Svátek má: Svatoslav

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Pohromy přicházejí podle abecedy

Jaroslav Bašta: Pohromy přicházejí podle abecedy

Protože moderní doba běží stále prudším tempem, zvykli jsme si na konci roku vybírat slovo, které ten uplynulý časový úsek nějak vystihuje, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jaroslav Bašta
3. ledna 2021 - 03:20

Vloni se jím stal COVID-19, mimořádně i s odkazem na kontinuitu s minulostí. Snad abychom nezapomněli, že žádný problém nepřichází jako blesk z jasného nebe. Uvažoval jsem o tom, zda by naopak na počátku roku nového nešlo odhadnout a pojmenovat trampoty, které nás budou trápit letos. Podobně jako v případě COVIDu se nám musely ohlásit již v uplynulých měsících.
   
Napadl mě jediný termín splňující obě mnou zvažovaná kriteria – demence, možná digitální. V abecedě písmeno D následuje po C, a zcela zjevně se stala součástí právě probíhající pandemie. Zejména u nás při pohledu na vládní opatření a jejich praktickou aplikaci se v diskuzích na sociálních sítích, nebo v komentářích nezávislých publicistů objevuje toto označení pravidelně. Nabízí se to docela logicky, protože demence znamená duševní úpadek. Její aktuálně nejnebezpečnější forma digitální demence pak představuje duševní úpadek způsobený digitálními médii.


   
Německý profesor Manfred Spitzer, neurolog a psychiatr, ji definoval jako psychický proces, ve kterém přílišné používání digitálních médií vede k rozkladu poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu dříve obvyklém pouze u lidí po těžkém úrazu mozku nebo těžce duševně nemocných pacientů. Postižení mají problémy s pamětí, ztratili základní schopnosti přemýšlet do hloubky a nedokáží pociťovat hlubší sounáležitost s dalšími lidmi. Zásadně nezvládají krizové situace. Jedním z nezanedbatelných důsledků je ztráta sebeovládání, a u mladé generace nebezpečí vzniku závislosti podobné drogové či alkoholové.
   
Když jsem vloni kriticky sledoval konkrétní opatření státního aparátu v boji proti nákaze COVID-19, všiml jsem si několika nebezpečných momentů. Především šlo o jev, kterému se za mého mládí říkalo alibismus, dnes se schovává za princip subsidiarity, tedy posun rozhodování na co nejnižší možnou úroveň. Většinou na takovou, kde rozhled a zkušenosti úředníků jim objektivně nedovolují pochopit širší souvislosti. Podle toho pak ta opatření vypadají. Stačí se podívat na důsledky toho, že  rozhodování o protiepidemických opatřeních přenesl stát z vládní úrovně na kraje.

   
Vztáhnu-li definici projevů digitální demence dle profesora M. Spitzera na počínání české politiky, státní správy a médií hlavního proudu, začínám mít pocit, že u nás propukla epidemie daleko zhoubnější než koronavirus. Podle míry zasažení populace nakonec dopadnou říjnové volby, přičemž jasným indikátorem zhouby bude případný úspěch Pirátů. Mimochodem, jejich kolegové v Německu organizovali demonstrace proti přednáškám pana profesora hrozbě digitální demence. Dobře věděli proč.
   
Otatně, nezůstaneme v tom osamoceni. Některé projevy a počínání nově zvoleného amerického prezidenta dost jasně naznačují, že demence bude slovem roku 2021.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)