Vrabel, šéf firmy Semantic Vision, která radila vládě, jak postupovat proti desinformacím, končí s českou vládou spolupráci, protože „vláda na nás nedá, takže nemá smysl pokračovat“. Obratem však přijal podobné angažmá pro ministerstvo zahraničí Spojených států.

Jan Schneider
12. února 2021 - 07:20

Klíčem k pochopení kolize je možná jeho následující výrok v rozhovoru pro Hospodářské noviny:

„Velká většina politiků ale nechápe, co se ve skutečnosti děje. Jaká je role sociálních platforem. Skočili na špek obraně, kterou Facebook používá, že jde o svobodu slova. To vůbec není o svobodě slova. Právo mluvit neznamená mít právo tu vyřčenou zprávu šířit. Platformy mohou nebezpečnou komunikaci potlačit, nebo dokonce utnout velmi rychle. Samy to ale nedělají, protože postrádají dostatek společenské odpovědnosti.“

Z tohoto úhlu pohledu si vláda zasluhuje absolutorium, že takto smýšlejícího kontraktora „neposlouchala“, protože již 10. května 1976 byla ve Sbírce zákonů publikována vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, který pro Československou socialistickou republiku vstoupil v platnost, takže se na něj ve svém úvodním prohlášení hned odvolala Charta 77. Jeho dodnes platný článek 19 zní takto:
  1. Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky.
  2. Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby.
  3. Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná:
  • k respektování práv nebo pověsti jiných;
  • k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.

Ze stejného úhlu pohledu je tuplovaně zajímavé, že si člověka s takto totalitně deformovaným právním názorem zve americká vláda!

Ex-prezidenta Trumpa totiž není třeba mít v oblibě, ale člověk se musí zastat jeho práv, pokud jich chce sám též požívat. A jestli je Trump hubatý, ať jeho výroky prozkoumá soud, jako u každého jiného, protože bez odpovědnosti není svobody. Není ale možné proti desinformacím bojovat způsobem, popírajícím citovaný článek 19. Takovýto boj proti desinformacím je totiž pouze skrytým prosazováním jiných desinformací.


Desinformacím lze čelit jediným způsobem, totiž říkat pravdu. To ale musí být věrohodně osvědčeno osobní integritou mluvčího. Toho však nelze dosáhnout u politiků, jejichž názory jsou pevné a stálé asi jako třtina větrem se klátící.

Takže jestli americký State Department pozval odborníka, jehož právní bezvědomí je ve zřejmé kolizi s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, pak to může naznačovat cestu, kterou se Bidenova administrativa hodlá vydat.

To bychom se pak ale mohli – analogicky ČSSR třetí třetiny sedmdesátých let – dočkat vzniku amerického občanského hnutí za lidská práva, kterému bychom – jako USA kdysi nám – měli zase recipročně pomoci a poskytnout jim platformy k vyjadřování jejich názorů a všelijak je podporovat, a to na rozdíl od USA jako státu, který bychom měli postavit na mezinárodní pranýř a ostrakizovat.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)